Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Mons. Karel Orlita.
(foto: Petr Chňoupek)

Karel Orlita: Jan Bula je mým přítelem.

06.09.2010

Brno - Svatost je asi nejvyšším vyznamenáním, kterého se může člověku dostat. Svatých a blahoslavených není zrovna moc a když přibude nějaký další, je to pro diecézi dar. Už sedm let běží proces blahořečení lukovského rodáka a administrátora v Rokytnici nad Rokytnou, oběti komunistické zvůle P. Jana Buly. O procesu jsme si v sídle brněnského biskupství povídali s postulátorem beatifikačního řízení Mons. Karlem Orlitou.


CARMEN
Mohl byste krátce popsat samotný průběh beatifikačního řízení?

Rozlišujeme dvě základní fáze. První se odehrává zde v diecézi, druhá pak v Římě při kongregaci pro svatořečení. Ta první část má určité kroky. Nejprve musí přijít tzv. předběžné řízení, to znamená, zdali vůbec jsou podklady pro to, aby se mohlo zahájit řádné řízení, které se zahajuje tím, že kongregace pro svatořečení dá dovolení, že nic nebrání tomu, aby biskup zahájil řízení. Dovolení kongregace ještě předchází souhlas všech biskupů v biskupské konferenci, tedy v celé České republice.

Podstatné pro to, aby se s někým mohlo takové řízení zahájit, je, aby existovala pověst svatosti. Jde v našem případě o obecné povědomí, že tento člověk zemřel pro víru. Rozlišujeme mučednictví materiální a formální. Materiální, to je smrt jako taková, a formální mučednictví musí být pro víru. A to rozlišujeme ze strany toho, kdo byl umučen a ze strany těch, kteří ho k té smrti dovedli. To je pak cílem toho řízení.

Samotné řízení začíná slavnostním zasedáním, kde všichni složí přísahu, tedy soudce neboli delegát biskupa, ochránce spravedlnosti, postulátor, tedy člověk, který má na starosti shromažďování důkazů, a potom samozřejmě notáři, překladatel a další.

Jak tedy probíhá samotné řízení?

Můžeme si ho rozdělit na několik podčástí. Tou první je část, kdy se konají výslechy. Jsou předvoláni různí svědci, podle návrhu postulátora, případně je může navrhnout i ochránce spravedlnosti. Jsou to lidé, kteří svědčí o životě toho člověka a především o okolnostech jeho smrti a také jsou svědectví ohledně pověsti svatosti a mučednictví.

Kolik takových svědků většinou bývá?

V případu P. Buly jich tolik není. Jan Bula byl zabit v roce 1952, takže uteklo už více než padesát let. Takže těch svědků je asi třicet. Někteří svědci bohužel během řízení zemřeli. Jsou to velmi cenná svědectví, především ta, která nám dali jeho spoluvězni. Proč? Oni mohou svědčit o praktikách v komunistickém vězení. Máme třeba svědectví jednoho kněze, který mluvil o tom, jak komunističtí vyšetřovatelé louskáčkem na ořechy drtili varlata. To bylo strašné mučení. Jan Bula byl po tom mučení zcela zničený. Prý to byl takový křik, že si ostatní zacpávali uši.

Tato svědectví asi nemají význam jen pro tento proces, ale mají velký historický význam.

Ano. Jsou dokladem toho, jak to tenkrát všechno probíhalo.

Ta svědectví jsou součástí pouze tohoto procesu, nebo budou později zveřejněna?

Jsou to věci, které zůstanou během procesu v utajení. Teprve později k nim bude umožněn přístup, ale pouze se souhlasem kongregace. Nejsou to věci, které by byly veřejně přístupné. Není to o naší dobré nebo zlé vůli, ale je to závazek k lidem, kteří se nám svěřili se svými intimními věcmi.

Trochu jsme odbočili od samotného řízení. Jak tedy pokračuje po výsleších svědků?

Teď jsme ve stádiu, kdy se všechny tyto materiály zpracovávají. A to je spousta práce. V Římě tomu musí rozumět. Víme, že soudruzi všechno obraceli, a my musíme vysvětlit jejich slovník. Na druhou stranu se snažili tak zahladit stopy, že nám dali důkazy, že se sami báli toho, aby byl považován za mučedníka. Sami ho obviňují z toho, že byl věrný biskupovi a že byl věrný Vatikánu. Co může být lepším prohlášením svatosti, než je ctnost poslušnosti. Oni sami nevědomě řekli ano, tento člověk je svatý.

Co bude následovat?

Závěrečná zpráva, která půjde do Říma, a musí se vypracovat svazek, který se nazývá posício. Tam se znovu zahájí řízení, pak se k tomu vyjádří ochránce spravedlnosti a dále to jde ke komisi teologů, pak ke komisi kardinálů. Poté Svatý otec vydá dekret, že nic nebrání svatosti. Od té doby se Služebník boží nazývá ctihodným a potom je ještě jedna komise a pak už se určí datum vyhlášení blahořečení. To proběhne v diecézi.

Dá se odhadnout, kdy materiály odejdou do Říma a jak dlouho bude celé řízení ve Vatikánu trvat?

Když děláme proces P. Jana Buly, tak jsme také otevřeli záležitost babického faráře P. Václavy Drboly a hornoújezdského faráře P. Františka Pařila. Zahájili jsme předběžné řízení. Jsou spojeni okolnostmi a mučednickou smrtí, a tak by bylo dobré, abychom je k tomuto případu připojili. Uvidíme, jak to bude.

Kdy se tedy dočkáme blahořečení P. Jana Buly?

Já bych si přál, aby to bylo co nejdřív. Přál bych si, abychom příš-tí rok materiály odeslali do Říma. Reálné by bylo, aby k blahořečení došlo v roce 2014 nebo 2015.

Pokusme se celý proces srovnat se světským soudem. To, že je někdo označen za svatého, znamená, že je vlastně z této ctnosti obviněn?

Přesně tak. Vezměte si to tak, že oni jsou nařčeni ze svatosti. Protože jsou z toho nařčeni, my máme povinnost to prošetřit. Laicky řečeno oni jsou obviněni z dobra.

Existuje i při procesu blahořečení tzv. ďáblův advokát?

Ano, advocatus diaboli to je právě už zmiňovaný ochránce spravedlnosti. Je to něco jako u světského soudu obhájce, který dokazuje, že to obvinění není pravdivé. Má tu pozici, ve které říká, že jestliže on je svatý, dokažte mi to. Teprve jestliže je spor, teprve pak se může dojít k pravdě.

Pojďme k samotnému aktu vyhlášení blahořečení. Řekl jste, že vyhlášení proběhne v diecézi. To znamená, že k tomu může dojít v Brně na Petrově nebo třeba v Rokytnici nad Rokytnou nebo v Lukově?

Současná praxe je taková, že blahoslaveného vyhlašuje prefekt kongregace, kterým je nyní Angelo Amato. Vyhlášení v Rokytnici nad Rokytnou nebo v Lukově by bylo technicky velmi složité. Přijedou všichni biskupové, hosté ze zahraničí, takže to by asi nešlo.

Dalším stupněm je svatořečení. K tomu je ovšem třeba, jestli se nepletu, zázrak a tělesné ostatky. Co se týče minimálně ostatků P. Jan Bula tuto podmínku nesplňuje.

Ohledně mučednictví není třeba zázrak k blahořečení, ale až ke svatořečení. Ten zázrak musí přijít až v době, kdy on bude blahoslaveným. Neexistence ostatků není obtíž, která by se nedala překonat. Je řada svatých, u kterých nejsou ostatky. Takže tato věc se dá řešit. To si možná tenkrát mysleli soudruzi, ale mýlili se.

Až bude P. Jan Bula prohlášen za blahoslaveného, lze mu pak zasvěcovat například kostely či oltáře?

Ano. Je přiveden k úctě, to znamená, že lid ho může prosit o přímluvu. Kaple či kostel mu může být zasvěcen. Když budou lidé chtít postavit kapli nebo kostel a zasvětit jej P. Janu Bulovi, ta možnost tu bude. Dokonce může být i patronem třeba celé farnosti. U stávajících kostelů může být přidán k současnému zasvěcení.

Kdy bude v církevním kalendáři svátek P. Jana Buly?

O tom mluvit je zatím předčasné. Většinou svátek bývá v blízkosti data jeho smrti. P. Jan Bula zemřel 20. května. To by bylo přirozené a logické.

Pomineme-li mučednickou smrt P. Jana Buly, zkuste ve zkratce popsat, čím si právě on pověst svatosti zasloužil.

Jeho svatost nemůžeme tak zcela chápat bez jeho mučednické smrti, která byla korunou jeho života. K tomu, aby člověk dokázal v takovém okamžiku obstát, musí odpovídat i jeho celý život. Charakteristická pro jeho život je jeho stálost, poctivost, zápal pro věc boží, také vytrvalost. Jeho zatčení předcházela vymyšlená pověst, že arcibiskup Beran prchá do Rakouska a před odchodem se chce vyzpovídat. A Jan Bula byl Ladislavem Malým požádán, aby tuto službu vykonal. Bula si samozřejmě uvědomoval riziko, ale na druhou stranu tu věc neodmítl. Musel zvažovat celou řadu věcí a asi tušil, že se něco chystá. Věděl, že je to nebezpečné, přesto riskoval svůj život. To je jeho poselství - být statečný a stát si za svou pravdou. Jeho svědectví nemá jen náboženský rozměr, ale rozměr celospolečenský. I nevěřící si z jeho života může vzít to, že je třeba zůstat věrný pravdě. Pokud tu nebudou žít lidé, kteří jsou spravedliví, kteří jsou pravdiví, dojdeme k tomu, že naše společnost se nepohne dál.

Asi se nebudu mýlit, když život P. Jana Buly přirovnám k osudu prvomučedníků.

Určitě. To podstatné, to svědectví pravdy mají jistě společné. Jak řekl Tertulian: „Krev mučedníků je semenem nových křesťanů.“ Tak i krev tohoto mučedníka bude semenem nových křesťanů u nás. Ale křesťan, to je člověk, který žije v pravdě a je dobrem pro společnost. Křesťan je člověkem, kdo miluje bližního svého činem. A co si společnost může víc přát než mít takové členy, kteří žijí v pravdě a milují bližního svého. Není větší dobro.

Za ty roky, po které jste se seznamoval s životem P. Jana Buly, jaký je váš osobní vztah k němu?

Nechci, aby to znělo dětinsky, ale je to můj přítel, kamarád, který je v nebi. Přítel, který člověka předešel do nebe a který z nebe každého z nás zve: „Následujte i vy, co říká Pán Ježíš.“ Matka Boží řekla v káni galilejské služebníkům, když došlo víno: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Jan Bula nemůže říkat nic jiného. Říká: „Udělejte opravdu všechno, co říká Pán.“ Ježíš Kristus dal jedno nové přikázání, a to milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás. Jan Bula nám vzkazuje: „Nezapomeňte na toto přikázání.“ To Jan Bula dokázal svým životem, že nás miloval po vzoru Krista. Díky jeho svědectví mnozí nepodlehli tlaku. Jeho příklad je posílil.

Autor: Petr Chňoupek
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk