Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Do stavebního cechu přibylo dalších 130 mladých žen a mužů

14.11.2011

Třebíč - Slavnostně odění studenti, trochu rozechvělí rodiče a třeba i prarodiče, stoly prohýbající se pod mísami s ovocem? Již počtvrté se jídelna Střední stavební školy v Třebíči proměnila ve slavnostní aulu, aby přijala další studenty a učně, kteří se rozhodli stát členy stavebního cechu.


O malé ohlédnutí jsme poprosili Evu Růžičkovou, která je jednou z autorek myšlenky imatrikulaci pro studenty stavební školy udělat. Jak se ukazuje, myšlenka to byla dobrá.

„Imatrikulace byla letos počtvrté. V předešlých ročnících byl každé třídě přidělen odborný patron ? což znamená nějaká stavební firma, ta pak své třídě dala i dar. Letos byl problém patrony získat, ale zase se rozjela spolupráce s PSJ a dost si od ní slibujeme,“ zasvěcuje nás do problémů paní učitelka. „Součástí představení nových učňů a studentů je i stavba, kterou během představování na pódiu postaví. Výtvory učiliště mají rozhodně stoupající úroveň. Je to samozřejmě hodně zásluha mistrů, ale velice příjemně mě letos překvapilo i to, jak učni pěkně mluvili. Například truhláři dávali dohromady jakousi dřevěnou studni s rumpálem a pak ji přirovnávali ke studnici poznání, které chtějí na škole získat?“

Proč vlastně myšlenka vznikla, je to přece jen střední škola, ptáme se dál Evy Růžičkové: „Žáci musí poprvé něco společně vymyslet a realizovat. Některé třídy se toho chápou opravdu velmi aktivně. Slavnostně se oblečou, což je také důkazem důležitosti chvíle. Schází se i poměrně dost rodičů, čímž se navazuje jakési první pouto se školou. Ti tam také vidí, kdo je ředitel, zástupce? A ve chvíli slibu si snad uvědomí, že to studium není jen tak a že, na rozdíl od základní školy, tady být nemusí, ale chtějí. Třída je se svojí stavbou vyfocena a fotka společně s podepsanou imatrikulační listinou je vyvěšena na chodbě. Vidívám, že se tam zastavují, prohlíží si i ostatní třídy. A až budou ze školy pryč, zůstanou zde touto formou napořád.“

Podle slov i dalších pedagogů snahou této školy je, aby učni nebyli dáváni na druhou kolej. Pokud to výuka dovoluje, snaží se nedělat rozdíly. Pokusme se uvést dva příklady, které nám při našem povídání Eva Růžičková uvedla: „Ve školní galerii jsme vystavovali školní práce nebo díla z venku, letos jsem vyzvala, aby se sami přihlásili ti, co si doma kreslí, malují, fotí do šuplíku. Předpokládala jsem, že se pochlubí zájemci o studium architektury, ale kupodivu své velmi zajímavé obrázky donesl i jeden tesař. A jen co výstava byla instalována, nesměle přišel další, že taky něco má - takže se zapojí příště. Na Vánoce, po loňském úspěchu, budeme nacvičovat další hru z dílny Divadla J. Cimrmana a on se coby herec přihlásil taky učeň!“

Inu, imatrikulace na střední škole, proč ne. Když se to vezme za správný konec, může vzniknout velmi pěkná tradice, na kterou se pak vzpomíná celý život.

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk