Gladioly jsou klenoty pozdního léta

Gladioly jsou půvabné štíhlé rostliny, vyrůstající z hlíz. Zřejmě proto dostaly český název mečíky a staly se ozdobou mnohých zahrádek. Původní druhy pocházejí především z Jižní Ameriky, z těch byly vyšlechtěny zahradní mečíky. Zmínky o jejich pěstování se objevují teprve na přelomu 19. a 20. století, větší rozšíření však nastalo až po první světové válce.

Šlechtěné i plané

Dnes se odhaduje množství vyšlechtěných odrůd na několik desítek tisíc, některé z nich pocházejí i od českých šlechtitelů. Zajímavé je to, že v mírném pásu rostou volně některé druhy mečíků, které jsou mrazuvzdorné. To je vlastnost, kterou by šlechtitelé rádi přenesli na zahradní mečíky. Tyto volně rostoucí rostliny nejsou tak líbivé jako vyšlechtěné zahradní, mají podstatně menší květy. V České republice se můžeme velmi zřídka a vzácně setkat s planě rostoucím mečíkem obecným (Gladiolus imbricatus) a choulostivějším mečíkem bahenním (Gladiolus palustris). Oba dva druhy jsou chráněné.

Výsadba

Hlízy mečíků vysazujeme na jaře v době, kdy už je půda prohřátá, bývá to koncem dubna nebo začátkem května. Vybíráme nepoškozené hlízy. Pokvetou obvykle ty, které mají průměr alespoň tři centimetry. Před výsadbou jim opatrně sundáme sukýnky ? slupky. Objeví se pěkně zbarvená hlíza, může být žlutá, oranžová nebo růžová v závislosti na odrůdě. Sukýnky slupujeme velmi opatrně, na hlízkách už bývají vyrašené pupeny a lehce se stane, že je sloupneme i se slupkou. Pokud se tak stane, měly by vyrůst další, ale vyrašené špičky rostlin se objeví nad hlínou později.

Velké hlízy mečíků sázíme do hloubky přibližně 10 cm, menší mělčeji. Rostliny jsou vysoké a štíhlé a mají sklon se snadno vylomit, hlubší výsadba jim pomůže zlepšit stabilitu.

A jaká je ideální výsadba? Vybereme si slunné stanoviště, které nejprve vyhnojíme např. cereritem. Za několik dní si připravíme brázdy, které vysypeme vrstvičkou písku, případně i malou vrstvou rašeliny. Nasázíme rostliny a řádky důkladně zalijeme. Pokud pěstujeme mečíků více, sázíme je raději v intervalech 7 ? 14 dnů. Výhodou je postupné rozkvétání květů.

Důležité je mečíky sázet každým rokem na jiné stanoviště, protože půda je po jejich pěstování značně vyčerpaná a může v sobě mít spory houbových chorob mečíků. Na stejné místo je vysazujeme nejdříve po pěti letech.

Růst

Malé rostlinky se začnou objevovat přibližně za 1 ? 3 týdny po výsadbě. Prospívá jim zálivka, zvláště pokud je suché počasí. Okolní půdu udržujeme lehce nakypřenou a odplevelenou, aby se rostlinkám dobře rostlo. Nad starou hlízou, kterou jsme nasázeli, vyroste nová hlíza a z ní vyraší květ. Během tvorby klasů s květy pamatujeme v případě sucha také na zálivku, jinak se budou rostliny ohýbat a křivit. Stejně tak jako rostliny nemají rády sucho, nemají rády ani přemokření, cibule mohou v tom případě zahnívat a květy zakrnět. Výška kvetoucích rostlin bývá průměrně 70 až 120 cm.

Květy

První květy se objevují 80 až 110 dnů po výsadbě. Něžně působící, ale nevonící květy bývají nejčastěji v různých odstínech a kombinacích barev bílé, žluté, růžové, oranžové, tmavě červené a fialové. Neobvyklé nejsou ani zeleně zbarvené, čistě modrá se však u nich zatím nevyskytuje. Jednotlivé odrůdy se liší nejen velikostí květního klasu a květů, ale i tvarem jednotlivých květů. Navíc mohou být jednobarevné nebo vícebarevné. Obvykle mají v květu výrazné barevné oko. Květní lístky mohou být zkadeřené a zvlněné nebo jen jednoduché, hladké. Některé působí jako navoskované.

Podle květenství mečíky nejčastěji dělíme do tří základních skupin ? velkokvěté, trpasličí a motýlokvěté. Motýlokvěté (Butterfly ? motýl) mají menší zvlněné květy, které svým pestrým zbarvením připomínají tropického motýla.

V době tvorby klasů a postupného vykvétání květů rostlině prospějeme, když ji přivážeme ke kolíku. Bude pak stát rovně a nebude se vylamovat. Kvetoucí rostliny také krásně vyniknou ve vázách. K řezu vybíráme rostliny, které teprve začínají kvést ? tzn. je plně rozvitý teprve první dolní květ. Řez provedeme šikmo ostrým nožem. Postupně se pak budou na klasu rozvíjet další květy, odkvétající budeme odlamovat a rostlina nám ve váze pokvete velmi dlouho. Každý den jí také měníme vodu. Při řezu se snažíme nepoškodit listy, prospějeme tím kvalitě podzemní hlízy. Pokud květy neřežeme do váz, stejně je odstraníme po odkvětu, aby hlízu nevyčerpávala tvorba semen.

Škůdci

Mečíky jsou náchylné k houbovým chorobám. Navíc jim škodí mšice a třásněnky. Před chorobami a škůdci je vhodné je chránit doporučenými chemickými prostředky, zvláště pokud jich pěstujeme větší množství. Zvláště třásněnka je obávaný a nebezpečný škůdce mečíků. Jedná se o hmyz, který v létě žije na rostlině, saje na listech a květech. Projeví se to tak, že listy žloutnou a vadnou. Na zimu by se tento škůdce rád přestěhoval na hlízu.

Ochrana před mrazem

Vzhledem k tomu, že mečíky nejsou mrazuvzdorné, musíme je na zimu vyjmout ze země a uchovat v bezmrazé místnosti. Sklízíme je koncem září nebo začátkem října v době, když listy začínají mírně žloutnout. Sklizeň raději příliš neodkládáme, případné třásněnky se totiž chystají přestěhovat na hlízu pod zem. Hlízy vyryjeme, ukroutíme lodyhu nad hlízou a hlízy umístíme na dva týdny na vzdušné místo při pokojové teplotě. Hlízy tak poněkud oschnou a my z nich snadno odstraníme zbytky hlíny, kořínků a případně horní vrstvičku suchých slupek. Potom je umístíme na celou zimu do chladnější místnosti, kde se teplota pohybuje kolem 10 st. C.

Rozmnožování

Na jednotlivých hlízách se nachází více maličkých hlízek, kterým se říká bruty. Ty používáme k jednoduchému namnožení sadby. Vysazujeme je do zvláštních řádků do hloubky asi 4 cm. Z těchto maličkých brutů vyroste za dva roky menší hlízka a brzy se dočkáme prvních květů. Můžeme vyzkoušet i množení dělením hlíz. Množení semeny využívají šlechtitelé při šlechtění nových druhů, je však zdlouhavé a náročnější.