Ex libris sněhem zaváté

Třebíčsko - Bylo to jako na obrázcích Josefa Lady. Do malé vísky na Vysočině jsme dojeli v době, kdy se z nebe sypal sníh, fučel vítr a palubní rádio nás vybízelo, abychom nikam nejezdili a seděli doma za kamny. My však vyjeli, protože následující setkání bylo domlouvané a slibované již dlouho a nebylo již kam ho posouvat. Jak se ukázalo, cesta zdaleka nebyla tak zlá, jak strašili v rádiu.

Je to jen koníček

Pan Kolařík patří k lidem, kteří si našli koníčka, jenž se naprosto vymyká jejich povolání i vzdělání, a přesto v něm dosahují špičkové, takřka profesionální úrovně. Koníčkem pana Kolaříka je heraldika a genealogie.

Než nás zavedl do svého království, musel zpacifikovat psa, statného vlčáka v nejlepších letech. A pak jsme již seděli v pohodlných křeslech u výborné kávy, obklopeni knihami o heraldice, hradech, zámcích, kostelech a šlechtických rodech jsme poslouchali poutavý příběh našeho hostitele.

Pochází z Veselí nad Moravou. Z rodiny, která si nemohla dovolit studium na škole, kde by se platil byť jen internát. Teta by ho ráda viděla na církevní škole, ale vzhledem k tomu, že to bylo v letech padesátých, třídní učitel mu tento nápad rozmluvil. A tak se malý Zdeněk šel učit na zahradníka.

Jako zahradník se však nikdy neživil. Po vyučení šel na vojnu a tam se rozhodl zůstat v zabezpečovací funkci. Po vpádu okupačních vojsk v roce 1968 však nebyl ochoten přehodnotit svůj názor na sovětská vojska, začít je brát jako osvoboditele, a z armády odešel.

Uniforma mu však asi byla určena. Nastoupil u dráhy a prošel snad všemi profesemi. Když odcházel do důchodu, byl vrchním pokladním na hlavním nádraží v Praze. V zapadlé vísce na Vysočině se ocitl po odchodu do důchodu v roce 2002.

Zájem vzbudil učitel

Zájem o historii, heraldiku a šlechtické rody měl pan Zdeněk již od dětství. Zásluhu na tom mají především jeho učitelé, na které měl, jak sám říká, obrovské štěstí. Zvláště učitel výtvarné výchovy, který dokázal poutavě vyprávět o stavebních slozích a uměleckých směrech. František Kolařík sice prý nemá výtvarné nadání, ale historie a umění ho provázejí po celý život.

Skutečnou chloubou jeho sbírek je sbírka ex libris šlechtických rodů Čech a Moravy. Obsahuje více než 300 exponátů a jsou mezi nimi i skvosty ze 17. století. Sbírka je pečlivě řazena a ke každému kusu jsou shromážděna i data o původních majitelích.

Heraldika

Je zakládajícím členem České heraldické společnosti. „Když se podíváte na internet, zjistíte, že heraldických společností je jako máku. Mně osobně se to nelíbí, protože se zbytečně tříští síly a peníze a ty pak chybí na vydávání kvalitní literatury. Ale je to, jak to je. Každý má právo založit si svou vlastní společnost.“

Přátele heraldiky má po celé republice a vlastně i Evropě. Řada našich předních grafiků ? heraldiků emigrovala. Setkávání s nimi ale již dávno není problém, a tak se na významnějších konferencích a přednáškách setkávají.

Kamenná heraldika

Možná nejdůležitější činností pana Kolaříka je terénní průzkum, při kterém pátrá po takzvané kamenné heraldice. Tím jsou myšleny erby vytesané z kamene, které mohou být součástí křížů, náhrobků, sakrální výzdoby, průčelí starých domů a paláců? Možností je mnoho. Tito mlčenliví kamenní svědci naší minulosti jsou v ohrožení možná větším než jejich papíroví kolegové. Neničí je pouze zub času, ale také naše lidská bezohlednost a omezenost. Často zůstává rozum stát nad památkou, která tu ve zdraví vydržela nepovšimnuta, a tudíž nepoškozena čtyřicet let komunistické vlády a nyní, když by se zdálo, že nastal čas osvícení, je kamenný skvost starý několik set let nenávratně zničen.

Jednotlivé objevy kamenné heraldiky pan Zdeněk pečlivě archivuje a zkoumá. Nevěřili byste, co práce a času dá vypátrat původ a historii příslušníků nižší šlechty, kteří v našem kraji žili a zanechali nám po sobě pomalu mizející kamenné památky. Při svých výzkumech spolupracuje s docentkou Marií Mžikovou z Národního památkového ústavu v Praze a PhDr. Petrem Maškem z Národního muzea v Praze.

Podobnou práci nemůže zaplatit žádný vědecký ústav. Ta se musí dělat zadarmo. Dělají ji podobní „blázni“, jakým bezpochyby pan Kolařík je.

Němí svědci historie

Přiznejme si, že bez oněch kamenných svědků historie by naše krajina osiřela a byla by velmi smutná a pustá. Podobně, jako k znalcům přírody promlouvají stromy, promlouvají k historikům památky. Maličkými znalci, nebo alespoň milovníky historie, bychom ale mohli být všichni. Je smutná pravda že národ, který nezná svou historii, opakuje stále znovu své chyby. Natož národ, který svou historii v podobě kamenných památek rozkrádá nebo ničí.

Přáním pana Zdeňka Kolaříka je, abychom ke svému okolí byli pozornější a ohleduplnější. Naše děti si to jistě zaslouží. Také by uvítal terénní spolupracovníky, kteří by ho upozornili na zajímavé kamenné erby a znaky. V tom případě je možné napsat mu na mail nebo se obrátit na redakci Horáckých novin.