Bude smečovat v Německu

Náměšť nad Oslavou - Seděla v informačním centru Folkovek a s úsměvem odpovídala na všechny možné dotazy, s nimiž se na ni návštěvníci obraceli, a pořád se usmívala. Taková nenápadná holka. Snad jen když vstala, udivila všechny svou výškou. To ovšem u volejbalistky není nic neobvyklého. A kdo zná rodiče Venduly Měrkové, také ho to nepřekvapí. Pozornosti sportovních fandů určitě neuniklo, že tahle skromná dívka z Náměště hraje ligu v Olomouci. Vlastně hrála, právě teď odchází hrát do Německa. Přemluvit ji k rozhovoru pro noviny nebylo jednoduché.

Máte pravdu, že mě táta opravdu přemluvil, protože rozhovory opravdu nejsou pro mě. Zděsila jsem se, když mi o tom řekl, moje odpověď byla okamžitě záporná.

Narodila jsem se 3. 3. 1988 v Třebíči. Do školy jsem chodila na ZŠ Komenského, střední jsem vystudovala Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka v Brně a v součastnosti jsem na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde studuji dálkově management volného času a rekreace. Ale byla jsem donucena okolnostmi studium přerušit na jeden rok.

V Náměšti, asi tak od osmi let (druhá třída). Tedy ve skutečnosti ne hrát, spíš jen tak chytat balón a učit se nějaké ty základy. Něco jako přípravka, akorát že tady to nebylo nějak rozdělené. Za to můžu poděkovat Ing. Pavlu Obrovi, že mě od toho neodehnal a věnoval se mně a mým dvěma ses-trám, co mě pořád braly s sebou.

Co rodiče, vozili vás jako dítě na zápasy?

Myslím, že na zápasy mě rodiče moc nevozili, byl to spíš trenér, vlak nebo později klubový autobus. Můžu ale říct, že vždy jsem měla podporu od celé rodiny a okolí. Ani nechápu, jak to se mnou rodiče mohli tak dlouho vydržet a podporovat mě v tom.

Na sportovní gymnázium už jste tedy šla kvůli volejbalu, že?

Na střední školu jsem šla cíleně do Brna, kde si mě vyhlídli tamní trenéři (myslím, že to bylo hlavně kvůli mé výšce), proto jsem šla na sportovní gymnázium. Ani nevím, co jiného bych dělala, kdyby tahle možnost nepřišla. V Brně mě prakticky naučili, jak se tak říká, chodit a dali mi opět nové volejbalové základy.

Které kluby jste vystřídala a jakých úspěchů jste tam dosáhla?

Mé působení začalo v Náměšti asi tak od roku 1997 do roku 2000. Od roku 2000 do roku 2007 jsem hrála za VK KP Brno.

Úspěchy?

Úspěchů dosahuje vždycky družstvo, volejbal je kolektivní sport. Takže s Brnem jsem se stala vicemistryní ČR v kategorii kadetek v roce 2005, mistryní ČR v kategorii juniorek v roce 2006, mistryní ČR v kategorii žen v roce 2006, mistryní ČR v kategorii žen v roce 2007.

Pane jo, to je nářez! Tak pokračujte.

Jinak jsem ještě byla ve výběru reprezentace v kategorii kadetek a juniorek, kde jsem působila zhruba od roku 2003. V tom roce jsme postoupily na mistrovství Evropy kadetek v Polsku. V roce 2004 jsme obsadily 8. místo na mistrovství Evropy kadetek v Estonsku. V roce 2005 jsme s juniorkami postoupily na mistrovství Evropy do Německa. V roce 2006 9. - 12.místo na mistrovství Evropy ve Francii, v roce 2007 jsme bohužel neuspěly v kvalifikaci na mistrovství světa.

V roce 2007 jste ale z Brna odešla.

Přestoupila jsem do nově vznikajícího VK Prostějov, kde jsme v sezóně 2007 - 2008 obsadily 4. místo v lize. A od roku 2008 do letoška jsem byla v Olomouci, kde jsme loni byly 3. a letos jsme skončily 5.

No a teď jdete do Německa. Co od toho čekáte? Tušíte, co čekají oni od vás?

Jdu do družstva VFB Suhl, kde mám podepsanou smlouvu na dva roky. A to je také důvod mého ročního přerušení ve škole. Nevím, co přesně od toho mám očekávat. Novou zkušenost a lidi... Něco jiného, odlišného. Zatím ještě stále nevím, kdy mám datum nástupu, tak snad se to co nejdříve dovím... A co očekávají oni ode mě? Těžko říct, jen doufám, že je nezklamu.

A jak se to stane, že se holka z Náměště dostane až do německé ligy?

Ani nevím, jak se to stane. Začala jsem to dělat jen tak pro zábavu a nějak u toho vydržela. Narazila jsem na ty spávné lidi, ať už je to Ing. Pavel Obr (Náměšť), Richard Wiesner a Aleš Novák (Brno), Táňa Krempaská (Prostějov), kteří mi pomohli se sem dostat. No a myslím si, že i tak nějak celkově jsem měla štěstí.

Měla jste nějaké vzory?

Žádné vzory jsem neměla. Až do příchodu do Brna jsem ani nevěděla, že volejbal se dá hrát i za peníze.

Co vám volejbal dal a vzal? Jinými slovy - je to řehole, kvůli které jste neměla žádné normální dětství, anebo jste stíhala všecko jako vaše vrstevnice. Nebo to bylo tak nějak napůl?

Co mi dal a vzal? Dětství určitě ne, já si to zvolila sama. Nikdo mě nenutil. Mě to naopak šíleně bavilo. Byla to radost a zábava. Zvládala jsem u toho ještě i jiné kroužky (klavír, housle, hudební výchova, zálesák a jazykový kroužek). V Brně se to změnilo, tam to byla povinnost se zlepšovat. Ale nikdy toho nebudu litovat. Jen času moc nezbývalo. Ale když člověk chce, tak se čas najde na všechno, ne? Jde spíš o to, naučit se vše skloubit, dát to dohromady. To jsem pochopila až v Olomouci, ale hlavní je, že jsem na to přišla. Ale hlavně mi dal spoutu nových přátel, které bych nikdy nepoznala.

A co mi vzal? Jeden měsíc prázdnin v každém roce i některé přátele, kteří nedokázali unést, že chci něco víc. Vzal mi i zdravé kotníky, ale to k tomu patří...

A jestli jsem byla o něco ochuzena? Myslím, že asi ani ne. Nikdy nebudu litovat toho, co jsem si zvolila. Vždyť každý má přece sen živit se tím, co ho baví. Nebo se snad pletu? Každý má možnost volby.

Co poradíte malým holkám a klukům, kteří by to chtěli ve volejbale anebo v kterémkoli jiném sportu někam dotáhnout?

Co poradit? Vždy si musím uvědomit, proč dělám zrovna to, co dělám. Jestli to chci dělat, a ne, jestli mě někdo nutí. Když do toho začnete dítě nutit, tak myslím, že ho to nebude bavit a natruc to nebude dělat nebo bude, ale absolutně mu to nic nedá... Podle mě je to o radosti a chtíči něco dělat a dělat to dobře. Chtít se trhnout, něco dokázat, vystoupit ze stínu někoho jiného, být jedinečný. Párkrát jsem zapomněla, proč to dělám, proč to chci dělat. Stačilo se zajít podívat do Náměště do tělocvičny nebo hrát nějký srandaturnaj s přáteli a hned bylo zas všechno, jak má být. Byla tam opět ta radost a touha dokázat toho víc a víc.

Co vzkážete čtenářům Horáckých novin?

Milí čtenáři každého věku, nikdy není pozdě začít sportovat a dělat to, co vás baví. Sport je zábava a děláte i něco pro sebe. Dělejte to, protože vy chcete. Záleží jen na vás, kam se dostanete. Třeba u nás v Náměšti je spousta příležitostí, stačí toho jen využít. Tak vstávat a cvičit!