Jak se suší seno na vodě aneb Jeden den na statku

Zašovice - Jaké to vlastně je, vstát brzy ráno, obout si holínky a vyrazit do časného jitra, kdy trávu ohýbají těžké kapky rosy a dobře se kosí. Anebo později, když je již pokoseno a tráva se obrací, suší a odváží na statek. Co je na této dřině tak fascinujícího, že se každoročně sjede na čtyřicet dobrovolníků z celé republiky i ze zahraničí, kteří se za byt a stravu nechají spalovat sluncem a štípat komáry, muchničkami a ovády? Není nic jednoduššího. Stačí zvednout telefon, zavolat na Chaloupky, sbalit si pořádné boty a repelent a přijet. Nepodařilo se nám stihnout kosení, ale sušení jsme si vyzkoušeli.

Do Zašovic přijíždíme po deváté hodině a máme obavy, že pozdě. Ukazuje se však, že den na statku a staré škole, kde má ČSOP Kněžice svoji základnu, se teprve pomalu rozbíhá. Dobrovolníci nikde. Ujímá se nás sympatická Kateřina Feikusová, která zrovna přijíždí s velkým nákupem potravin, a od ní získáváme vyčerpávající informace jak o samotném kosení, tak o chodu základní organizace ČSOP Kněžice, která kosení organizuje.

To hlavní kosení je již pryč. Obě lokality se zvládly pokosit během čtyř dnů a zdálo se, že všechno půjde jako na drátkách a že na sušení a odvoz bude spousta času. Pak se ale změnilo počasí a úmorná vedra vystřídaly deště. Voda zespodu, voda shora, to se suší špatně. Brigádníkům to nevadilo, na statku je vždycky práce dost?

V den, kdy jsme se tam objevili my, přibyl vedoucímu Václavu Křivanovi ještě jeden úkol. Zlikvidovat kolonii bolševníku velkolepého, která se nedaleko nebezpečně rozšiřuje. Než se vrátil, objevili se i brigádníci, a tak můžeme vyrazit. Rozdělujeme se na dvě poloviny. Jedna vyráží na Urbánkův palouk, druhá Na Podlesí. Vybíráme si Podlesí, nasedáme do jeepu a vyrážíme. Za sedadly nám chrastí dřevěné hrábě, připřažen máme vozík a na něm benzínovou obracečku sena. Aha, takže nejen primitivní nástroje, ale také moderní techniku využívají místní ochranáři!

Z pouhého sečeníse stává hospodaření

Cestou se stavujeme v obchodě a kupujeme pár PET lahví vody a tatranky. Po chvíli jízdy přijíždíme na lokalitu a hned se pouštíme do práce. Startujeme stroj a jeden z nás se pouští do obracení sena na ploše, jejíž povrch je tak pevný, že se tam lehká obracečka udrží. Zbytek bere hrábě a vyráží do nižších poloh, kde to jen čvachtá a seno lze obrátit pouze ručně. Sušit seno na vodě, to jsem opravdu ještě neviděl. Ale jde to. Jeho kvalita je ale velmi různorodá. Někde je vcelku pěkné, voňavé, na některé bych nepustil ani zlobivou kravku za trest lehnout. Usušit a odvézt se ale musí všechno.

V malé pauze při žvýkání tatranky mi Václav Křivan vysvětluje svůj vztah k těmto mokrým loukám. Dříve se zde tráva jen sekla a odvážela, aby se louky vůbec zachovaly. Nyní, když na statku máme nějaká zvířata a potřebujeme pro ně píci a podestýlku, dostává toto hospodaření nový rozměr. Snažíme se hospodařit co nejpečlivěji, protože vše, co letos nějakým způsobem nedotáhneme, se nám vrátí příští rok. Je to pro nás srdeční záležitost a nedovedeme si představit, že by louky sekl někdo místo nás.

Na statku je práce dost

Když máme seno obráceno, je akorát poledne a vracíme se na oběd. Podává se výborná bramboračka a lečo. Jen si pomlaskávám a doufám, že odpoledne si ještě máknu, abych se vůbec vyplatil. V jednu hodinu má přijet spřátelený zemědělec Zdeněk Kružík ze Zašovic vlastnící traktor s vlekem, abychom mohli seno odvézt.

Nepřijíždí, a tak se čekání vyplňuje drobnými údržbářskými pracemi. Pozemky jsou na některých místech obehnány pouze provizorně, a tak je třeba ohrady a brány postupně zpevňovat a vylepšovat.

Dělá se,dokud není hotovo

Jsou čtyři hodiny odpoledne a traktor zastavuje před vraty statku. Konečně! Je vyhlášena všeobecná pohotovost, a kdo má ruce a nohy, nasedá do aut. Odjíždíme na Polesí.

Nastává poslední část sklízení trávy. Usušené seno shrabujeme do pruhů, mezi kterými projíždí traktor s vlečkou, a seno nakládáme. Dva jsou na korbě, seno rovnají a sešlapují. Když seno několikanásobně převyšuje korbu, zatíží se dlouhým trámem a pořádně přitáhne řetězy. Ani stéblo nazdar! Vlastně nazmar. Kdo nemá vidle, pohrabuje, takže louka za vlečkou zůstává krásně čistá.

Jedna vlečka, druhá, třetí. Než se traktor obrátí ze vsi, je hromada času k vyprávění, ale čas nepříjemně letí. Když odvážíme poslední fůru, ukazují ručičky na ciferníku dvacátou hodinu. Než se dodrkotáme na Chaloupky, sklopíme seno a dorazíme do Zašovic na statek, je půl deváté.

Děkujeme za krásný den, nasedáme do auta a odjíždíme domů. Na přední sklo dopadají první kapky deště. Podle předpovědi má pršet celou noc a zítřek. Co jsme neodvezli, zmokne. Být zemědělcem je nelehká řehole, kde mnoho práce nakonec přijde vniveč. Obdivujeme ty nadšence, kteří pochopili význam ochrany krajiny a držíme jim palce.