Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Do seznamu laureátů nejvyšších ocenění Kraje Vysočina přibylo 12 jmen

13.11.2019

JIHLAVA (red) - Dvanáct mimořádných osobností si dnes v Horáckém divadle v Jihlavě převzalo z rukou hejtmana Jiřího Běhounka nejvyšší ocenění Kraje Vysočina v podobě kamenné, skleněné a dřevěné medaile. Nejčestnější kamenná medaile za celoživotní přínos patří pro letošní rok Ludmile Kameníkové, která zasvětila svůj profesní život výzkumu v oblasti šlechtění brambor, máku a kmínu, dále spisovatelce a publicistce Ludmile Klukanové a také malíři a sochaři Františku Mertlovi. „Významné osobnosti Vysočiny oceňujeme letos už po dvanácté a za tu dobu jsem měl tu čest předat medaili více než stovce skvělých lidí. Za každým jménem se vždy skrývá jedinečný životní příběh, který může být inspirací pro ostatní,“ uvedl na slavnostním večeru hejtman Jiří Běhounek.


Hned čtyři ocenění pochází z Třebíčska.

Kamenná medaile

Ludmila Klukanová – spisovatelka a publicistka, která se narodila v Lipníku. Pracovala nejprve v knihkupectví a v různých administrativních profesích. Po listopadu 1989 působila jako tisková mluvčí Občanského fóra v Jihlavě. Je autorkou více než dvaceti knih – románů, novel, pohádek. Celá její tvorba umělecky popisuje vysočinské osobnosti i obyčejné lidi, život či historii našeho kraje. Také všechny její další aktivity jsou úzce spjaty s Vysočinou. V jejích dílech se zračí vesnice Vysočiny od 50. let v syrové realitě, zachycena je zde však i krása vysočinské přírody či dnes krajské město Jihlava jako město, plné lidských příběhů. Umělecky zpracovala mládí skladatele Gustava Mahlera v Jihlavě. V knize Páni malíři představila čtyři významné vysočinské výtvarníky: Ladislava Nováka z Třebíče, Františka Dörfla, Jindřicha Bošku a Stanislava Pojera z Jihlavy. Věnovala se také dokumentárním textům. Již v roce 1969 jako první novinářsky zachytila příběh Evžena Plocka, který se upálil v Jihlavě. Spolupracovala na publikacích Komunismus na Vysočině, Stalo se v době nesvobody, věnovala se tématu kolektivizace. Pro Český rozhlas připravila pořady o osudech legionáře plk. Josefa Jiřího Švece z Čenkova na Třešťsku a o osobnosti Jana Máši, který na Vysočině založil Jihlavské listy, ale i řadu spolků včetně Sokola. Za literaturu obdržela Ludmila Klukanová řadu cen, po roce 1989 byla přijata do české pobočky mezinárodní literární organizace PEN klub. Je členkou Obce spisovatelů. Na literární témata také přednáší a beseduje ve školách.

František Mertl – malíř a sochař, v uměleckém světě známý pod pseudonymem Franta, se narodil v třebíčských Domcích, dětská léta však prožil v Brtnici. Od mládí se zajímal o výtvarné umění, v letech 1948–1952 absolvoval Školu uměleckých řemesel (nyní Vyšší uměleckoprůmyslová škola) v Brně a v letech 1952–1957 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem profesora Miloslava Holého. V roce 1956 se jako stipendista akademie v italské Perugii setkal s francouzskou studentkou Jacqueline, která ho o rok později navštívila v Praze. Tehdejší úřady nepovolily jejich sňatek, StB je pronásledovala a perzekvovala, a proto odešel František Mertl z komunistického Československa do Francie. Tam se v roce 1958 oženil a usadil, od roku 1964 žije a tvoří v provensálském městečku Vence. Brzy vynikl jako malíř i jako sochař. Už v letech 1963 a 1965 se zúčastnil pařížského bienále, později samostatně vystavoval v muzeu v Mentonu, v muzeu Galliera v Paříži i v Picassově muzeu v Antibes. V roce 1965 koupilo jeden z jeho obrazů muzeum v Nice, což znamenalo první krok k tomu, aby později byly jeho práce zařazeny do Centre Pompidou v Paříži či do Guggenheimova muzea v New Yorku. V průběhu let pak absolvoval nespočet samostatných výstav v Evropě, Asii, Americe i Africe. František Mertl nikdy nezapomněl na svůj rodný kraj ani rodné město a pravidelně je navštěvuje. V roce 2014 se rozhodl věnovat městu Třebíč několik desítek svých děl v hodnotě přesahující 15 milionů korun. V Třebíči pak následně vznikla jeho stálá expozice Galerie Franta, která je jediná na světě.

Skleněná medaile

Pavel Tasovský – umělecký kovář. Vystudoval umělecké kovářství na Škole uměleckých řemesel v Praze v roce 1978. V letech 1981 a 1982 absolvoval v Moravském muzeu v Brně odborný kurz muzejních konzervátorů se specializací kov, dřevo. V letech 1998 a 1999 absolvoval Mistrovskou školu uměleckých řemesel v Praze. Od roku 1978 až do roku 1989 pracoval v kovářské dílně Uměleckých řemesel v Brně. Dostal se přitom k významným zakázkám, mezi nimi figuroval například Malovaný dům v Třebíči, hrad Špilberk, Moravské zemské muzeum nebo poutní kostel ve Křtinách. V roce 1989 zakládá kovářskou dílnu v Náměšti nad Oslavou, kde se zabývá výtvarným řešením a zpracováním architektonických doplňků interiérů a exteriérů soukromých i státních subjektů. Současně se věnuje volné tvorbě. Od roku 1992 samostatně vystavuje a od roku 2003 spolupořádá Mezinárodní bienále výtvarníků „Setkání“ v areálu zámku v Náměšti nad Oslavou. Hlavní náplní kovářského ateliéru zůstává realizace zakázek do historických objektů, ale i do současné architektury. Většina realizací vzniká dle vlastních návrhů po konzultaci s architekty. Kovárnou prochází mnoho absolventů uměleckých škol a ti šikovnější si po několikaleté praxi zakládají své vlastní dílny. Realizace Pavla Tasovského jsou zastoupeny v soukromých sbírkách, na významných stavbách a památkách v České republice i v zahraničí. Za své práce obdržel řadu ocenění na sympoziích. Jako jediný zástupce z Evropy získal v roce 2010 pozvání na konferenci kovářů do Kalifornie. O rok později byl přizván jako člen odborné komise k hodnocení vystavených kovářských děl v Itálii. V letech 2016–2018 byl lektorem kovářské školy v Bruselu, jejímž hlavním iniciátorem je královská rodina.

Dřevěná medaile

Petr Špaček – včelař, pořadatel Slavností medu v Cidlině. Včelařit začal ve svých devíti letech. Od roku 2011 je členem Českého svazu včelařů, kam ho nechal zapsat jeho dědeček, zakladatel rodinné tradice. Když bylo Petrovi patnáct let, rozhodl se, že by se včelaření chtěl věnovat naplno. V té době s dědou rozšířili své království na 60 včelstev a spolu s tím se rozrostlo i složení nabídky rodinného včelařství o svíčky ze včelího vosku a medy s příměsmi. S výrobky začal Petr jezdit na různé trhy a jarmarky a i z toho důvodu se rozhodl založit si živnost. Protože mu tehdy ještě nebylo 18 let, nechal se zplnoletnit. Nedlouho poté s dědečkem založili i e-shop. Společně vyrobili dva pojízdné včelíny, s nimiž mohou cestovat blíž plodinám, které přinášejí včelám největší užitek a největší množství nektaru či medovice. Do související práce se zapojila celá rodina. V soutěži Med roku 2018, kterou pořádá Pracovní společnost nástavkových včelařů, získal Petr Špaček první místo z celé ČR v kategorii medovicové medy. Další dvě zlaté medaile získal za med květový a medovicový. Nyní pracuje na vývoji a výrobě vlastní kosmetiky ze včelích produktů. Zapálený včelař začal také před lety v Cidlině pořádat Slavnosti medu. Včelaři z širokého okolí na nich předvádějí svou práci a včelí produkty. Akce se pravidelně opakuje každý rok a program se rozšiřuje. Za skvělý nápad dostal Petr Špaček ocenění Skutek roku.

Autor: red
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk