Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Dva hudební soubory, dvě období, dva žánry. A jak to šlape.
(foto: Jan Uher)

Hudební koktejl v Národním

08.06.2010

Třebíč - Středeční večer se v Národním domě konal naprosto mimořádný koncert. V rámci festivalu Concentus Moraviae se na stařičkém pódium v příjemném nasvícení a za pozornosti asi padesáti diváků představila dvě hudební uskupení. Žánrově naprosto odlišná, o to větší očekávání vyvolávající.


CARMEN
Jak bylo uvedeno na programu i propagačním letáčku, sejdou-li se na pódiu skvělí muzikanti, dobové zařazení jejich hudby není nejpodstatnější. Při středečním koncertu posluchači zjistili, že od Johanna Sebastiana Bacha a Georga Philippa Telemanna je k jazzu a filmové hudbě opravdu jenom kousek.

Souborem, který koncert otevřel a provázel první polovinou, byla česko-německá Capella Apollinis pod vedením cembalistky Barbary Marie Willi a členy Marka Štryncla, hrajícího na violoncello, a flétnistky Jany Semerádové. Nejen barokní hudba provozovaná na autentické nástroje rozechvívala srdce posluchačů. Vedoucí souboru a s ní i ostatní provozovali takzvanou klasickou hudbu ve velmi příjemné až veselé pohodě a posluchače tak připravovali na to, co teprve mělo přijít.

Při závěrečné, improvizované skladbě první poloviny představení se na pódium doslova přikradla kouzelná Gabriela Vermelho s nástrojem tajuplného jména kvinton. Jde o nástroj, který sestrojil český houslař Tomáš Pilař. Velikostí i vzhledem je to viola, ovšem pozor - s pěti strunami: C - G - D´- A´- E´. Svým piccicatem se vloudila do brnkání violoncellisty preludujícího se zavřenýma očima. Postupně přidala zpěv, který si v ničem nezadal s Enjou?

Po tomto krásném pozvání na druhou půli koncertu, která se celá odehrávala v jazzovém rytmu a byla v podstatě jednou velkou improvizací, byla přestávka.

Po ní nastoupil i zbytek druhého souboru: klavírista Miroslav Lacko a Antonín Šturma hrající na kontrabas. A byl to opravdu šturm nádherné hudby a skvělé pohody, protože jazzmeni jsou hudebníci pohodáři a šoumeni. Miroslav Lacko provázel druhou polovinu i vtipným komentářem, a jestli to nedělá, měl by se vrhnout na výchovné koncerty. Jeho inteligentní, ale zároveň normální projev by snad vzali i puberťáci, kteří o jazzu dosud jen tušili.

Pár skladeb si Barbara Maria Willi poslechla z hlediště, kde se uvelebila ve třetí řadě a vystoupení si vyloženě užívala. Pak ale musela i se zbytkem souboru zpátky na jeviště a sál se naplnil opravdovým koktejlem plným lechtavých bublinek, kterým se normálně říká tóny.

Po tomto opojném nápoji odměnili diváci muzikanty dlouhým potleskem a po přídavku se odpotáceli celí blažení do svých domovů. Středeční moravské souznění bylo dokonalé.

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk