Dodge Charger aneb Pravá amerika

Ne každému se poštěstí setkat se s opravdovou filmovou hvězdou. Ono něco jiného je vídat ji v televizi a na fotkách v časopisech, nebo ji spatřit na vlastní oči. Já měl to štěstí, že jsem se s ní setkal osobně, a dokonce jsem si na ni mohl i sáhnout! A o kom to vlastně mluvím? Řeč je o pravé hollywoodské hvězdě jménem Dodge Charger!

Jen se na něj podívejte! Tohle auto vypadá rychle i když stojí na parkovišti. A věřte, že rychlé také opravdu je! Proto ho také velice často hollywoodští filmaři obsazovali a stále obsazují do filmů, kde mají americké káry ukázat své svaly.

Jistě si všichni vzpomeneme na film Bullittův případ (Bullitt) z roku 1968, kde hlavní hrdina v podání Steva Mc Queena ve svém mustangu prohání v ulicích San Franciska padouchy, kteří prchají právě v tmavém Chargeru 68.

A nemusíme ani tak daleko do historie. V roce 2005 vznikl film s názvem Mistři hazardu (The Dukes of Hazzard), kde dva vykutálení bratranci Dukeovi doslova létají vzduchem s oranžovým Chargerem 69 zvaným General Lee. Není bez zajímavosti, že tento film je poctou stejnojmennému americkému seriálu, který vznikal v letech 1979 až 1985 a při jeho natáčení bylo zničeno přes 250 chargerů!

A co teprve čtvrté pokračování béčkového filmu Rychle a zběsile (Fast and Furious) z roku 2009, kde se Charger 70 pyšní motorem dopovaným kompresorem, který ční otvorem nad přední kapotou!

Chargery těchto nejslavnějších ročníků, kdy měly jejich motory opravdu brutální výkon, se objevovaly a stále objevují ve spoustě filmů známých i méně známých.

Jó, amerika

Není proto náhodou, že se vám pořádně rozklepou kolena, když se ocitnete v blízkosti takové hvězdy! Prohlížíte si všechny detaily, které tak dobře znáte z filmů, a znovu a znovu se musíte utvrzovat v tom, že se vám to nezdá, že skutečně stojíte u této legendy a můžete se jí dotknout! Obdivujete genialitu amerických automobilových návrhářů firmy Chrysler, kteří v šedesátých letech stvořili toto mistrovské dílo. Kombinace ladných křivek, do kterých občas zasáhne nějaká ta ostrá hrana, vytváří dojem, který nikdo z Evropanů nezná a neumí si ho ani představit.

Zepředu paráda

Nezaměnitelná přední maska, která je zasazena do chromovaného rámu plnícího funkci nárazníku, skrývá za svojí mřížkou dva páry světlometů. Ty se objeví, teprve až je řidič zapne a příslušné části masky se samočinně odklopí. V prohlubních přední kapoty najdeme, pro nás nezvykle, umístěné kontrolky blikačů. Na předních dveřích pak zaujmou zajímavě působící imitace výdechů vzduchu. Střecha hardtop (bez středních „B“ sloupků) je potažená tehdy módním vinylem a má vzadu masivní sloupky protaženy, oproti sklonu zadního okna, až daleko na zadní kapotu, podobně jako kdysi měla naše Tatra 613. Nahoru i do stran vyboulené blatníky dávají karoserii nádech síly. O tom, aby nebyl nikdo na pochybách, že se jedná o auto, se kterým se bez okolků můžeme vydat na závodní dráhu NASCAR, svědčí i umístění nalévacího hrdla nádrže. To najdeme, tak jako u závodních aut, vzadu nahoře na blatníku a lze je otevřít pouhým odklopením.

Co teprve zezadu

Pokud jsme byli doposud uchváceni tvary Chargeru 1970, tak při pohledu na zadní masku upadneme doslova do euforie. Šest úzkých světel umístěných v jednom uprostřed zúženém pásu rozehraje při rozsvícení divokou a dech tající světelnou diskotéku. To vše je podtrženo masivním chromovaným nárazníkem.

Záď chargeru dává řidičům za sebou jasný vzkaz: „Ani mě nezkoušej přejet!“ Je pravda, že když se o to některý závodník s vytuněným moderním autem opatřeným čtyřválcem přesto pokusí, čeká ho zdrcující zážitek, po kterém upadne do tak hluboké deprese, že už svůj moderní vůz snad nikdy ani nenastartuje. Ale nepředbíhejme!

Spousty chromu

Interiér je v typicky sportovním stylu šedesátých let a je celý vyveden v příjemné hnědé barvě. Ta se zde kombinuje s imitací dřeva spolu s chromovanými doplňky. Přední sportovní sedačky, jak se říkávalo sedadlům se zvýšenými opěradly bez dělených opěrek hlavy (jen pomysleme, kde byly v tu dobu opěrky hlav na sedadlech evropských vozů), jsou mezi sebou odděleny masivním chromovaným tunelem s uzamykatelnou schránkou, před kterou je taktéž chromovaný volič rychlostí automatické převodovky. Řidič se dívá skrze sportovní tříramenný volant na celkem šest „budíků“ sdělujících důležité provozní informace.

Otočili jsme klíčkem

Už je ale na čase usednout a vyzkoušet, jak se cítí všichni ti hrdinové z filmů, které my američtí fandové známe nazpaměť. Myslel jsem, že vám to zde vylíčím za pomoci všech možných přívlastků, ale to, co zavládlo na palubě chargeru po jeho nastartování, prostě nelze popsat. Je to, jako když poprvé letíte letadlem.

Otočíte klíčkem, ozve se ten známý a neuvěřitelně brutální zvuk motoru a v okamžiku se stáváte součástí filmové historie. Přes obrovskou sílu osmiválce s obsahem 6,3 litru a výkonem téměř 350 koní se Charger ovládá velice snadno a téměř okamžitě „padne do ruky“. Vnitřnosti celé osádky auta vibrují v rytmu stac-cata motoru běžícího v mírně zvýšených otáčkách. Počkáme, až se motor zahřeje a sešlapujeme plynový pedál. Kdo slyšel zařvat tyranosaura těsně u své hlavy, neví ani vzdáleně, co je to řev motoru Chargera 70! Duální výfuky Flowmaster vypouštějí ze svých útrob takový řev, že se děti utíkají schovat k mámě a důchodci se křižují! Ostatní svírají v roztřesené ruce mobil a bezmocně přemýšlejí, na kterou tísňovou linku by zavolali! Že je také tento dravec z rodu chryslerů pekelně rychlý, o tom snad ani nemusím vyprávět! Škoda jen, že nikde poblíž není volné letiště, kde by se dal jeho temperament bezpečně vyzkoušet.

Nutno dodat, že motor pod naší kapotou není zdaleka to nejvýkonnější, co jste si mohli do svého chargera na konci šedesátých let poručit. Na výběr jste měli např. i osmiválec o obsahu 7200 ccm s výkonem téměř 400 koní, se kterým Charger zrychloval z nuly na sto za 6 sekund a rafička rychloměru se zastavila až u 240 km/h! To vše jste si mohli odvézt z normálního obchodu a v žádném případě se nejednalo o cenově nedostupný vůz určený zbohatlíkům!

To nejlepší nakonec. Nemusíte jezdit do Hollywoodu, můžete ho potkávat v ulicích Třebíče! A úplně na závěr - sraz amerik v Poušově se blíží. Takže na shledanou 7. května.