Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Ti odvážnější z řad studentů si vyzkoušeli, jaké to je pracovat v laboratoři špičkového vědeckého pracoviště.
(foto: Viktor Velek)

Ježkovy voči! Věda na vlastní oči

12.11.2012

Studenec - Název tohoto článku je i názvem dvoudenní akce uspořádané v úterý a ve středu 6. a 7. listopadu v objektu Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky v. v. i. Areál skrytý v lesích za studeneckým nádražím se na dva dny změnil v místo, kde si dveře podávaly skupiny zvědavých středoškoláků v doprovodu svých pedagogů. Věda, výzkum a školství patří dlouhodobě k tématům, na která se pozornost Horáckých novin zaměřuje, takže přijetí pozvání od akademiků bylo více než samozřejmé.


Ponořme se však nejprve trochu do historie. Konkrétně do roku 1931, kdy hrabě Jindřich Haugwitz daroval nejstarší část areálu Zemi Moravsko-slezské k výzkumu pokusného rybníkářství. Soustava rybníků darovaných k 80. narozeninám prezidenta osvoboditele se v krajině nachází dodnes, ale neslouží již k vědeckému výzkumu. Sám předmět výzkumu během zmíněné doby prošel několika změnami paradigmatu. V období od 60. let do roku 1993 dominovala ekotoxikologie dosud asociovaná s názvem prostředku STUTOX (studenecký toxin). Ten se dosud vyrábí v blízkém Studenci, zatímco ústav se po krizi na počátku 90. let „našel“ a začal se věnovat progresivnímu trendu populační biologie, molekulární genetiky a dalším aktuálním tématům.

S pracovnicí ústavu Annou Bryjovou jsme si krátce popovídali o tom, jaký smysl přítomnost studentů má, čím vším se pracovníci zabývají a řeč přišla i na řadu dalších témat. „Dnešní program je souborem přenášek a exkurzí, jejichž cílem je středoškolákům i lidem z Vysočiny, kteří se o vědu zajímají ukázat, čím se část vědců Akademie věd ČR zabývá. Že to není suchopárná skupina vědců v bílých pláštích, s dlouhými vousy, zahloubaných do čísel, grafů, s očima u mikroskopů, ale že je to živý organismus zapálených lidí sledujících užitečné cíle,“ zaznělo na počátku našeho rozhovoru na adresu kolegů. Ústav je multigeneračním pracovištěm: zkušenosti si zde předávají vědečtí pracovníci, post-doktorandi, techničtí a odborní pracovníci, doktorandi a diplomanti.

Na dva dny jste přerušili či omezili výzkumy a představujete je veřejnosti. V čem vidíte přínos?

Všichni chápeme to, že vědu je nutno popularizovat. Vynakládají se na ni veřejné prostředky a veřejnost by tedy měla vědět, na co peníze jdou. Určitě je dobré, když si studenti umí představit praktické vyústění toho, k čemu v malém přijdou v rámci svých „laborek“. Řada škol i veřejnost zareaguje na naše pozvání, často se ale hlásí samy. Na jednu stranu je to trochu omezující: musíme se na to připravit pár dní předem a věnovat se příchozím, ale na druhou stranu nás zájem o naši práci velice těší.

Věda je něčím, co se stále vyvíjí. Jak se vyvíjel váš předmět bádání od 2. poloviny 20. století?

Do předmětu výzkumu se výrazně promítá společenský zájem. Na začátku šlo třeba o zmapování počtu medvědů v Beskydech, zjištění výskytu vlků, vyčíslení škod způsobených hraboši, zkrátka o aplikovaný výzkum spjatý hlavně se zemědělstvím. Dnes je studium komplexnější, zaměřené na výzkum vztahů, interakce, chování, genetiky, používají se moderní metody a techniky, velký význam má molekulární genetika. Ta byla výrazným impulsem pro celý obor. Přinesla sebou i nutnost nového zázemí. Přistavujeme novou budovu, která poskytne novou přednáškovou místnost a administrativní zázemí. Snažíme se i o získání prostředků na novou budovu, která by byla zázemím pro chovatelskou část. Ta stávající dosluhuje a náklady na provoz jsou vysoké.

Můžete, prosím, představit projekty z EU realizované v rámci činnosti ústavu?

Dnešní věda je hodně o přípravě projektů, díky nimž získáváme peníze na výzkum. Probíhají projekty Provaz, Otevřená věda III a NextGen, podrobněji bych chtěla zmínit projekt nazvaný Věda všemi smysly. Snažíme se v jeho rámci vědu popularizovat, zpestřit výuku biologie ve školství, zintenzivnit spolupráci s mladými talenty, prohlubovat rozvoj komunikačních a manažerských schopností mladých vědeckých pracovníků a klást důraz na kontinuální vzdělávání vědeckých pracovníků. Výstupy projektu jsou různé, např. články v populárně vědeckých časopisech a v regionálním tisku, popularizační přednášky ve veřejných kulturních zařízeních, jarní terénní exkurze 10 krátkých dokumentů pro ČT „Příběhy zvědavých přírodovědců aneb Jak se dělá věda“ a třeba dnes tu probíhá osvětová akce pro studenty středních škol a veřejnost. I pedagogové, kteří nechtějí ustrnout, u nás najdou zázemí.

Zastavme se krátce u toho, co zde právě středoškolákům představujete?

Dnes nahlíží po úvodní přednášce do čtyř provozů. Zjednodušeně je nazvěme myši, ptáci, čolci a molekulárně-genetické laboratoře. Máme tu největší evropské chovy myši domácí a západoevropské. Zajímají nás nejen myši, ale zájem platí i syslům, hrabošům a jiným druhům hlodavců, v poslední době se hodně zaměřujeme na africké hlodavce. Zrovna teď máme naše zástupce v mezinárodním týmu, který sbírá vzorky v Etiopii. Výzkum ptáků je tu relativně krátce, velký zájem budí čolci ? u nich nás zajímá termální biologie, tj. to, jak se změny teploty projevují na chování a rozmnožování. Proč tak studenty zaujmou, to nevím. Patrně je to dáno tím, že čolka nikdy na vlastní oči neviděli, je to vzácný živočich. Myši, zebřičky, slepice? ty vzácné nejsou. U slepic srovnáváme imunitních geny jednotlivých starobylých plemen.

Živočichové jako předmět výzkumu ? to může u někoho vzbudit obavu, jak se s nimi zachází?

My jsme specializované pracoviště. Na vše, co děláme, máme povolení a akreditace. Zvířata tu rozhodně netrápíme, snad všem tady je vlastní ekologické chování a ochrana přírody.

Autor: Viktor Velek
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk