Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Dr. Krpoun: křeček v běhacím kolečku

10.01.2018

Jako křečci v běhacím kolečku, přesně tak si v dnešním bláznivém světě někdy připadáme. Jedno bláznivé období už skončilo a začíná další. Po všech těch svátcích žijeme v naději, že nám další starosti utečou co možná nejrychleji. Známe to snad všichni.


Na střední jsem chodíval po škole přímo do práce. Chvíli jako prodavač v supermarketu, pak jako zedník na stavbě, krátce jako pokladní, pak pomocná síla v hotelu. „Přines tohle, odnes tamto, hlavně dělej“, slýchával jsem. Práce spoustu, peněz jen těsně nad hranicí nutnosti.

Bylo to náročné období. Ale když se ohlížím zpět, jsem nesmírně rád, že jsem ho zažil. Vlastně bych jej alespoň na chvíli přál zažít všem mladým lidem, kteří se narodili na pomezí druhého a třetího milénia. Všem těm, kdo potřebují kapku moudrosti. S mobilem v ruce, s klávesnicí u počítače, zatímco den za dnem plýtvají tím nejcennějším. Mám na mysli čas.

Kdo ve svém životě zažil období, kdy nevěděl, co udělat a kam běžet dřív? Většina. Tím pádem většina z nás moc dobře ví, o čem mluvím. Takové období by samozřejmě nemělo trvat příliš dlouho. Trvá-li krátce a nenecháme-li se polapit tím kolotočem povinností, jsme zákonitě moudřejší. A pokornější sobě i ke druhým. Začínáme totiž milovat čas, téměř jediný zdroj života, který není a již nikdy nebude obnovitelný.

Ať už pracujeme jako řadový dělník, prodavač nebo zelinář na náměstí, ať už se živíme medicínou, strojním inženýrstvím nebo podnikáním, všichni do své práce vkládáme nesmírné množství času a energie. A čím je doba pokročilejší, tím větší jsou nároky.

Pamatujme, že utahaný ještě neznamená produktivní. Dejme si tedy opravdu pozor, abychom nebyli jako křečci v běhacím kolečku: celý den k nezastavení, přitom stále na jednom místě. Upracovanost není ctnost, za niž by nás měl někdo respektovat či chválit. Málokdy se udřenost rovná prospěšnosti a moudrosti.

Dříve jsem se domníval, že čím více hodin budu studovat a pracovat, tím budu produktivnější a lepší ve své profesi. Dnes už moc dobře vím, jak hloupé bylo mé přesvědčení. Jestliže si nechceme připadat jako pomyslní křečci, měli bychom trávit více času budováním toho, co nám přináší opravdový smysl. Protože právě to je ona produktivita.

Je to jako ve vztahu, ani tam nestačí dělat si jen čárky. Často stačí jediná čárka, která má hlavu a patu. Často stačí jeden jediný upřímný dotyk, jedno jediné upřímné a s láskou vyřčené slovo. Někdy stačí naslouchat tomu druhému a být s ním. Jenom tak mu věnovat svůj drahocenný čas, který bychom jinak strávili u pracovního stolu. Jak řekl světoznámý literát John Florio „Kdo má čas, má život.“ Já čas mám a jsem šťastný. Mohu s pokorou říct, že takový je můj život. A co ten váš?

Autor: Zdeněk Krpoun
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk