Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Chvála vycházek s městským architektem

24.10.2011

Je to asi dva a půl roku, co se v Třebíči začaly pořádat vycházky s architektem. Princip byl jednoduchý: zájemci všeho věku i založení se sešli v určenou dobu na určeném místě a nechali se provést předem vybranou čtvrtí. Nic se nevybíralo, nic neevidovalo, maximálně nechali zájemci u pořadatelů své mailové adresy, aby dostali informaci o příští vycházce, ostatní čekali na stručnou zprávu v novinách.

CARMEN
chitektonickými zajímavostmi Ing. Lubor Herzán za svá pečlivě připravená vystoupení nepobíral žádný honorář kromě poděkování a uznání shromážděných. Ocenění přišlo odjinud: od začátku letošního roku je opět městským architektem, což ovšem znamená, že mu na přípravu vycházek zbývá ještě méně času. Přesto druhou říjnovou neděli přidal ještě jednu, v pořadí už šestou.

Na rozdíl od všech předchozích, kdy komentoval práci nejrůznějších architektů a stavitelů minulých dob, mluvil tentokrát o věcech, u nichž byl osobně přítomen. Vycházka se totiž odehrála v Zámostí neboli židovské čtvrti, k jejímuž zvelebení a posléze i k zápisu do seznamu světového dědictví UNESCO Lubor Herzán osobně přispěl. Stranou tedy ponechal záležitosti historické, které ? jak s poklonou zdůraznil ? jsou doménou historika PhDr. Rudolfa Fišera, a věnoval se připomenutí nejdůležitějších momentů, jež vedly k tomu, že Zámostí přestalo být na začátku devadesátých let asanačním pásmem a začalo se postupně proměňovat v turisticky atraktivní území.

Hned z místa srazu si více než šedesát účastníků obhlédlo dvě důležité stavby: lávku vedoucí pod Hrádkem do Hasskovy zahrady a lávku plk. Jindřicha Svobody spojující Zámostí s Karlovým náměstím. Mladší generace si už těžko představí, že před dvaceti lety existoval jediný vstup do Zámostí, a sice z Žerotínova náměstí. Tehdy měla oprýskaná a zanedbaná čtvrť kouzlo jen pro fotografy, avantgardního básníka a výtvarníka Ladislava Nováka a skautskou nebo sokolskou mládež, pro niž se za podzimních podvečerů stávala foglarovskými Stínadly začínajícími za ulicí 9. května alias Rozdělovací třídou. Jinak existoval už jen dobrodružný přístup „po rourách“ nad řekou podél skalního masivu Hrádku a autor těchto řádků dodnes vzpomíná na jaro roku 1994, kdy tudy Ing. Herzán vedoucí po Havlíčkově nábřeží exkurzi novinářů beze slova zmizel. Nebožákům nezbylo než ho následovat. Nepochybně měl pan architekt už tehdy v hlavě myšlenku lávky obcházející skálu.

Následoval přesun do uliček židovské čtvrti, při němž průvodce připomenul důležitost americké půjčky z dob prvního starostování Pavla Heřmana, který přesvědčil pana Thomase Dineho, aby peníze určené výhradně na revitalizaci sídlišť poskytl na záchranu historické části Třebíče. Zámostí bylo plynofikováno, na místo asfaltu se do Dolní ulice vrátila dlažba, postupně přibývalo památkově chráněných domů, na jejichž opravu lze získat finanční příspěvky, zásadní roli v prvních letech zmrtvýchvstání čtvrti sehrál Fond Třebíč.

Protože náhoda přeje připraveným, mohl Ing. Herzán na Tichém náměstí neplánovaně provést účastníky přední synagogou, sloužící jako kostel Československé církve husitské. Horní neboli Blahoslavovou ulicí pak dlouhý had prošel k zadní synagoze a domu Seligmanna Bauera, kde se odehrálo závěrečné dějství, při němž architekt Herzán odlehčil seriozní téma několika židovskými anekdotami.

Níže podepsaný spolupachatel vycházek s městským architektem si dovoluje uzavřít referování o jejich průběhu v podobném duchu. Konkrétně parafrází pochvalných výkřiků argentinských sportovních novinářů na adresu fotbalové hvězdy sedmdesátých a osmdesátých let Mario Kempese: „Ó, díky, Mário, vrátil jsi nám pohodu nedělních podvečerů!“ V třebíčském případě zní: „Díky, pane architekte, vrátil jste nám pohodu nedělních odpolední?“

Autor: Zdeněk Mert
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk