Japonský dnešek viděný očima deváťáků

Základní škola Třebíč, Horka-Domky je známá svým akcentem na environmentální výchovu. A nejen to, jak by mělo být naprosto normální, nezapomínají zde ani na výchovu k docela obyčejnému lidství. Paní učitelka Mgr. Ilona Krátká nám napsala: „Zadala jsem žákům

devátého ročníku úkol vyjádřit se ke katastrofě v Japonsku. Některé jejich práce považuji za povedené a veřejnost by jistě zajímalo a potěšilo, že dnešní generace mladých dovede vnímat, co se kolem ní děje, a nevysedává jen bezcílně a bezmyšlenkovitě u facebooku. Udělalo by nám velkou radost, kdyby se některá z prací objevila na stránkách Vašich novin.“

Japonská katastrofa

Zatím největší katastrofu, co jsem vnímala, se stala 11. března letošního roku, naštěstí v dalekém Japonsku. Odehrála se tam série velmi silných zemětřesení, která dosáhla rekordních 8,9 stupně Richterovy stupnice. Otřesy začínající 130 kilometrů od pobřeží zvedly obří vlny tsunami. Téměř desetimetrová vlna, která dorazila na pobřeží Japonských ostrovů, zničila vše, co jí stálo v cestě. Od této chvíle se lidé ocitli bez majetku. Otřesná ničivá síla zrušila provoz elektráren a továren. Po ničivé vodě se největší hrozbou stal možný výbuch jaderné elektrárny. Právě nedostatek elektřiny způsobil nedostatečné chlazení systému. I přes nouzové chlazení mořskou vodou uniká do ovzduší radioaktivní pára, která je další ničivou hrozbou obyvatel Japonska.Pevně věřím, a nejenom já, že se radioaktivní mrak nedostane i nad naši republiku. A taky doufám, i kdyby k tomu mělo dojít, že nás média včas upozorní, abychom se v předstihu mohli nachystat, koupit si jodové tablety nebo alespoň sůl s jódem, zásoby a nevycházeli ven. Teprve teď si uvědomuji, že jsem ráda, že bydlíme v srdci Evropy, bez moří, oceánů a ničivých sopek. Absolutně mi nejde na rozum, kam se trosky zničeného pobřeží odklidí.Mnoha lidem sutě pochovaly jejich příbuzné a známé. Zatím zemřelo 8 133 lidí a dalších 12 tisíc se pohřešuje. Vůbec si nedokážu představit, jak se s tím dokáží lidé vyrovnat.

Aneta Mašková, 9. B

Katastrofa v Japonsku otřásla snad celým světem.

Počet obětí už dosáhl na 8000. Počet pohřešovaných osob i nadále stoupá. 215 000 lidí přišlo o střechu nad hlavou. Obrovský strach panuje ze situace v jaderných elektrárnách Fukušima 1 a Fukušima 2. Elektrárna Fukušima 1 má potíže s chlazením jaderného reaktoru. V areálu došlo k výbuchu, úřady tvrdí, že uniklo jen malé množství radiace. Ale obyvatelé v okruhu 20 kilometrů jsou evakuováni - jedná se o více než 100 000 lidí. Tak popisují situaci v Japonsku média.

Všude, kam se hnu, se lidé baví o katastrofě v Japonsku a myslím, že si myslí totéž, co já. Nedokážu tuto situaci popsat slovy, protože jsem ji na vlastní kůži nezažila a ani bych nechtěla. Ale určitě obdivuji Japonce, že to zatím všechno zvládají. Snaží se pomáhat si, podporovat druhé a poskytovat střechu nad hlavou. Mají to opravdu moc těžké. Někteří přišli úplně o všechno, co měli, o rodinu, přátele, domovy.

Japonští jaderní experti tvrdí, že se jedná o druhý Černobyl, ale vláda se snaží situaci zlehčovat, aby ve státě nevypukla panika.

Myslím, že kdyby tato katastrofa postihla Evropu nebo ČR, zavládla by na kontinentu panika. Lidé by běhali s rukama nad hlavou a vinu by házeli na druhé. Ale protože nás tato situace naštěstí nepostihla, je to pouze můj domnělý názor.

Gabriela Renátová, 9. B

Japonská katastrofa - jaderná hrozba

11. března 2011 zasáhlo Japonsko silné zemětřesení o síle 8,9 Richterovy škály a následná vlna Tsunami, která zalila velkou část pobřeží a pronikla několik kilometrů do vnitrozemí.

Poprvé jsem se o tomto neštěstí dozvěděl, když jsem přišel domů a podíval se na internet. Ještě tam nebyla žádná videa ani fotky a psalo se, že obětí je asi kolem dvou set. Řekl jsem si, že to nejspíš zasáhlo nějakou malou vesnici. Zpráva zůstala téměř stejná po celý den, akorát počet obětí stále stoupal. Následující den média nemluvila o ničem jiném a objevila se i první videa a fotky. Bylo vidět, že je na tom Japonsko opravdu zle. Počet obětí stoupá do tisíců a další tisíce lidí jsou nezvěstných. Děsily mě záběry ničivého zemětřesení a obrovské černé vlny, která smete vše, co jí přijde do cesty. Auta, stromy, domy, mosty, to vše je během okamžiku smeteno ze země a valící se na vlně mezi dalšími tunami trosek. Desítky kilometrů čtverečních vypadajících hůř než v nějakém katastrofickém filmu. K tomu všemu se objevila hrozba radiace z jaderné elektrárny Fukušima 1 a Fukušima 2. Šíří se už i zprávy, že jídlo v okolí je tou radiací kontaminováno.

Jaderná hrozba také donutila celý svět ke kontrolám dosavadního zabezpečení jiných jaderných elektráren. Japonská vláda rozdává lidem v postižené oblasti jód proti radiaci ale je tu hrozivý nedostatek jídla a pitné vody. Japonsko se bude muset smířit s tím, že se situace poprvé v novodobé historii obrátí, nebude pomáhat, ale pomoc přijímat. A ta na sebe jistě nedá dlouho čekat.

Nejvíc ze všeho mě ale udivilo, s jakou pokorou tuto katastrofu Japonci přijímají. Žijí úplně jinak než my a jejich kultura je také zcela odlišná, takže to přijímají daleko lépe, pro nás skoro nepochopitelně. Věří vládě a všichni se k sobě chovají ohleduplně. Za to u nás v Česku stoupne hladina řeky o pár metrů, vytopí 30 sklepů a všichni se míní zbláznit a křičí, ať je někdo zachrání a obviňují se navzájem. A vládě, vládě u nás nikdo nevěří. Osobně si myslím, že kdyby nás postihlo to, co Japonce, už bychom se z toho nemuseli vyhrabat, nebo by to trvalo výrazně déle, protože by se nás zmocnila panika a za naší neohleduplnost a zkaženou povahu bychom krutě zaplatily.

Michal Starý, 9. B