Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Karel Müller: „Budeme se víc ptát lidí.“

12.11.2018

JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU (pch) - Minulý týden byl starostou Jaroměřic nad Rokytnou zvolen Karel Müller, který byl v devadesátých letech minulého století přednostou okresního úřadu. Poté se na dvacet let vytratil a nyní se vrací do veřejného života na Třebíčsku. První otázka našeho rozhovoru směřovala právě k době, kdy byl mimo náš okres.


Skončil jsem někdy v lednu 1999. Pak jsem si vyzkoušel, jaké to je být nezaměstnaný. To naštěstí trvalo jen nějakého čtvrt roku. Když jsem přemýšlel, co bude dál, tak jsem zjistil, že ač jsem chtěl nebo nechtěl, tak jsem se specializoval na problematiku havarijního plánování. Takže díky tomu jsem dostal možnost pracovat na civilní obraně v Praze. Tehdy byla civilní obrana dislokována pod ministerstvem obrany, pak byla převedena jako civilní ochrana pod ministerstvo vnitra, konkrétně pod hasiče. Dělal jsem tam problematiku krizového plánování a problematiku integrovaného záchranného systému. Na generálním ředitelství hasičského záchranného sboru jsem se dokonce stal tzv. suchým hasičem, byl jsem dokonce kapitánem u hasičů.

Poté jsem přešel na ministerstvo zahraničí, které nemělo vypracovanou metodiku, jak chránit naše občany v zahraničí a nebyla známá role velvyslanectví v těchto situacích. Tam jsem dělal vlastně to samé. Když toto bylo hotové, vyjel jsem do zahraničí jako finanční atašé, a to konkrétně do Sofie, kde jsem dělal technické zabezpečení celé ambasády. K tomu jsem měl na starosti bezpečnost. Tam jsem byl pět let. Když jsem v Bulharsku končil, tak jsem se chtěl vrátit zpátky, protože jsme v Jaroměřicích koupili barák. Tady na radnici zrovna hledali tajemníka, tak jsem se přihlásil do výběrového řízení, ale neuspěl jsem. Neměl jsem práci a když přišla nabídka jít do Kosova, tak jsem ji přijal. Tam jsem vlastně dělal to samé, co v Sofii. Bezpečnostní problematika je ovšem jiného charakteru. Tam jsem byl tři roky. Pak jsem nastoupil do důchodu a vrátil se do Jaroměřic, kde jsem myslel, že budu užívat důchodu, pást husy, soutěžit a trénovat kouření dýmky, jezdit na kole…

To vás ty husy přestaly rychle bavit…

Ano. Jsem zvědavý člověk a najednou jsem začal zjišťovat, že ne všechno kolem Jaroměřic se mi líbí. Tak jsem začal chodit na zastupitelstva a na besedy a setkával jsem se s jinými lidmi, kteří se věnovali takovým problematickým věcem, jako je obchvat, úložiště, zbourání sokolovny a výstavba nového areálu. Postupně jsem dospěl k názoru, že radnice by to vůči lidem mohla dělat jinak. A s tím jsme šli prakticky do voleb. Nejsem ještě tak starý, abych rezignoval. Můj tatínek vždycky říkal: „Člověk se musí naučit prohrávat“ a „Ostudné je se nepokusit.“

Už jsme trošku nakousli problematiku obchvatu a úložiště. Změní se teď nějak váš pohled na tyto věci?

Principiálně se nemění. Může se měnit v nějakých detailech, které jdou nebo nejdou uskutečnit, protože ty detaily neznáme, ale princip zůstává stejný, a ten je, že tyto věci se mají řešit s větším zapojením veřejnosti než doposud. Co se týče technického provedení, to je pořád otevřené. V územním plánu máme obchvat na obě strany. Propracovaná je západní část obchvatu, tedy propojení Třebíč – Moravské Budějovice. V územním plánu je zároveň i východní část, tedy propojení Moravské Budějovice – Hrotovice. Musíme to celé pořádně probrat s tím, že bychom chtěli zvážit nakolik je realizovatelná právě ta východní propojka, protože jsme toho názoru, že pokud se postaví tato propojka jako první, bude pak logicky možno jednat o propojce Třebíč – Hrotovice. Tím by se propojily tři směry, tím západním jenom dva. A otázkou také je, že když se udělá ten západní, jestli se někdy vůbec udělá ten východní. Ten východní je kratší a jednodušší.

Takže, jestli to dobře chápu, jde o to odpískat západní obchvat a věnovat se východnímu?

To musíme probrat a zjistit, nakolik je to průchodné a jaká to nese rizika. Je to na dlouhá jednání. Osudné je nepokusit se.

Bývalý pan starosta před časem řekl, že měnit teď trasu obchvatu by byla obrovská chyba. Tento názor tedy nesdílíte?

Nejsou varianty. Nesdílím jeho názor, sdílím jen v tom, že odpískat to tak, že si nerozpracujeme všechny varianty a nebude jasné, že jiná možnost není, tak potom by to určitě byla blbost. V žádném případě ale nejsem přesvědčen, že když nebude obchvat teď, tak nebude nikdy. Takové řeči jsou nesmysl.

Pojďme k úložišti. Budete dál jednat se SÚRAO?

Jednat se musí pořád. Jednat budeme nejen se SÚRAO, ale i s politiky. Protože stát nám dluží zákon o zapojení obcí do rozhodování o umístění hlubinného úložiště. Do té doby se na našem postoji nic nemění.

Je váš odpor proti úložišti obecně nebo proti typu, o kterém se mluví, tedy o trvalém fixním uložení?

Pomalu vítězí myšlenka, že zahrabat vyhořelé jaderné palivo hluboko pod zem bez možností opětovného vyzvednutí je nesmysl. Technický pokrok k tomu směřuje. Postrádáme variantní řešení, jako je povrchové skladování nebo využití odstavených jaderných elektráren. Kdysi jsem vypustil tu absurdní myšlenku, že by to mohlo být v primáru, protože mi stejně absurdní připadalo zahrabat to pod zem. Chtěl jsem přebít absurditu absurditou.

Pojďme k Jaroměřicím. Vy jste nabízeli změnu. V čem ta změna bude spočívat?

Pro občany to bude znamenat to, že jim budeme nabízet větší vhled do radnice. Rozhodli jsme se, že radní mají vyčleněný úsek veřejného života, za který si budou zodpovídat a na besedách se o něm s lidmi bavit. Nechceme dělat vše- obecné veřejné debaty, ale vždy nastavit nějaké nosné téma. Druhá věc je, že každý radní bude mít větší napojení na integrované obce. Máme šest radních, máme šest obcí. Řešíme také moderní metody zapojení občanů do rozhodovacích procesů na radnici.

Můžete uvést nějaký příklad?

Bohužel už byla zbouraná stará sokolovna. Bohužel. Ale nechceme, aby tam vznikla nějaká montovaná hala. Chtěli bychom do toho zasvětit občany. Oslovili bychom žáky vyšších ročníků základní školy, aby nám řekli, jakou oni mají představu. Děti si udělají nějaký workshop a pak výsledky odprezentují veřejnosti. Pak na řadu přijdou třeba studenti architektury, kteří ty nápady uchopí a zpracují a další stupeň už by byli architekti. A z toho pak může vyjít něco, na co bychom mohli být hrdi.

Nemůže z toho ale vzniknout kompromis, který ve finále nebude vyhovovat nikomu?

To už je věc profesionálních architektů. Oni uslyší názory občanů a musí do sebe natáhnout ten génius loci.

Bývalý pan starosta prozradil, že tu máte od něj seznam třiceti pět připravených projektů…

Ten seznam mám. Jsou připraveny projekty, ale na jednu stranu jsou opravy a údržba a na druhou stranu jsou tu investiční akce. V těch 35 projektech je hodně těch na opravu a údržbu. Se vší úctou k našim předchůdcům, udělali tady hodně práce, opravili chodníky, kanalizaci… Chystáme se na opravu dominanty města, a to chrámu sv. Markéty. Je v majetku farnosti a je finančně náročná. Nikdo neví, co se může stát. Prostranství před chrámem bude využíváno pro těžké mechanismy. Teď se nám tam propadla silnice a nelze vyloučit, že se tak stane i v budoucnu. Proto máme v rozpočtu rezervu na řešení těchto situací. Chceme také dohonit to, co se nestihlo v okolních obcích. Třeba Popovice nemají vodovod a kanalizaci. Práce bude dost a ono je nejlepší naslouchat občanům. Chceme také více kooperovat s podnikateli, více je zatáhnout do společenského života ve městě.

Teď jsme se dotkli společenského života. K Jaroměřicím patří Festival Petra Dvorského. Jak dál s touto akcí?

Je to záležitost, která se posunula do komerční zóny. S panem Stehlíkem se sejdu během krátké doby. Myslím si, že by bylo dobré festival vrátit do questenberského komornějšího stylu. Určitě to nebude jednoduché. Myslím si, že festival už ztrácí přímou propojenost na tuto lokalitu. Podle mě by to mělo být víc zaměřeno na jaroměřickou hudební tradici. Určitě to nebude kasovní trhák, ale bude to víc naše. A tady je právě ten okamžik, kdy se zeptáme lidí.

Autor: pch
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk