...a přišel máj roku čtyřicátého pátého

Před pětašedesáti lety se psaly poslední kapitoly druhé světové války v Evropě. Území Československa bylo sice od roku 1939 okupováno, ale bojové akce se území protektorátu vyhýbaly. Na konci dubna a začátku května roku 1945 dorazila fronta i do našeho kraje. Byla to doba nejen radosti, ale i mnohých utrpení. Nahlédněme společně do kronik některých obcí Třebíčska a připomeňme si ty dny v autentických záznamech. Dnes zalistujeme v análech...

V březnu 1945 byla obecná škola v Čáslavicích zabrána pro německé uprchlíky. Do tříd byly dány postele a slamníky a 27. března se do takto připravených tříd v přízemí nastěhovalo asi 60 německých uprchlíků, vesměs žen a dětí, dva starci a dva duševně nemocní. Ve škole byli až do dvacátého dubna 1945, kdy byli místními rolníky odvezeni do Jihlavy. Od počátku dubna je v obci oddíl Maďarů, který je ubytován v hostinci a důstojníci po domech. Je to vojsko naprosto demoralizované a hlavní jejich starostí je shánění jídla a civilních šatů, za které dávali i zbraně a střelivo. Hned po Maďařích přišel do obce oddíl Němců, kteří byli ubytováni po domech a po třech dnech pobytu Němci Maďary odzbrojili, vykopali kolem obce kulometná hnízda, postavili zde kulomety, které umístili i na všech křižovatkách v obci. Po odzbrojení Maďaři z obce odešli směrem k Jihlavě. Němci si zřídili kancelář u Aloise Buličky č. 11, ve škole si udělali v jedné třídě skladiště a ve druhé třídě se scházeli, když bylo nepříznivé počasí. Rovněž Němci sháněli po obci jídlo a civilní oblečení a ještě za pobytu v obci jich několik dezertovalo k rakouským hranicím. Němci opustili obec 30. dubna 1945 a na ustupující Němce byl komický pohled, když např. auto, do kterého neměli benzín, táhli dva koníci, kteří sami sotva šli. Toto byli poslední vojáci, kteří do skončení války se ukázali v naší obci.

8. květen 1945 je den, který přinesl našim občanům radost, poněvadž konec války byl přede dveřmi a Němci podepsali bezpodmínečnou kapitulaci. Pro některé občany však 8. květen přinesl bol a žalost. V tento den, který byl teplý a slunný a rozhlas hlásil situaci z fronty, lidé dávali do oken rozhlasové přijímače, aby co nejvíce lidí slyšelo zprávu o konci války. Většina lidí byla na návsi, na domy vyvěšovali československé státní vlajky a radovali se z konce války. Asi v 10 hodin však přilétla od fronty nízko letící letadla a ke zděšení všech občanů po přeletění kostela začala pálit z palubních děl a kulometů a na obec se sypalo velké množství malých bomb, střel z kulometů a děl. Lidé se s hrůzou schovali, kde mohli, zalehli na návsi do potoka, schovali se do průjezdů domů a podobně. Letadla přeletěla obec od východu k západu, u lesa se obrátila a na zpáteční cestě opět bombardovala a ostřelovala obec. Celý nálet trval asi 5 ? 8 minut, ale následky byly katastrofální. Když se lidé vzpamatovali, již se valil dým ze stodoly Bohumila Drajce č. 59 a lidé zděšeně pobíhali po obci a hledali své děti a příbuzné. A již se šíří po obci zprávy o obětech na lidských životech. Před svým rodným domem zahynul rolnický sny Boh. Trojan č. 14, který nestačil uskočit několik kroků za vrata, když těsně před ním dopadnuvší bomba mu roztříštila lebku. Domkař Robert Krula č. 32 jel s kravami na pole u lesa a na pokraji obce byl provrtán střepinami bomby. Rovněž krávy byly zraněny a jen zázrakem zůstal na živu a nezraněn jeho syn Robert. Kovář Augustin Krula z č. 130 jel se svým vnukem Miroslavem do mlýna na Vísky s kravským potahem. Dopadnuvší bomba ho zranila do boku, kde střepina pronikla velmi hluboko a za malou chvíli skonal na rohu hřbitova. Jeho vnuk tak tak, že vyvázl životem, byl zraněn na hlavě střepinou, která mu sedřela kůži na temeni hlavy. Několik kroků vedle školního hřiště hráli chlapci kopanou. Doprostřed hřiště padla bomba a střepina z ní zasáhla do oka rolnického syna Josefa Studny č. 26, který byl okamžitě mrtev. Místo jeho skonu je označeno pamětní deskou na rohu hřbitovní zdi. Dosti vážně zraněn byl také hajný ve výslužbě Jakub Koukal. Bomby, které padly na obec, způsobily také hodně věcných škod. B. Krajcovi vyhořela kolna plná krmiva, J. Bartesovi č. 7 byla téměř úplně zničená dřevěná stodůlka a dodnes jsou na prknech patrny stopy po střepinách. Bomby silně poškodily stavení R. Kruly č. 105, v mnoha staveních byla vytlučena okna, poškozena krytina střech, na zdech byly stopy po střelách z děl a kulometů a další škody. V kostele byla vytlučena okna, hřbitovní zeď byla na dvou místech pobořena, ve škole se vysypaly 4 okenní tabule a podobně dopadlo mnoho dalších domů v obci. Podle odhadu bylo na obec svrženo asi 60 ? 80 bomb těžkých do 5ti kg, bylo nalezeno mnoho nábojnic z palubních děl a kulometů. Velkým štěstím bylo, že většina bomb byla svržena na okraj obce a zahrady, 3 bomby padly do potoka na Rybníčku u č. 108, jedna padla do školní zahrady, kde jsou rovněž dodnes patrny stopy po střepinách na sloupcích na plotu, jedna padla na stodolu B. Krajce, jedna před dům č. 14, jedna mezi dům č. 84 a 13 do zahrady a jedna padla na dvůr v domě č. 105. Několik bomb padlo podél silnice od Hanzalova kopečku ke vsi a hodně kolem kostela. Do obce se sjelo po náletu mnoho lidí z okolních vsí, poněvadž tato událost byla vlastně jedinou po celou dobu války s tak tragickými následky.

Odpoledne 8. května se letadla v blízkosti obce již neukázala, nalétávala jen na silnici Znojmo - Jihlava, kde odstřelovala ustupující fašistické armády, ale občané, poděšeni náletem, se raději zdržovali doma nebo v krytech. Tento den neprošlo obcí žádné vojsko ani ustupující, ani osvoboditelé a tak s radostí byla kolem páté hodiny odpoledne přijata zpráva z poštovního úřadu v Kojeticích, že kolem pošty přijíždějí první tanky Rudé armády směrem k Rokytnici kolem cihelny. Rachot tanků bylo slyšet až v Čáslavicích, lidé vybíhali ke kostelu, aby tanky viděli, a mnozí běželi až na silnici k cihelně, aby zde uvítali naše osvoboditele. Lidé žasli, jak se po úzké cestě velkou rychlostí valí tanky maršála Malinovského na pomoc Praze. Naší obcí vojsko netáhlo, projelo zde jen několik otevřených aut. Přesto ale lidé z devátého na desátého května spali raději ještě v krytech, poněvadž v oblasti Babic, Želetavy a Bítovánek byli ještě Němci. Teprve po dvanácté hodině noční začala sovětské vojska postupovat po státní silnici k Jihlavě.

(www.caslavice.cz)

Štěpkov

Když byla německá vojska na ústupu, byla rozmístěna po vesnicích a městech a každý očekával konec války. I ve vedlejší obci Domamili byla německá vojska. Vyskytli se občané, kteří chtěli Němce odzbrojit, ale oni zavolali posilu. Přijela 5. května večer do Domamile, kde zrovna byli lidé v kostele. Postavili čtyři tanky proti dveřím a šli na četnickou stanici pro velitele četníků. Vyšetřovali muže z obce, ale žádné neusvědčili. Od kostela odjeli k nám do Štěpkova i s velitelem četníků a šli ke starostovi a vyšetřovali ho. Chtěli vědět, kdo se mohl odvážit chtít odzbrojit německé vojáky v Domamili. Ale také nic nevyšetřili. Tanky odjely zpátky do Moravských Budějovic, ale občané byli rozrušeni a začali dělat kryty, uklízet potraviny. Vědělo se, že se fronta blíží. Německá vojska byla na ústupu bombardována.

Dne 8. května se ustupující německá vojska skryla u nás, v lese Zákopy. V tyto dny se nepracovalo. Asi o půl jedenácté dopoledne přiletěla sovětská letadla, otočila se nad vesnicí a letěla bombardovat Bítovánky u Želetavy, kde zapálila tři stodoly, v nichž měli Němci benzín. Muži se šli zvědavě dívat na kopec, jak hoří stodoly, ale v momentě byla letadla zpátky nad Štěpkovem, kde zpozorovala německé vojsko a začalo bombardování. Německé vojsko po letadlech i střílelo. A v lese nastal zmatek. Hořela auta a ranění Němci křičeli. Jedna letka odletěla a přiletěla druhá. Bomby padaly u vesnice v polích. Bombardování trvalo asi půl hodiny. Po náletu odjíždělo německé vojsko vesnicí. Bylo vidět hodně raněných. Němci měli pořád hlavu vzhůru a pozorovali, nebudou-li znovu napadeni. Při tomto náletu bylo u nás ve vesnici maďarské vojsko v č. 1 ve stodole a v č. 40. Měli minomety, ale náboje měli zvlášť za budovou v křoví. Druhý den ráno asi o půl sedmé přešlo přes vesnici sedm německých vojáků a za Radkovicemi u sv. Jána vyhodili most do povětří.

9. května asi o půl jedné v poledne přijelo první auto ruského vojáka. Rudoarmějci byli srdečně občany vítáni květy, ale oni se nejdřív ptali, kde jsou Germáni. Hned za nimi přijížděla další auta, koňské potahy i pěší a byla plná ves osvoboditelů. Přijelo i těžké motorizované dělostřelectvo, které se zabudovalo zde v Horách. Hned všechno zamaskovali, auta dali do zahrad.

Přišel podvečer a dostali rozkaz hned jet osvobozovat Prahu, neboť tam prý se ještě střílelo. Jedno vojsko odjelo, ale přijelo další a ti s námi byli do rána. Byli to vesměs kozáci a vojsko s koňskými potahy.

(Jiskra, 1978)