Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

John a Boštík psali nekonečnou řádku jmen zavražděných Židů

30.03.2020

JIHLAVA (ap) - Ukázka nápisu z Pinkasovy synagogy v Praze je artefaktem, který se svou povahou vymyká z celého díla výtvarníka Jiřího Johna, s jehož tvorbou a dílem jeho manželky Adrieny Šimotové se můžeme seznámit na (snad jen dočasně) uzavřené výstavě v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.


Jiří John (1923 – 1972) byl český malíř a ilustrátor, který proslul především svými grafickými listy, tištěnými hlubotiskovou technikou suché jehly, a také malířskou tvorbou, inspirovanou přírodou Vysočiny, v níž vyrůstal v rodné Třešti. V 50. letech minulého století se však John zúčastnil také práce na Památníku 77 297 v Pinkasově synagoze (obnovené v letech 1950-54), který vznikal - na rozdíl od ostatních monumentálních projektů té doby - v tichosti, stranou oficiálního a veřejného zájmu.

Pinkasova synagoga je druhou nejstarší dochovanou synagogou v Praze. Byla postavena v první polovině 16. století. Projekt Památníku - zápis jmen židovských obětí šoa z českých zemí na stěny staré synagogy - iniciovala ředitelka Židovského muzea Hana Volavková. Spolupracovala na tomto záměru s tehdejším profesorem užité malby na VŠUP Josefem Kaplickým, který k řešení projektu povolal svého žáka Jiřího Johna a ten zase přizval ke spolupráci Václava Boštíka. Společně pak promýšleli koncepci členění nápisů se jmény obětí a jejich provedení na stěnách hlavních prostorů Pinkasovy školy. „Rozřešit tento úkol byla nejdříve velká úloha početní, pak technická, ale především umělecká,“ vzpomínala později ředitelka Volavková. Jiří John a Václav Boštík (1913 – 2005) celý Památník v letech 1955-59 také sami realizovali. Jména jsou řazena abecedně podle měst posledního zjištěného bydliště. V hlavní lodi je asi 40 000 lidí s posledním bydlištěm v Praze. Pokud se podařilo zjistit rodinné vazby, jsou jména obětí vedle sebe.

Byla to práce namáhavá a psychicky vyčerpávající, navíc ve složitých klimatických podmínkách. Po pět let psali nekonečný nápis tisíců a tisíců jmen zavražděných na stěny synagogy. Při práci se střídali. Psali jména jakoby v jedné nekonečné řádce za sebou, protože nikdy nebylo možné předem přesně odhadnout, kde která řádka skončí a kde bude pokračovat další. Mohli se tak lépe soustředit na práci a kontrolovat měnící se velikost a sílu písma s předchozími nápisy. Nápisy samotné musely být upraveny do nejjednodušší možné podoby, aby se vůbec na stěny synagogy vešly. Žlutě byla značena jména obcí původu, následovala červeně zdůrazněná rodinná jména a za nimi černá osobní jména příslušníků každé rodiny s daty narození a posledních deportací. Ve vstupní předsíni synagogy najdeme především jména obětí z Brna, stěny hlavní lodi byly rezervovány pro více než 45 500 jmen obětí z Prahy a okolí, na dolní galerii jsou uvedena jména deportovaných z Olomouce, Ostravy či Pardubic, na horní galerii pak jména obětí z Poděbrad, Prostějova, Sušice, Tábora či Žamberku. Nekonečná řada jmen, která psali na stěny synagogy, na oba umělce silně doléhala a ovlivňovala i jejich tehdejší volnou tvorbu.

V roce 1968 byl Památník z důvodů zvýšené vlhkosti uzavřen, přičemž nápisy byly poškozeny a postupně strženy. V 70. - 80. letech byla provedena hloubková izolace základů budovy, obnoven zničený krov a vestavěny půdní depozitáře. Teprve v roce 1992 začaly kaligrafické práce na obnově jmen obětí holocaustu. Počet jmen obětí se zvýšil na téměř 80 000 a pátrání po dalších pokračovalo. Tím však dramatické osudy Památníku neskončily: při povodni v srpnu 2002 jej zaplavila vltavská voda až do výše 1,5 m. Nápisy byly tentokrát díky konzervaci a rychlému ošetření zachovány s výjimkou spodní části několika textových polí, jejichž omítka musela být odstraněna. Na východní části jižní zdi však byly nápisy zcela zničeny.

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk