Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného
David Dolníček (na snímku vlevo) se k ukončení kariéry symbolicky rozhodl ve stejné době jako jeho dlouholetý kamarád Roman Erat.
(foto: mm)

Kariéra Davida Dolníčka? 18 sezón, 763 zápasů, 187 gólů, 273 asistencí, 460 bodů!

03.07.2018

Třebíč - Na zádech hokejového dresu vždycky nosil číslo deset a vpředu dlouhá léta kapitánské céčko. Po skončení sezóny 2017/2018 se ale devětatřicetiletý David Dolníček rozhodl k radikálnímu řezu a po dlouhém zvažování ukončil aktivní kariéru. S tou se loučí po dlouhých letech strávených převážně v Horácké Slavii Třebíč. V té by měl také nadále pokračovat, jen svoje zkušenosti bude předávat hokejovým talentům.


Kdo a kdy vás k hokeji vůbec přivedl?

To už je hodně dávno, ale k hokeji mě přivedli rodiče v mých šesti letech.

Jaké byly vaše první hokejové krůčky?

Myslím, že hned od začátku jsem byl hokejově šikovný. Talentu bylo dost, ale potřebná síla mi nebyla vrozená.

Pamatujete si na svůj první zápas?

Tak to si pamatuji přesně. Bylo to ve Znojmě, kde jsme prohráli 3:4 a já dal hattrick. To si pamatuju úplně přesně. To mi bylo asi sedm let.

Jaká byla cesta od šestiletého kluka až do prvního týmu Horácké Slavie?

Myslím, že normální klasická. Prošel jsem v Třebíči všemi mládežnickými kategoriemi. Na nějaké přechody do extraligy dorostu a juniorů jsem neměl postavu, protože jsem byl vždycky hubený a spíš menší. Proto jsem si to prošel všechno tady a pak jsem z juniorů začal nakukovat do áčka.

Jaká byla vaše generace v mládežnických týmech?

My jsme byli sportovní třída, takže jsme si to prošli od začátku všechno společně. Postupně někdo odpadl, ale vždycky jsme byli rádi spolu. Z toho období má člověk kámoše na celý život.

Kdo ze současných hokejistů patří k vašim spolužákům?

Tak z naší třídy to bude asi jenom Roman Erat a pak Petr Tomek, který v Horácké Slavii v současnosti působí jako trenér. V dorostu jsme pak hrávali třeba s Leošem Čermákem.

Ve dvaceti jste odešel do Jindřichova Hradce a nakoukl jste do Liberce. Jaká to byla pro mladého hráče zkušenost?

To byla vojna… V Jindřichově Hradci se nás sešla dobrá skupina, kde nás bylo strašně moc a byl mezi námi třeba i Tomáš Rolinek. Nakonec pro některé z nás nebylo v áčku ani místo, takže jsem to vyřešil přechodem do Liberce, kde jsem dohrál sezónu. I tam jsem poznal spoustu nových lidí, ze kterých jsem získal nové kamarády do života. Byl to rok plný zážitků.

V týmu jste se stihl pot- kat s postupovou generací a třebíčskými patrioty Olivou, Buďou, Hrbáčkem, Novákem nebo Fryaufem. Byla to tehdy v třebíčské kabině nejlepší parta?

V kabině jsme v té době trávili dost času a byli mezi námi experti na zábavu, jako třeba Tomáš Zelenka. Další se pak přidávali a dělalo se tam spoustu srandy, pořád se někomu něco schovávalo a člověk to ještě dvě hodiny po tréninku hledal a ostatní z toho měli strašnou srandu. Takže ano, tahle skupina, ve které byl kapitánem tuším Tomáš Zeman, táhla hodně spolu. Ale bylo to dáno hodně tím, že se hrálo dobře a nahoře. Navíc tým byl tentokrát jinak postavený. Měli jsme tři silné vyrovnané lajny a čtvrtá lajna byla z mladých kluků. Dneska je to spíš naopak.

Tenkrát se po zápasech chodilo k Bakinovi na pivo a to už později nebylo…

To už souvisí s tím, že všichni kluci tenkrát byli z Třebíče a nikdo nikam neodjížděl. Navíc jiný byl i hokej, nemuselo se tolik bruslit a stačilo umět dobře hákovat (smích). Bylo to celkově silovější a to pivo k tomu patřilo. Dobře to řídil Tomáš Zeman… Dneska j to jiné. Skončí zápas a za půl hodiny jsou v kabině tři lidi, protože většina jede domů. Navíc hokej je tak náročný, že se to ani moc dělat nedá.

Pak jste hrál stabilně první ligu, ale sezónu 2004/2005 jste strávil jen ve druholigovém Pelhřimově. Proč?

V druhé lize jsem strávil asi dvě sezóny, protože tady jsem se po zranění nějak ne úplně dobře rozehrál a byl jsem odeslaný na farmu. A tam mi trvalo dva roky, než jsem se dostal zpátky.

O čtyři roky později jste podlehl nabídce konkurenční Jihlavy a stejně jako další kapitáni Oldřich Bakus a Roman Hlouch jste odešel do Dukly. Jak vzpomínáte na toto období?

Tenkrát jsem ještě přes pana Šindela řešil zájem Mladé Boleslavi a Jihlavy a já do poslední chvíle čekal na Mladou Boleslav. Jenomže ta potom nedopadla a odešel jsem do Jihlavy, kde byly nabízené podmínky mnohem lepší než tady. Takže jsem se rozhodl to vyzkoušet. Ten jihlavský kolektiv a kompletně celé působení bylo úplně v pohodě, jediným problémem byly moje výkony, které v té době nebyly dobré a ta sezóna byla z mé strany špatná.

Jak jste prožíval zápasy proti mateřskému oddílu z Třebíče?

No, nebylo to úplně dobré. Pak jsem poznal to, o čem píší hráči v rozhovorech, jak je těžké proti svým mateřským týmům hrát. Já s tím můžu jen souhlasit.

Jak došlo na váš návrat?

I v tom sehrál roli pan Šindel, který tady tenkrát trénoval a oslovil mě, jestli bych se nechtěl vrátit. Kluby se rychle domluvily a já šel výměnou za Tomáše Kalába zpátky. Byl jsem rád, že jsem byl zpátky doma. Ale hodně v tom hrála roli osoba pana Šindela, který je kvalitní trenér a už od juniorů se známe a věděl jsem, co od něj můžu čekat.

Byly pro vás potom derby zápasy s Duklou o to prestižnější?

Dřív to bylo vždycky vyhecované, ale pak už jsem se přepnul do třebíčského modelu a hrál jsem proti Jihlavě.

Ve vaší dlouhé kariéře figuruje pár zápasů v dresu extraligové brněnské Komety. Nebyla šance se v nejvyšší soutěži usadit na delší dobu?

Myslím, že se to týkalo spíše střídavých startů´tuším do Českých Budějovic. A po jedné celkem povedené sezóně jsme byli s Romanem Eratem na testech v Karlových Varech a myslím, že tenkrát, kdybychom se rozhodli, mohli jsme tam oba jít. Roman dal ale přednost Znojmu a já jsem se rozhodl, že ještě rok počkám a pak uvidím. A v té době jsem si zranil rameno a než jsem se z toho dostal, byl jsem ve druhé lize (smích).

Už párkrát tady padlo jméno Romana Erata, se kterým jste několik posledních sezón strávili v Třebíči i na ledě. Jste hodně nerozlučná dvojka?

Jsme stejný ročník, odmala jsme spolu hráli hokej a jeho otec nás trénoval. Navíc do čtrnácti let jsme spolu hráli i fotbal za BOPO, takže vyrůstáme spolu a víme o sobě.

Trávili jsme spolu čas i mimo led?

Máme stejně staré děti, takže se potkáváme na trénincích, občas zajdeme na Polanku, kde děti blbnou na hokejbalovém hřišti. Roman ale teď bydlí v Brně, takže je to trošku složitější, ale vídáme se spolu dost.

Vypadá to skoro až symbolicky, že jste se ve stejný čas rozhodli oba ukončit aktivní hokejovou kariéru…

Musím se přiznat, že já jsem svůj konec kariéry s nikým vůbec neřešil, prostě to vyšlo ze mě, já naznal, že nastal ten správný čas a nikdo by mi to ani nerozmluvil. Je to ale pěkný a zajímavý příběh, že symbolicky končíme spolu.

Na kterou sezónu ve vaší kariéře vzpomínáte nejraději?

Já mám strašné problémy s pamětí, takže si vybavuji špatně. Ale asi si vybavím nějaké semifinálové série play-off, co jsme tady měli hodně dobrý mančaft, což se potvrdilo i tím, že ti kluci jsou teď všichni po extraligových týmech. Potom mi naskočí sezóna s panem Šindelem, kdy jsme hráli slušný hokej a přešli jsme na nájezdy přes Vrchlabí. To tady chytal tuším Pavel Francouz. A trošku si pamatuji poslední a předposlední sezónu, pak už moc ne. (smích).

Naopak, kterou byste z hlavy klidně vymazal?

To se tak nedá úplně říct, protože každá sezóna, i ta, co se moc nepovede, tě posune někam dál. Ale určitě bych vymazal zranění Tomáše Zelenky, které bylo asi nejhorším momentem v mé kariéře.

Říkáte, že si vzpomínáte jen na pár posledních sezón, ale si asi vybavíte závěr sezóny 2014/2015, kdy jste vypadli v semifinále play-off s Českými Budějovicemi. To se tým totálně rozpadl a vy jste byl tenkrát hodně naštvaný…

Samozřejmě, ale to je věc, se kterou farmy musí trochu počítat. Měli jsme to dobře rozjeté a myslím, že Budějovice by s námi měly velký problém. Ale to už je jedno, nad tím nechci ztrácet čas.

Máte spočítáno, kolik jste během vaší kariéry odehrál zápas a nastřílel gólů?

Nemám, ale v dnešní době internetu stačí dvakrát kliknout a všechno ti vyjede. Takže tuším, že mám odehraných nějakých 760 zápasů a získaných asi 450 bodů. Počet gólů a asistencí ale nevím.

Po uplynulé sezóně jste se definitivně rozhodl kariéru aktivního hráče pověsit na hřebík. Jak dlouho ve vás to rozhodnutí zrálo a kdy jste se definitivně rozhodl?

Zrálo asi celou poslední sezónu a definitivně jsem se rozhodl až v klidu po sezóně, kdy jsem to řešil s manželkou, která mě podpořila. Navíc v té době přišla i nabídka na trénování, takže jsem to vzal.

Co bylo hlavním důvodem?

Asi ztráta motivace, protože jak jsme mluvili o rozpadu týmu v sérii s Českými Budějovicemi, ono se to dá hodit za hlavu jednu nebo dvě sezóny, kdy si člověk řekne, že to příští rok bud lepší. Ale když tým koncem ledna pravidelně spíš oslabuje, než posiluje, celkově to přestává bavit.

Říkal jste před časem, že i tělo řeklo dost…

Ano, každou cestu autobusem jsem měl strašné problémy se zády, a když jsem vystupoval, bylo to pro mě velké utrpení. V únoru mi bude čtyřicet, to tělo má něco za sebou a tahle liga je aspoň tady v Třebíči dělaná pro mladé kluky. Navíc díky tomu, že se nesestupuje, je ideální možnost budovat nový tým, takže si myslím, že byl správný čas to ukončit.

Neuvažoval jste ani na chvíli o tom, že kariéru dohrajete například v druholigových Moravských Budějovicích, kde se o vašem příchodu už párkrát šuškalo?

Já jsem byl s panem Stojánkem v kontaktu poslední dva tři roky, kdy jsme spolu řešili i nějaké obchodní věci. Ale abych tam byl něco platný, musel bych tam jít třeba před dvěma lety, teď bych už pro Žihadla nebyl už extra přínos.

Zmínil jste, že přišla nabídka na trénování. Jaká bude vaše další role v Horácké Slavii?

Teď tady budu dělat osmi až devítileté kluky jako hlavní trenér a v dalších třídách budu pomáhat Zdeňkovi Sedláčkovi jako asistent. On mi to bude na oplátku vracet u těch starších kluků.

Nelákalo by vás do budoucna vyzkoušet trénování i u seniorských týmů?

Mě by to určitě lákalo, uvidíme, co čas přinese.

Jaké bude vaše volné léto bez nepopulární suché přípravy?

Na to jsem sám zvědav. Vždycky mi stačily tři týdny v červenci, abych se zotavil, ale teď to volno bude trochu delší. Ale určitě si to užiju. Ale naopak spíš budu muset začít cvičit, protože postava se nějak začíná měnit.

Autor: mm
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk