Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného
J. Svoboda: tisky z plastelínové matrice.
(foto: ap)

A po proudu řeky Jihlavy pluly vykoupené „duše“

27.03.2019

TŘEBÍČ (ap) - Posmrtná výstava dvou výtvarníků, kteří zemřeli v mladém věku, je další letošní expozicí v galerii Tympanon v prostorách třebíčského zámku. Jiří BOHÉM Svoboda (1970 - 1999), rodák z Třebíče, až do své tragické smrti studoval v ateliéru grafika na FaVU VUT v Brně. Grafické listy, tištěné nejrůznějšími technikami, proto tvoří významnou část jeho předčasně ukončeného díla. Důležité jsou však také další jeho práce na papíře a nápadité akce a realizace v terénu.


Svoboda však nebyl výtvarníkem, který by v tichu svého ateliéru pracoval na svém osobitém malířském či kreslířském stylu. Přestože hned v přízemí schodišťové Galerie Tympanon spatříme několik jeho maleb z dob středoškolských studií, které svědčí o tom, že mohl být malířem matalovského typu či zdatným krajinářem (židovský hřbitov). Svoboda však zkoušel především vše, co slibovalo bezprostřední a silný prožitek, proto mu bylo blízké experimentální umění 60. a 70. let. Hned u vstupu do výstavy to dokládá lidská hlava, malovaná vodou ředěnou hlínou na papíře. Také do opelichaných fasád domů v bývalém třebíčském židovském městě vyškrabával stylizované figury. A nejen tam, fotodokumentace na výstavě z akce Čekání I. zachycuje Svobodovu figurální malbu akrylem na omítce v interiéru vyhořelé železniční stanice v Borovině. Postavy v životní velikosti vysoké 180 centimetrů v rekonstruované železniční stanici dnes už samozřejmě nenajdeme. Ještě kratší životnost mělo Čekání II. ze zimy let 19921/93, tedy lidská figura vytvořená červeným pigmentem na ledě řeky Jihlavy. Vzpomínkou na tuto podobu Svobodových výtvarných intervencí do veřejného prostoru je dodnes zachovalý reliéf, postava, kterou Svoboda „načrtl“ do tehdy oprýskané fasády jednoho z domů na Tichém náměstí v Třebíči.

Vizuální umělec, pedagog, archivář Pavel Ryška v této souvislosti vzpomíná, že Bohém Svoboda si tak ověřoval „především rozsah své vlastní mimořádné vnímavosti. Pokaždé vybízel náhodu ke spolupráci a na spontánní hru se světem, který nevypočitatelně kříží naše plány, přistupoval s humorem. Důležitou roli hrály v jeho práci nejrůznější grafické techniky. Umožňovaly mu zachytit stopy intenzivních okamžiků v matrici, kterou se mohlo stát cokoliv.“ Návštěvníka výstavy tak zaujme třeba akce Hrabání sněhu na řece, ze které se zachovaly nejen fotografie, ale i přípravné studie. Jedna z nich v podobě dřevořezu! O mimořádné citlivosti ke světu svědčí Svobodovy otisky pavučin na papíře. Po více než dvaceti letech se jen můžeme dohadovat, jakým způsobem je na papír snímal a zda je (coby tiskovou matrici) před tiskem nějak „navaloval“ barvou, nebo jen využíval jemného uhelného prachu-pigmentu v pavučinách zachyceného. O neortodoxním přístupu ke grafickým technikám svědčí Svobodovy autoportréty vzniklé xeroxem nebo tisky (monotypy) z plastelínové matrice. Plastelína jako tisková deska totiž už ze své podstaty neumožňuje vytvářet to, co se od grafiky odjakživa požaduje především – vysoký náklad řady shodných otisků či tisků. Jiné hlubotisky s přírodními motivy naopak dokládají, že Bohém mohl být časem i umělcem á la Švabinský.

Snad nejsugestivnějším momentem výstavy je fotografická dokumentace projektu Duše. Měchýře ryb z vánočního prodeje byly odkoupeny a vhozeny po proudu řeky. Pro někoho to může být dílo silně existenciální či výrazné ekologické memento. Svobodovým záměrem to však nebylo. Pavel Ryška vzpomíná: „Víc poetickým než kritickým komentářem k sekularizovaným svátkům bylo Vánoční vykoupení kapřích duší, které jsme provedli společně na Štědrý den roku 1995. Od prodavače kaprů jsme chtěli pouze měchýře, kterým se říká „duše“, a trvali jsme na zaplacení, ačkoliv to u této komodity není zvykem. Několik desítek kapřích duší jsme pak odvezli na vozíku, vystlaném čistým bílým plátnem, k mostu na Jejkově, vysypali je do řeky a nechali odplout po proudu.“

Je také škoda, že se do dnešního dne nezachoval nápis UDĚLEJ KROK VPŘED NEBO UŽ PRO TEBE NENÍ VPRAVO A VLEVO ROZPAŽ RUCE STŮJ!, který Svoboda napsal na stupně schodů nepoužívaného vchodu do továrního objektu na konci Havlíčkova nábřeží. Ale snad by se našel jeho fotografický paměťový záznam alespoň v archivu autora tohoto článku. Jiří Bohém Svoboda zemřel nešťastnou shodou okolností 17. března 1999. Ve svém brněnském bytě se otrávil zplodinami z vadné karmy.

Je otázkou, zda je dobré, že Svobodovo úsilí dnes není součástí Světa umění, když i dílo Duchampovo a jeho Studánka se jím staly. Svobodovy grafiky a koláže zůstaly mezi jeho kamarády jako připomínka intenzívně prožívaných událostí a stopou jednoho životního příběhu. Myslím, že by si ale zasloužilo vejít do širší historické paměti, přinejmenším Třebíčanů. Snad i jako alternativa proti sílící ekonomizaci našeho myšlení a protiklad mantry růstu Růstu. Pro ty, kdo chtějí víc na světě být, než ze světa více mít.

Výstava v Galerii Tympanon také představuje fotodokumentaci z akcí i artefakty, které vytvořil Ladislav PUPEN Růžička (1959 – 1985), který byl mužem bez výtvarného vzdělání a vlastní výtvarné tvorbě se věnoval až v posledních třech letech svého života. Od roku 1984 vytvářel expresivní abstraktní malby na skle standardního rozměru 15 x 20 cm a využíval při tom i dalších materiálů, například vosku. Dne 10. října 1985 ve večerních hodinách spáchal sebevraždu.

Foto HoN: Arnošt Pacola

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk