Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Dopisy v láhvích vydaly svá svědectví

01.12.2011

Jak jsme byli překvapeni, když nám řekli radní páni,

že se skácí topoly, které jsme my sázeli.

Když jsem tu skleničku ke keřům ukládala,

v duchu jsem říkala:

„Kdo ji asi jednou najde, až já budu v tmavém hrobě?

Doba se však změnila, jak to v životě bývá.

Dneska držím poklad v ruce po šedesátém roce.

Máme z toho radost velkou, že jsme se toho dožili.

Vysadí se nová zeleň, začne nové období.

Marie Čurdová

Jemnice - Tato nová vlastní báseň Marie Čurdové tvoří jakýsi most mezi historií a budoucností jednoho místa v Jemnici. V minulých dnech totiž před objektem továrny Motorpal došlo k pokácení topolů, k jejimž kořenům při sázení v říjnu 1948 školní mládež vkládala své vzkazy v láhvích. Důvodem tehdy byla oslava ukončení dvouletky a vyhlášení první pětiletky, přesto se oslava nesla i v duchu připomínky Masarykova podílu na vzniku samostatného Československa.

CARMEN
Ve středu 30. listopadu odpoledne se před továrnu dostavila přibližně dvacítka bývalých spolužáků, aby byla přítomna vytažení posledních pařezů. Pro potřebu atraktivní reportáže televizních štábů byla provedena jakási „rekonstrukce“ toho, jak k objevení láhví došlo. Skutečně nových nálezů jsme se nedočkali, a proto platí závěr učiněný místostarostou ing. Petrem Novotným: „Našli jsme čtyři dopisy, těch sklenic se našlo více, deset.“

Při setkání se samozřejmě i vzpomínalo na školní léta spojená s divadlem, recitačním souborem, tablem, zkouškami apod. „Měli jsme takový pěkný dětství“, uvedla jedna z přítomných. Dětství končilo tehdy patnáctým rokem a nástupem na další studia nebo do zaměstnání.

„Školy jsme se nedočkali, no ale zase bylo zaměstnání pro spoustu jemnických.“ I tato věta zazněla na setkání a je třeba ji dovysvětlit. V době vysazování 52 topolů si žáci mysleli, že zanedlouho se sami budou stěhovat do dvou právě budovaných škol. Ale už 2. září 1949 rada jemnického MNV rozestavěné stavbě určila budoucnost v podobě výrobního podniku. Jeho využití se během více jak půlstoletí několikrát změnilo a někteří z přítomných v něm pracovali i čtyřicet let.

Na samotný akt sázení stromů a ukládání láhví si pamatovali dobře všichni pamětníci. Např. Marie Čurdová měla to štěstí, že se její původní báseň zachovala a mohla ji i přečíst:

Topole, drž se půdy,

kde jsi vzrost,

zlomily tě vichřice,

žils jako muž, a to je dost.

Libuše Kalábová, která svůj vzkaz uložila k 19. topolu, svou báseň odrecitovala i bez nalezeného originálu:

Pracuj s chutí usilovnou,

na národu poli dědičném,

cesty mohou býti rozličné,

ale vůli mějme rovnou.

Co napsat závěrem? Všechny dochované zprávy svědčí o nadšení, vlastenectví a optimismu, s jakým do své budoucnosti hleděla tehdejší mládež. Mnohá z jejich očekávání se nenaplnila, ale to už k životu patří. Na úplný závěr pak ještě poslední větu z dobře dochované zprávy St. Komendy, který byl v roce 1848 žákem II. třídy střední chlapecké školy v Jemnici:

Jenom prací člověk sílí, vzdělává a učí se lásce k vlasti.

Autor: Viktor Velek
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk