Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Jiří Jun se vrátil do rodného kraje kresbou: Vysočinou

10.01.2018

Třebíč/Chodov - Jsem dobrodruhem samoty, ticha a trpělivosti, říká o sobě výtvarník Jiří Jun (1942). Tento vynikající kreslíř je jedním z Mistrů současnosti, kteří kresbu povýšili na definitivní výtvarné dílo. Jun, rodák z Vysočiny, dokončil v závěru loňského roku kresbu, která je poctou jeho rodnému kraji.


Jiří Jun (1942) se narodil ve Světlé nad Sázavou. V letech 1966 – 1969 pracoval v propagačním oddělení firmy ZGK Třebíč. V Borovině, na dvoře továrny, také poznal svoji budoucí manželku Zdenu, v Třebíči se jim narosila dcera Magdaléna. Nyní žije Junova rodina v městečku Chodově u Karlových Varů. V posledním čtvrtstoletí jsou Junovy kresby díly, hledajícími odpovědi na otázky o smyslu lidské existence, vesmírného řádu či permanentního souboje světla a tmy. Na středoevropském bienále kresby v Plzni byly pravidelně oceňovány jeho meditativně laděné práce, v nichž důležitou roli hraje vnitřní světlo.

Vznik Junových kreseb je dlouhotrvající záležitostí. Od prvních myšlenek, které autor dříve převáděl pomocí uhlové kresby a dnes již pomocí grafického programu v počítači, se po mnoha studiích dostane až po namáhavou, ale pro autora relaxační či meditační část. To pak osm až dvanáct hodin denně kreslí asi měsíc jemným dámským perem a různě naředěnou tuší vrstvením tisíců drobných čar své „světlo vidění a vědění“.

Od podzimu loňského roku Jun ve svém ateliéru v Chodově pracoval na kresbě „Vysočinou“. „Je to vědomé dobrodružství, do kterého se pouštíte a pak je tu ona chvíle, ve které si sama kresba začíná diktovat svoje podmínky a hranice, do kterých vás pustí. Pochopíte-li toto, pak lze předpokládat na konci nosnost myšlenky, o kterou se snažíte,“ řekl o procesu vzniku kresby autor. Podle Juna je ale nakonec vždycky rozhodující veličinou divák, zda přijme ze svého pohledu to, co mu jako autor předkládá.

Ke kresbě Vysočinou napsal literárně nadaný výtvarník Jun i krátký básnický text: „Psal jsem ten poetický text jedním dechem i z toho důvodu, že po těch padesáti letech, co jsem pryč z Vysočiny, to je prostě půl století, cítím obrovský dluh. A ten dluh se váže k tomu, že tam žili lidé jako Kavan, Zrzavý, Zahradníček, Novák, Kremláček a spousta dalších osobností. Já jsem sice z Vysočiny odešel, ale pořád z ní ve mně kus přežívá, to dětství, to zaznamenání se. A tak vznikla moje skicovitá kresba Vysočinou. To je právě ten běh. A já po těch letech ten běh skicovitosti potřebuji zastavit, ale přitom to nakreslit v té skicovitosti a poznávat tu prapůvodní záležitost Vysočiny, svoji vlastní existenci, to vlastní plahočení a to bytí v ní. A ono to má úplně jiný rozsah a jinou dimenzi. Proto říkám: Vrať se omlazen. To znamená, vrať se tehdy, až pochopíš. A to v mládí skutečně nejde.“

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk