Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Kafkova oblaka a Poslední máchání

07.06.2019

DUKOVANY (ap) - Výstava fotografa Jana Kafky z Mastníka ve vstupní prostoře Jaderné elektrárny Dukovany je druhou ze čtyř, které autor připravil pro letošní rok pro různé výstavní síně na Vysočině. Nejzdařilejší snímky s motivy Třebíče, které měly nedávno úspěch v třebíčském Národním domě, najdeme i na této výstavě.


Jan Kafka není autorem, který by upřednostňoval určitý druh nebo žánr fotografie. Svůj přístup ke světu a tomuto zobrazovacímu médiu definuje slovy: „Náměty nevyhledávám, ony si vyhledávají mne. Jsem velkým obdivovatelem všeho krásného. Asi proto jsem také podlehl kouzlu fotografie a fotím skoro všechno od svých 15 let, tedy už zhruba 57 let.“ Pro Kafku je viděný svět a jeho fotografování především příležitostí k vyjádření vlastního pocitu, nadšení a úžasu z viděného. Důvodem k exponování mu tak může být cokoliv – fantaskní tvary mraků, zadrátovaná krajina, vysoké komíny kotelen nebo chladicí věže jaderné elektrárny.

Vystavená kolekce je vizuálním přemítáním o způsobech využití přírodních sil pro potřeby lidstva. S energiemi přírody má lidstvo pradávnou zkušenost nevědomou i vědomou. Třeba s energiemi akumulovanými v oblacích. Na výstavě spatříme řadu snímků, z nichž je zřejmé, že také Kafkovi uhranula nádhera mraků v jejich nejrůznějších podobách a v proměnách ročních období a fází dne. Ano, oblaky svou pestrostí odjakživa poutaly pozornost umělců i vědců. Již William Shakespeare vkládá Hamletovi do úst při dialogu s Poloniem pasáž o proměnlivém vzhledu oblaků. Dnešní meteorolog by navíc dokázal jednotlivé typy mraků zařadit do atlasu oblaků a přiřadit k nim i správné názvy. A tak se i my můžeme pokoušet určit, který z Kafkových mraků je Cirrus, Cumulus nebo Stratus. Domnívám se, že mezi návštěvníky výstavy se najde i plachtař, který mezi vyfotografovanými oblaky najde i Cumulonimbus, onen hrozivý bouřkový mrak, jenž dokáže lámat křídla větroňům. A tak můžeme při úvahách o mracích zároveň pragmaticky konstatovat, že rolí tepelné energie v energetice je zprostředkování přeměny chemické energie fosilních paliv, jaderné energie, sluneční a dalších na energii elektrickou nebo mechanickou.

Při své cestě za výrazem neváhá Kafka používat různých způsobů fotografického zobrazování. Na výstavě spatříme snímky založené na rafinovanosti sfumata, ale i snímky elektrického vedení vyjadřující „poezii racionality“ dnešní doby. Mýlil by se však každý, kdo by se domníval, že Kafkovo fotografické zaujetí energií nabitou přírodou i energetickými areály je jen chytrým způsobem, jak se dobrat výstavy v Jaderné elektrárně Dukovany. Opak je pravdou, mezi fotografy najdeme málo takových, kteří by měli do problematiky energetiky takový odborný vhled jako Jan Kafka. Vždyť coby referent stavebního úřadu měl mj. agendu spojenou s JE Dukovany přidělenou od roku 1975 do roku 2002! Mnohé z elektrických stožárů, stojících v polích v okolí Dukovan, jsou proto doslova jeho „dětmi“.

O zaujetí autora fotografovaným a o množství pocitů a myšlenek, které v něm technická infrastruktura vyvolává, svědčí i někdy epické názvy jeho snímků, například: „Vypouštíme hlavně páru“. Pod jiným snímkem čteme: „Jedna ze tří vysokých krasavic“, další nesou název „Meteorologické nokturno“ nebo „Poslední máchání, vypnout pračku a prádlo se může věšet“. Z uvedeného je zřejmé, že fotograf Kafka má i smysl pro humor a rád také pracuje s principem asociace. Je to zvláště mezi turisty a milovníky přírody oblíbený princip, na základě kterého tak rádi zjišťujeme, že NĚCO vypadá jako NĚCO ÚPLNĚ JINÉHO.

Od Jana Kafky je pěkné, že na svoji fotografickou výstavu pozval jako hosta dlouholetou organizátorku kulturního dění v Třebíči Ivanu Řídkou, která se na výstavě prezentuje především snímky, dokládajícími hlavně plodivou sílu přírody a nádheru její zeleně. Můžeme v duchu této výstavy konstatovat, že jsou to fotografické obrazy výsledků oné úžasné přeměny, kdy se přijatá energie světelného záření mění na energii chemických vazeb. Nazýváme ji fotosyntézou.

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk