Czech Dakar Team - Již na pobřeží Pacifiku

Zdravím Vysočinu z hornického Copiapa. Ano, již jsme na západní straně And. Dnes se celý konvoj dakarské rallye na jeden den zastavil k nabrání nových sil a „generálce“ závodní techniky. Tedy té, která ještě jde zachránit. V dnešní zprávě vám přiblížím dění posledních dnů. A že se tedy děly věci.

Dakar odhaluje slabiny

Minule jsem se s vámi loučil na cestě z RZ 4. etapy do Chilecita s informací, že naše Tatrovka dokončila etapu někde kolem 20. místa. A slíbil jsem vám zjištění důvodů tohoto zdržení. Pokud jste si již informace nenašli na našem webu, tak pro vás bude novinkou, že kluci během RZ museli třikrát zastavit, aby opravili prasklou hadici od turba. Ano, je to přesně ta samá závada, co ve třetí etapě. Dakar odhalil slabinu na našem voze, kterou musíme operativně řešit. Tím, že se opakuje v každé RZ, tak každý večer vymýšlíme novou modifikaci zapojení tak, aby vydržela zátěž celé etapy. Ovšem tak, že je to takříkajíc za pochodu, během závodu. Nemůžeme změny otestovat a případná nevhodnost řešení se projeví opět až v další etapě. S technickými problémy se potýká i Honza Veselý. Opět natankoval nekvalitní palivo od pořadatelů a druhou část speciálu se spíše trápil, než závodil. Nakonec musel posledních 150?m svůj motocykl dotlačit. Ono se řekne 150?m, ale zkuste si tlačit 300?kg těžký motocykl v 51°C ve stínu hlubokým pískem a to ještě po 320?km jízdy v nejtěžších terénech, které na Zemi najdete. Když k tomu připočtete výstroj, kterou na sobě motocyklisté na Dakaru mají, tak je s podivem, že motocyklem nepraštil do písku a nešel si lehnout do stínu. „Je to k vzteku. První polovinu etapy jedu s přehledem do 50. místa, potom natankuju a přestane to jet,“ postěžoval si jediný český zástupce v kategorii motocyklů na slavném závodě.

Bouřka po desítkách let

Pátá etapa nás zavedla do legendárních bílých dun v okolí Fiambali. Tato oblast je známá tím, že zde desítky let nepršelo. Ovšem až do 4. 1. 2012. Ano, den před průjezdem dakarské kolony zažila Fiambala silnou bouřku, která naplnila vyschlá koryta řek, kterými po desítky let neprotekla kapka vody. Průlety vrtulníků nad tratí naštěstí ukázaly, že trať by měla být i přes tento fakt průjezdná a závodníky do RZ pustily. Pro náš tým to byla celkem úspěšná etapa. Byť u Tatry opět praskla hadice turba a kluci museli opravovat. Tak náročný profil trati Tatře svědčil a dokázala ještě mnoho kamionů předjet. Ve finále z toho bylo 14. místo. Úspěšný byl i Honza Veselý na motocyklu. Díky tomu, že RZ měla pouze 177?km, nemusel tankovat pořadatelské palivo a vystačil pouze s tím, co měl na startu speciálu. Motocykl jel bez potíží a bylo z toho 65. místo.

Sněhový příval

Po této etapě se všichni účastníci letošního Dakaru sjeli do bivaku. Stejně jako každý den. Ovšem tentokrát bylo něco jinak. Bivak byl uzavřen a na večer byl svolán speciální briefing ? každý tým musel povinně vyslat minimálně jednoho člena. Na tomto briefingu nám bylo oznámeno, že bivak je do osmé hodiny ranní druhého dne uzavřen a nikdo nebude puštěn na trasu dalšího přejezdu. A aby toho nebylo málo, tak se ruší RZ následující etapy z Fiambali do Copiapa. Důvodem je velké množství sněhu, který zasypal Paso San Francisco. Jedinou cestu do Chile. Představte si, že uprostřed července napadne v ČR půl metru sněhu. Asi tak nějak by to šlo přirovnat. Toto nám udělalo čáru přes rozpočet, protože posádka našeho doprovodného vozidla chtěla už večer vyrazit na přejezd hor a přespat někde cca v 3500?m. n. m., aby byla včas na hraničním přechodu a vyhnula se tak dlouhému čekání. Mezi Argentinou a Chile je přísný zákaz převozu potravin, což má za následek dlouhé kolony na hranicích, kdy je každé vozidlo (celý dakarský konvoj jich čítá hodně přes 1000) důkladně prohledáváno, jestli neveze ovoce, zeleninu, masné výrobky, mléčné výrobky apod. Takto jsme zůstali uvězněni s ostatními v bivaku.

V bezpečí pod Tatrou

Musím říct, že to byla zatím nejhorší noc, kterou na Dakaru pamatuji. Foukal opravdu silný vítr, který zvedl velké množství prachu, takže se nedalo dýchat. Pokud jste neměli lyžařské brýle, nešly otevřít oči a k tomu se na obzoru začaly objevovat zlověstné hradby mračen, které se s ubývajícím světlem začaly rozsvěcovat. Ano, druhá bouřka ve dvou dnech v místech, kde už zapomněli, jak vůbec vypadá déšť. Musím říct, že to byl impozantní pohled, siluety majestátných And ozařovány blesky přicházející bouřky. Nicméně jen do okamžiku, než vás praštila vzduchem letící láhev od vody, než jste se zamotali do něčího spacáku, který letěl kolem, než uletěla polovina týmových stanů apod. Lidem, kteří jsou na Dakaru poprvé, to přišlo jako konec světa. I já usoudil, že s přírodou nemá smysl bojovat, vzal jsem si své lehátko a zalezl pod závodní Tatru, jejíž kola mne alespoň trošku chránila před létajícími předměty, a usnul. Ráno se ukázalo, že to byl dobrý nápad i z hlediska nástavby, která mne ochránila před silným deštěm, který jsem zcela zaspal a o kterém jsem se dozvěděl až ráno, když jsem zjistil, že kolegové se během noci přesunuli také pod auta. Druhý den dopoledne byl bivak otevřen a celý dakarský konvoj se vydal na cestu přes Andy. A mně se splnilo pár dnů staré přání skočit do sněhové závěje.

Do druhé polovinyve skvělé kondici

Zatím poslední etapa, která byla koncipována jako okruh kolem Copiapa, byla pro Czech Dakar Team dosud největším úspěchem. Zdá se, že se podařilo vyřešit problém s hadicí turba, která po úpravách z předešlého dne vydržela, a i přes zapadnutí v dunách kluci zajeli sedmý nejlepší čas. A to se na některých mezičasech pohybovali dokonce na třetí pozici. Opět se ukazuje, že když se nám vyhnou technické problémy, tak je náš kamion schopen jet absolutní světovou špičku. Nyní, po sedmi etapách, je naše zelená tatrovka na skvělém 10. místě a ve výborné kondici připravena na druhou polovinu závodu, kde se bude rozhodovat o vítězi 34. ročníku nejtěžšího závodu světa.

Yamahy chystají protest

Horší je to s Honzou Veselým, který měl opět potíže s palivem a trápil se. Nakonec dokončil 7. etapu na 100. pozici. Ale snad se blýská na lepší časy, protože bivakem se šušká, že se závodníci jedoucí na strojích Yamaha chystají spojit a vznést protest proti nekvalitnímu palivu. Ano, je to zvláštní, ale problémy s palivem mají pouze stroje Yamaha.

Vzhledem k tomu, že je den volna a nebude se celkem nic dít, tak usedáme do našeho jeepu a míříme směr mezinárodní vesmírná observatoř, kam se nám již před půlrokem jako zázrakem podařilo domluvit exkurzi. Někteří z Vás asi už slyšeli o největším pozemním teleskopu skrytém v chilských Andách.

Přeji pěkné dny na Vysočinu.