Jak dlouho bude škola chátrat

Rouchovany, Jihlava - Kdo přijíždí do Rouchovan od Třebíče, nemůže si nevšimnout vpravo od silnice stojící školy. Oplocený areál a zděná patrová budova vyvolávají v člověku na první pohled vcelku příjemné pocity, k obci s více než tisícovkou obyvatel se ta budova prostě hodí. Něco však ty dojmy kazí. Škola je opuštěná a začíná se to na ní negativně projevovat.

Ekonomikaje neúprosná

Starosta Vladimír Černý nezastírá, že s budovou školy má jeho obec problém. ˝Ta škola na příjezdu k Rouchovanům, to je vlastně bývalé učiliště zemědělských staveb. Učilo se tady ve třech ročnících až sto dvacet zedníků. Z těch kluků se stávali opravdu mistři svého oboru, zednického řemesla,˝ vzpomíná. Ani na dobu, kdy se stala zdejší škola odloučeným pracovištěm třebíčského stavebního učiliště, nevzpomíná Černý s nevolí: ˝Učili se tady truhláři (stolaři), dokonce i zahradníci. To bylo za ředitele Františka Weignera. No a pak to třebíčské učiliště zaniklo, sloučilo se se stavební průmyslovkou. Takže integrace škol, učilišť, učebních oborů a snižování počtu zájemců přivedla tu školu ke stavu, ve kterém je dnes.˝

František Weigner, tehdy ředitel učiliště, dnes zástupce ředitele stavební průmyslovky doplňuje: ˝Tu školu jsme opustili v roce 2004, to už bylo po sloučení se stavební průmyslovkou, ředitelem už byl Alois Novák. Jednak pro nás bylo neekonomické držet si ten provoz, jednak se žákům zkomplikovalo dojíždění, spoje prostě přestaly fungovat.˝

Dejte školu dětem

Starosta k tomu podotýká: ˝První snahou, protože to bylo v majetku kraje Vysočina, bylo, lépe řečeno naivně jsme si mysleli, že bychom to mohli od kraje Vysočina získat za jednu korunu nebo za nějaký symbolický obnos a že bychom tam udělali po nějaké rozsáhlé rekonstrukci domov důchodců či dům s pečovatelskou službou. Ale při jednání na ministerstvu školství jsme zjistili, že se nedostává kapacity tzv. diagnostických ústavů. Takže se nám podařilo domluvit s tehdejší ministryní školství Petrou Buzkovou, že ten objekt pro český stát ministerstvo od kraje Vysočina odkoupí.˝

MŠMT skutečně areál koupilo, jenomže tím snahy o jeho oživení skončily. ˝Chtěli jsme, aby zde ten ústav byl zřízen, protože by to byla nějaká jistota pracovních míst pro občany Rouchovan. Nějaká obava, co s sebou ty diagnostické ústavy přinášejí, roli nehrála. Hlavně získat pracovní místa pro občany Rouchovan. Naše snaha vyústila v to, že na starosti to má dneska diagnostický ústav se školou v Jihlavě. Ale pořád je to v majetku státu a byla na to zpracována projektová dokumentace na kompletní rekonstrukci včetně přístaveb dalších čtyř obytných rodinných domů, ve kterých by rodinným způsobem žily ty děti. Stojí to na vodě, protože jiným rozborem se ukázalo, že těch kapacit je mnoho, což znamená, že ministerstvo školství to v současnosti nepotřebuje,˝ končí starosta posmutněle.

František Weigner k tomu dodává: ˝Prodávali jsme to tenkrát diagnostickému ústavu v Jihlavě. Tehdy s tím měli plány na využití, chtěli vybudovat něco jako rodinné bydlení pro děti.˝

Je tady krásně, ale...

Miroslava Floriánová, ředitelka Dětského domova se školou, základní školy a školní jídelny, Jihlava, tedy instituce, o niž se ve skutečnosti jedná, upřesňuje, jaké úkoly její zařízení plní: ˝My jsme vlastně zařízení ochranné nebo ústavní výchovy. Bydlely by tam děti, které mají handicap v oblasti etopedické, to znamená poruchy chování.˝

Vše ostatní, co starosta Černý a bývalý ředitel učiliště Weigner k plánům na přeměnu školy v dětský domov řekli, ředitelka Floriánová vpodstatě potvrzuje: ˝Měl tam být vybudován buď nový dětský domov se školou, nebo odloučené pracoviště dětského domova se školou v Jihlavě. Byly by tam primárně děti z kraje Jihomoravského a z kraje Vysočina. Celá ta aktivita vznikla z tehdejší potřeby - diagnostický ústav Brno-Hlinky byl naplněn, my taky a potřebovali jsme místo.˝

Za hlavní důvod, proč se plány nenaplnily, označuje Miroslava Floriánová současnou ekonomickou situaci: ˝Sešlo z toho prozatím proto, že nejsou peníze, že je finanční krize. Ta budova je naše, tehdy jsme ji odkoupili. Tedy přesněji, je zřizovatele a my máme právo s ní nakládat, hospodařit. Existuje studie, ale teď kvůli nedostatku finančních prostředků se neuvažuje, že dojde k realizaci. A co bude v budoucnosti, záleží především na koncepci ministerstva. Pakliže přijdou s tím, že třeba primární péče půjde do rodin, což by bylo pro ty děti dobře, pak nebude potřeba taková zařízení budovat.˝ Co se bude v takovém případě dít s areálem, ředitelka neví.

˝Takže intenzivně hledáme další možnosti využití,˝ pokračuje ve svých úvahách starosta Černý. ˝Dokonce jsme oslovili ministerstvo obrany, jestli by se jim to nehodilo pro dům pro válečné veterány. Jenomže je snaha umísťovat válečné veterány do prostředí, řekněme, více živého, kulturně atd. Aby to bylo město s minimálně deseti tisíci obyvateli, aby se necítili odstrčení. To znamená, že ani tato snaha nepadla na úrodnou půdu.˝

Ředitelka Floriánová jeho slova potvrzuje: ˝Je to tam moc hezké a je to krásný areál. Myslím si, že naprosto vyhovující potřebám našich dětí. Možná trošku vnímám, že je to stranou, že je to hodně jako na vesnici, poněkud odstrčené. To je taková nevýhoda.˝

˝Neustále hledáme, jaké využití by tam mohlo být,˝ uzavírá starosta Černý.