Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Jun: Někdy je dobré vymezený prostor překročit

11.01.2019

TŘEBÍČ/CHODOV - Jsem dobrodruhem samoty, ticha a trpělivosti, říká o sobě výtvarník Jiří Jun (1942). Tento vynikající kreslíř je jedním z Mistrů současnosti, kteří kresbu povýšili na definitivní výtvarné dílo. Jun, rodák z Vysočiny, nyní pracuje na kresbě, vyjadřující jeho úvahy o stádu a stádnosti.


Jiří Jun (1942) se narodil ve Světlé nad Sázavou. V letech 1966 – 1969 pracoval v propagačním oddělení firmy ZGK Třebíč. V Borovině, na dvoře továrny, také poznal svoji budoucí manželku Zdenu, v Třebíči se jim narodila dcera Magdaléna. Nyní žije Junova rodina v městečku Chodově u Karlových Varů. V posledním čtvrtstoletí jsou Junovy kresby díly, hledajícími odpovědi na otázky o smyslu lidské existence, vesmírného řádu či permanentního souboje světla a tmy.

Vznik Junových kreseb je dlouhotrvající záležitostí. Od prvních myšlenek, které autor dříve převáděl pomocí uhlové kresby a dnes již pomocí grafického programu v počítači, se po mnoha studiích dostane až po namáhavou, ale pro autora relaxační či meditační část. To pak osm až dvanáct hodin denně kreslí asi měsíc jemným dámským perem a různě naředěnou tuší vrstvením tisíců drobných čar své „světlo vidění a vědění“.

Nyní má Jun ve svém ateliéru v Chodově rozpracovanou kresbu NEOMEZENI PROSTOREM, k níž nám do redakce Horáckých novin napsal i několik osobních úvah, které lze brát vážně-nevážně: „Stádo má svého berana, který ví, a proto stádo jde za ním a nemusí přemýšlet, zda cesta, beranem vytčená, je správná. Beran když zabečí, stádo zabečí s ním, protože se to sluší a povede to k jasně vytčenému cíli. Ale co se stane, když zbloudí celé stádo? To pak beran zůstane sám a ani nebekne. Stádo pak začne hledat nového berana, protože je stádo. Ten pak určí nový cíl. To je přece jedno, že je na opačné straně cíle původního. Ale co dál, až cíle bude dosaženo? Budeme pak onoho nového berana potřebovat? Tak snad zůstat ve stádě, sem tam si poodskočit zabečet tiše pro sebe a honem zpátky, protože kolem jsou vlci. A tak nevím, být součástí stáda, budu jenom stádo - a přece beran ví, kde je dobrá pastva. Být státem nebo stádem, to je patrně to, oč tu běží. Proto je někdy dobré vymezený prostor sem tam překročit a porozhlédnout se. Třeba jen tak.“

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk