Chile na dohled

Již potřetí zdravím Vysočinu z rozpálených jihoamerických planin. Když jsem se s Vámi posledně loučil, tak jsem byl na noční cestě k trase první rychlostní zkoušky Rallye Dakar 2012. Dnes jsem na cestě k předposlednímu argentinskému bivaku v Chilecitu. Zítra nás čeká Fiambala a následně překročení And průsmykem Paso San Francisco do Chile.

Nové obzory

Teď bych se vrátil k posledním dnům. Máme za sebou již 4 etapy, které se odehrály na území mezi Mar del Plata a Chilecitem. První etapa byla spíše takovou zahřívací, kdy bylo z 820 km pouze 57 km rychlostní zkoušky. Celá rychlostní zkouška se jela na pobřeží. Na začátku byl tvrdý písek, který vystřídalo miniaturní dunové pole s ještě menšími dunami, které závodníky vyvedly na dlouhou širokou pláž, která umožňovala jízdu na samé hranici rychlostních limitů. Popis trati můžete brát jako hodně přesný, protože jsme jej na vlastní kůži okusili. Tím, že náš press car má povolení ke vjezdu na samotnou trať RZ a Marka Spáčila (kdo nečetl minulé zprávy, tak se jedná o zkušeného dakarského pilota závodního kamionu) za volantem, se nám otevřely nové obzory.

Piknik na pobřeží

Samozřejmě se po trati nepohybujeme přímo mezi závodníky, ale nejpozději hodinu před startem prvního motocyklu musíme mít vybranou pozici. V praxi to znamená, že jsme vstávali ve 2:30, abychom si mohli trať projet a vybrat pozici dříve, než bude uzavřena. Průchodnost trati pro závodníky kontroluje těsně před startem vrtulník. Tím, že byla trať relativně blízko civilizace, přijelo se podívat mnoho diváků. Mnozí to pojali jako piknik, kdy přijeli už den předem, rozbalili stany, grily, mobilní přístřešky a udělali si krásný den na pobřeží Atlantiku s podívanou na bezmála 600 špičkových závodních strojů v plném tempu. Ačkoli to byla pouze zahřívací etapa, o vzrušení nebyla nouze.

Pomoz si sám!

Na trati RZ shořela jedna motorka a jeden závodní osobák. Naštěstí šlo o samovznícení vinou technické poruchy a posádky stihly včas utéci. Daleko zajímavější byla situace, kdy jedna závodní buggy vypověděla službu poměrně blízko moře ve chvíli, kdy začínal příliv. Bylo zajímavé sledovat, jak posádce při opravě doslova „teče do bot“. Bohužel, nemáme pod hrozbou diskvalifikace povolení závodníkům pomáhat. Pomáhat si mohou pouze závodníci na trati mezi sebou. Z hlediska výsledků pro nás dopadl první den skvěle. Naše zelená tatrovka dojela na 14. místě, přestože startovala až ze 47. místa a musela předjíždět více než 30 pomalejších soupeřů. Honza Veselý dokončil jako 112.

První drsná etapa

Po úvodní rozehřívací „plážovce“ došlo druhý závodní den už na skutečnou dakarskou etapu, která vedla ze Santa Rosy do San Rafael a rychlostní zkouška měla 295 km. Trať vedla převážně vyschlými koryty řek plnými ostrých kamenů, které čekaly na pneumatiky soutěžících. A mnohdy se dočkaly. Začaly se objevovat i první technické problémy. Naší Tatrovce praskla hadice u turba a kluci opravou nabrali ztrátu 20 minut a na závěr etapy ještě praskl kord pneumatiky. Ale s tím se už nezdržovali a dojeli do cíle etapy. Martin je natolik zkušený pilot, že mu jízda s defektem nečiní přílišné potíže. Tedy pokud je v únosném terénu. Svoji dávku vzrušení si vybral i Honza Veselý, který se držel průběžně na 60. místě, ale po natankování nekvalitního paliva se začal jeho motocykl „zakuckávat“ a Honza se zbytkem trati spíše protrápil na 98. místě. K výčtu technických potíží můžeme ještě přidat proraženou nápravnici u Tatry Aleše Lopraise, upadnutou vrtuli chlazení u Tatry Tomáše Vrátného a poškozený posilovač spojky u Tatry Andrého de Azeveda (Brazilec pilotující českou Tatru). Všechny závady se podařilo přes noc opravit a všichni pokračují v závodě. Perličkou druhého závodního dne byl volně se potulující býk, který útočil na projíždějící motorkáře a jednou se bohužel trefil. Sražený motocyklista musel být se středně těžkými zraněními přepraven do nemocnice. I toto k Dakaru patří.

Bivak ve výšce 3200 m

Posádka našeho vozu se rozhodla tuto noc netrávit v bezpečí bivaku, ale ještě před půlnocí se vydala na 400 km dlouhý přejezd do Mendozy, kde se v horách konala 3. etapa. Nad ránem se nám podařilo po trase etapy vystoupat až do výšky 3200 m. n. m., kde jsme rozhodili spacáky a přenocovali. Musím říct, že to byla jedna z nejkrásnějších nocí mého života. Představte si absolutní ticho, vlahý vánek, který vám hladí obličej a nebe plné hvězd, které neruší světelný smog žádného města. A ráno při probuzení se vám naskytne pohled, který vám dává pocit, že máte celý svět jako na dlani.

Osmé místo

Zanedlouho po rozbřesku se začaly ozývat motory prvních závodníků deroucích se průsmykem k vrcholkům hor. Profil trati byl opět kamenitý s velkým množstvím zatáček a pastí, které jsme v noci sami okusili při šplhání k místu našeho přespání. Ovšem přesně tento těžký terén je vodou na náš mlýn. Tatra je celosvětově známá svým unikátním podvozkem s nezávislým zavěšením kol. Přesně tyto tratě jí sedí. Takže v cíli z toho bylo krásné 8. místo a navíc poslední měřený úsek této etapy kluci zajeli v druhém nejlepším čase a to pouze o 15 sekund za vítězným Italem Biassionem. Honza Veselý zajel etapu také bez potíží a bylo z toho 68. místo, které je velkým příslibem do dalších bojů. Další radostí bylo, že auto neutrpělo žádný šrám, takže se provedla jenom běžná revize a údržba a již před půlnocí mohl celý tým zalehnout k zaslouženému spánku. A to se často nevidí, mnohem běžnější jsou práce až do svítání.

Abnormální hic

Ke čtvrté etapě nastoupil CDT (Czech Dakar Team) odpočatý a plný optimismu z předchozího dne. Na závodníky opět čekala horská etapa s převýšením více než 3 400 m. Tuto zprávu píšu právě při cestě z ní a zatím víme pouze to, že naše Tatrovka dokončila někde kolem 20. místa. Důvody ztráty se dozvíme až v noci v bivaku, takže Vám je sdělím v příští zprávě.

Na závěr ještě malý popis prostředí. Dnes jsme na průjezd závodní kolony čekali celý den v korytě vyschlé řeky, kde jsme naměřili teplotu 51°C ve stínu. Nad námi se tyčily zasněžené vrcholky And a já si v některé okamžiky nepřál nic jiného, než být tam nahoře a nahý skočit po bradu do sněhové závěje. Na přímém slunci přestává fungovat už i můj ochranný krém s UV filtrem 50 a i přes košili se objevují první popáleniny od slunce.

Přeji krásné dny na zimní Vysočinu.