Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného
Jiří Jun: Nokturno, kresba perem, v. 800, š. 600 mm.
(foto: ap)

Jun: Myšlenka je prostor…

08.06.2018

Chodov/ Třebíč (ap) - „Když nekreslím, tak jen kresebně myslím,“ říká o svém přístupu k tvorbě výtvarník Jiří Jun (1942). Tento vynikající kreslíř je jedním z Mistrů současnosti, kteří kresbu povýšili na definitivní výtvarné dílo. Jun, rodák z Vysočiny, dokončil v závěru loňského roku kresbu, která je poctou jeho rodnému kraji. Od začátku roku pak pracoval na kresbě „Předjaří“ a dalších kresbách, kterými rozvíjel své uznávané umění.


Jiří Jun (1942) se narodil ve Světlé nad Sázavou. V letech 1966 – 1969 pracoval v propagačním oddělení firmy ZGK Třebíč. V Borovině, na dvoře továrny, také poznal svoji budoucí manželku Zdenu, v Třebíči se jim narodila dcera Magdaléna. Nyní žije Junova rodina v městečku Chodově u Karlových Varů. V posledním čtvrtstoletí jsou Junovy kresby díly, hledajícími odpovědi na otázky o smyslu lidské existence, vesmírného řádu či permanentního souboje světla a tmy. Na středoevropském bienále kresby v Plzni byly pravidelně oceňovány jeho meditativně laděné práce, v nichž důležitou roli hraje vnitřní světlo.

Vznik Junových kreseb je dlouhotrvající záležitostí. Od prvních myšlenek, které autor dříve převáděl pomocí uhlové kresby, později pomocí grafického programu v počítači a v současnosti pastelem na černém papíře. Po mnoha studiích se tak umělec dostane až po namáhavou, ale pro autora relaxační či meditační část. To pak osm až dvanáct hodin denně kreslí asi měsíc jemným dámským perem a různě naředěnou tuší vrstvením tisíců drobných čar své „světlo vidění a vědění“.

V minulých měsících Jun pracoval na kresbě s názvem Odejít včas. „Snad podvědomě je v ní i současný politický marasmus. Kresba na výšku, nahoře černý eliptický tvar a dole opačně bílý eliptický tvar, zdánlivě propojované oba tvary lineárně černých a našedlých kolmic. Dávají pocit kolotoče, který je ještě statický, ale před rozjezdem, do něhož jste vpleten a nechcete se stát součástí budoucího dění, ze kterého není výstupu. Proto se snažíte zavčas opustit onu bílou plochu a vzít ji s sebou a odejít mimo tuto kresbu,“ řekl autor.

Na jaře Jun dokončil další dvě velmi pracné kresby, nazvané „Nokturno“ a „Odstředivou silou“. Opět k nim nechyběla ani meditace autora nad způsobem jeho práce: „Pojmenovat hotovou kresbu lze snad jen další kresbou, protože myšlenka je prostor a prostor nelze obsáhnout jako celek. I myšlenka je hmatatelná právě v onom prostoru, obsažena jen částečně, protože ani té se nedohmatáš, proto jako prostor zůstává otevřena mnoha podobám a sama ve svém stavu podobenství zůstává úlomkem celku mnoha dalších myšlenek prostorem putujících. Je v té mozaice jenom sklíčkem. Snaha mozaiku dokončit je omezena naším životním počínáním, pouze na konci nechá za sebou spoustu otazníků, kam by se dalo dohlédnout, kdyby náš čas nebyl v onom prostoru jako takovém omezen. Nepřemýšlím nad posunem další kresby, nehledám to, co bylo, chci tvořit. I omyl se stane během uvažování v onom hledání, díky za něj. To by to setkání prostoru myšlenky nikdy nevyvážilo, dojdeš-li k nějaké kresbě, která částečně zaplnila i ten prostor v tobě, nehledám, spíš jsem na čekané, jistě, jsem zařazen do určité společnosti a dění v ní nelze opomenout, a tak se stává, že se do podvědomí vloudí i někdy nezdravý pohyb společnosti a krátkozrakosti vidění. Jistě, tvorbou to neovlivníš, ale třeba odpovíš těm druhým, kterým odpověď schází. Nic kromě mé neschopnosti mi nezabrání, abych svojí tvorbou v oné myšlence se zase nestal prostorem. A tak vše je otazník.“

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk