Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Hilský: V Learovi je úžasný všelidský přesah

04.06.2018

Třebíč - Divadelní hra Král Lear je podle znalce, překladatele a vykladače Shakespearova díla Martina Hilského bezpochyby jednou z největších, ne-li největší Shakespearovou tragédií. S komponovaným večerem o této hře přijel Hilský ve čtvrtek 24. května do třebíčské baziliky. Profesorův výklad doplňovaly varhanní improvizace Marka Buše. Po skončení večera poskytl profesor Hilský rozhovor Horáckým novinám.


Pane profesore, jak velkou roli hrály prostory baziliky ve vašem rozhodnutí přijet do Třebí- če s přednáškou o Learovi?

Byl to ten hlavní důvod, protože pan farář Jakub Holík nám loni po skončení mé prezentace Shakespearových sonetů v Kamenném sále třebíčského zámku ukázal baziliku a dokonce nám ji rozsvítil, protože to bylo už dost pozdě večer. A my jsme byli ohromeni tou nádherou. A pak přišlo pozvání, nevím, jestli to byl nápad pana faráře, nebo z křesťanské akademie, ale tak jako tak, když to pozvání přišlo, hned jsem ho vzal s tím, že pro mě je to prostě radost, vystoupit v bazilice a navíc s varhany.

Je to jistě neobvyklé prostředí pro prezentaci teatrologa.

Já jsem už byl několikrát v kostele s různými přednáškami, ale třebíčská bazilika, to je opravdu něco úžasného. Také pan farář Holík o to stál, takže z toho všeho mám dobrý pocit.

Proč zrovna téma Král Lear?

To bylo přání, vlastně objednávka pořadatelů. A opravdu nevím, zda šla spíš z křesťanské akademie, nebo od pana faráře, ale prostě Král Lear. Je to velmi složitá hra, těžký text a člověk s ním vždycky zápasí. Ale myslím, že do baziliky se hodí právě proto, že je to biblická tragédie. Jsou v ní citace z bible, dokonce Lear řekne jednou slovo kázání. Tak mě okamžitě napadlo, že tyto souvislosti by mohly právě v prostředí baziliky zareagovat jinak než v jiném prostředí. A myslím, že se to stalo. Zároveň mi dal pan farář naprostou svobodu. Já říkám svůj osobní názor a myslím si, že mnoho z toho, co jsem řekl, bylo umocněno prostředím chrámu.

Vím, že už jistou dobu pracujete na knize o shakespearovské Anglii. Změnila se podle vás od té doby nějak výrazně podoba lidských citů, vztahů, základních situací. Do vaší interpretace doby krále Leara jsem si v duchu promítal třeba i současnou politickou scénu u nás. A jeví se mi to tak, že to zásadní se v lidské společnosti příliš nemění.

Určitě, je to tak. A není to náhoda. V Learovi je úžasný přesah jednak všelidský, to obnažené lidství, ale pak v něm zazní slova, která jsem četl, úmyslně vybral, která mluví o úplatcích, nepřímo o tom, že zákon platí jinak pro chudé a bohaté, pro ty mocné a pro ty, kteří tu moc nemají. Lear říká - Dej psovi úřad, a hned je z něj pán. [...] Velcí zloději věšejí ty malé. Skrz hadry je vidět na každý hřích, kožich a talár skryjí všechno. O zločin, obrněný zlatem, si vyláme zákon zuby, do hříchu v cárech však projede jak nůž.

Dnes je to trochu jinak, ale…

Ale podstata zůstává. Já jsem přitom nepřítel laciných aktualizací a nedělám je. Ale prostě ta naše současnost rezonuje se Shakespearem velmi často. Řekl bych v dobrém i v tom horším.

V Shakespearově době se vlastně rodila naše doba.

Přesně tak, je to raně moderní doba. Všechny instituce, které známe a bereme jako samozřejmost, se rodily tam. A zároveň to byla doba velikého konfliktu uvnitř křesťanství, katolického a protestantského. To na Learovi není vidět přímo, ale víte, kdo ví, jestli to tam není, jestli celý svět Leara není světem, kde starý svět vlastně končí a začíná dravý nový svět. Jestli tam neběhá něco, co Shakespeare nesporně viděl a znal od svých rodičů. Že vlastně končilo tisícileté křesťanské manželství a bylo nahrazeno protestanstvím právě v alžbětínské Anglii, kde Shapespeare žil a pracoval. On o tom nikdy explicitně nepsal, ale prožil to a já si myslím, že je velmi podstatné to vědět. A o tom je také moje kniha. Jsem vděčný za to, že jsem ji psal. Vznikla z knihy Dílo, z předmluvy, která má padesát stran.

Vaše nová kniha jich bude mít tisíc?

Tak nějak, možná jen osm set. Víte, já jsem se na té knize hrozně moc naučil a objevil zase jiné horizonty. Takže mně to pomohlo. Já jsem psal vždycky knihy o Shakespearových hrách a prizmatem těch her jsem viděl jeho současnost. Takže jsem musel ty kontexty dělat. Nyní je to naopak, protože já vidím Shakespearovu dobu prizmatem jeho her, ale hlavním tématem je jeho doba a ne ty hry. Což je úplně jiný úhel pohledu, vzájemně se doplňující.

To pro vás, coby člověka toužícího po poznání, musí být úžasné.

Je, ale je to také nesmírně těžké. Já jsem literát a překladatel a tady musím být historik, religionista, sociolog. Takže já tu knížku píšu už mnoho let a myslím si, že ještě rok si ta kniha vezme. Ale jsem tomu rád, protože odměnou za tu velkou obtížnost je opravdu poznání. Samozřejmě nevím, jak to čtení bude lidi bavit. To nevím, ale doufám, že ano, protože to bude čtení velmi dramatické. Ta kniha je nejenom o náboženství a politice, ale je tam o celé společnosti, od králů až po prostý lid, po žebráky a bezdomovce. Pak jsou tam každodenní životy obyčejných lidí a třetí část je o imaginaci. Ta je samozřejmě nejtěžší, když jste vzdálen tři sta let od té doby, ale je to velmi podstatné.

Foto HoN: Arnošt Pacola

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk