Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Když nejedou k případu, trénují na to

05.09.2011

Třebíč - Čím se měří úspěšnost zdravotnické záchranné služby? Především tím, kolik pacientů přežije závažné zdravotní příhody řešitelné primárně v přednemocničním prostředí.


Třebíčský primář MUDr. Michal Kříž s oprávněnou hrdostí v hlase říká: „Musím říci, že z pohledu našich statistik je to velmi dobré. Například v úspěšnosti oživovacích pokusů při srdečních zástavách jsme již několik let nad evropským průměrem. Důležité rutinní činnosti pravidelně trénujeme a snažíme se sledovat vývoj v našem oboru a zavádět nové postupy ihned do praxe. V únoru letošního roku jsem se například zúčasnil přednášek a tréninkového kurzu v holandském Rotterdamu ve vyhlášeném univerzitním komplexu Erasmus Medical Center. Zde jsme se seznámili s novými možnostmi v podávání léků do kostí. Metodu aplikace léků do kosti provádíme již několik let a nové zkušenosti, které jsem si odsud přivezl, jsme ihned zařadili do praxe a začali využívat u našich pacientů.“

Staví senové stanoviště

Zdravotnická záchranná služba v Třebíči sídlí prozatím v budově tzv. Gigantu, v prostorách, které jejím potřebám již příliš nevyhovují. „Když se podíváte na tu starou budovu, na její prostorové dispozice, přes silnici dislokované garáže, je jasné, že už přestává vyhovovat. Dodržování veškerých nutných standardů je v těchto prostorách velmi náročné,“ vysvětluje primář, proč vlastně tak nutně potřebuje třebíčská záchranka novou provozní budovu. Součástí stavby je i nová komunikace, která spojí areál záchranky s nemocnicí. „Teď už je hotová základová deska,“ komentuje situaci na stavbě Michal Kříž.

Budou mít kde trénovat

„Bude zde moderní zázemí pro záchranáře, pro lékaře, vše bude blízko, čisticí místnosti, sklady a technické místnosti v bezprostředním sousedství garáže. Ze stejného důvodu bude i aktivace posádky při zahájení výjezdu rychlejší. Velmi se těším, že zde budeme mít i společenskou místnost, kde se budou konat provozní porady a kde budeme realizovat také vzdělávací činnost a naše tréninkové aktivity. Dosud jsme takovými prostory nedisponovali a pro tyto účely jsme museli využívat prostory třebíčské nemocnice.“

O jaké tréninkové a vzdělávací aktivity jde, primář Michal Kříž vysvětluje: „Je nezbytné, abychom záchranáře a lékaře posádek vozů ZZS udržovali v kontaktu s posledními poznatky urgentní medicíny, udržovali na patřičné úrovni jejich praktické dovednosti a také je nutné kontinuálně sledovat jejich činnost. Takže záznamy o všech jejich výjezdech kontrolujeme a rozebíráme je s nimi. Prostě zde musí být zpětná vazba.“

Na základě těchto rozborů pak primář Kříž pro celou svou oblast připravuje tréninkové programy. První trénink tzv. modelových situací proběhl v červnu. „Zdravotnické záchranáře z nelékařských posádek (posádek rychlé zdravotnické pomoci - pozn. red.) v těchto modelových situacích sledujeme, následně celou akci vyhodnotíme, v rozboru je zhodnotíme, případně se je snažíme navádět na to, na co se více soustředit, jak uvažovat. Občas se totiž mohou na výjezdu dostat do situace, kterou musí sami urgentně vyřešit nebo kdy musí spolupracovat s lékařskou posádkou a kdy musí alespoň telefonicky kontaktovat lékaře. A jde o to, aby každou situaci dobře vyhodnotili, aby i zdánlivé detaily včas rozpoznali a aby všechny úkony, které provádějí, byly precizní. Musí být schopni i při telefonických konzultacích s lékaři poskytnout přesné informace, na jejichž základě je pak možné rozhodnout o případné nutnosti přivolání lékařské posádky k danému zásahu.“

Oblast, kam kromě Třebíče patří i výjezdová stanoviště Jemnice, Náměšť nad Oslavou, Moravské Budějovice a Velká Bíteš, je navíc už opravdu velká. „Proto jsou do vzdělávání záchranářů zapojeni všichni naši kmenoví lékaři,“ říká Kříž.

Těžko na cvičišti...

Práce posádek záchranky je podle jejich šéfa velmi pestrá. „S některými zdravotními problémy nebo situacemi našich pacientů se nemusí lékař nebo zdravotnický záchranář v terénu potkat i několik let,“ vysvětluje, proč je na své lidi tak náročný. „Dohled je nutný. Jen v třebíčské oblasti realizujeme šest a půl tisíce výjezdů ročně. Přestože všechny záznamy z výjezdů pročítáme a kontrolujeme, nemohu sledovat všechny své posádky přímo při práci na zásahu. Proto jsem se rozhodl v letošním roce pro projekt tréninku modelových situací. Z řad zaměstnanců vybereme několik figurantů, přesně je poučíme, jakou náhlou příhodu budou hrát. Potom náhodně vybereme několik posádek a určíme např. 10 kroků, které musí každá posádka při řešení situace splnit. A podle toho jsou hodnoceni. Máme tak v podstatě poměrně jasný obrázek jak o jejich práci, tak o jejich schopnostech. Když budeme trénovat, budou na různé situace lépe připraveni. Samozřejmě že jsme již při prvním tréninku v červnu objevili několik nedostatků. Kdybychom ale tento systém vzdělávání nerealizovali, nevěděli bychom o nich a neodstranili bychom je. Další kolo tréninku modelových situací připravujeme po prázdninách,“ konstatuje Kříž.

Podobně jako vlastní práce záchranářů i trénink je podle Michala Kříže nikdy nekončící proces: „Právě v posledním roce byla aktuálním tématem práce s novými dvaceti záchranáři, jejich zaučováním a následným tréninkem, v souvislosti s otevřením nových výjezdových stanovišť v Jemnici a ve Velké Bíteši. Na tato stanoviště nastoupili vesměs zkušení dlouholetí zaměstnanci a s mladými, méně zkušenými intenzivně pracujeme.“

Nejen materiální vybavení

Podle informací z krajského úřadu Zdravotnická záchranná služba Kraje Vysočina nedávno zakoupila pro všech pět oblastních středisek nové trenažéry pro nácvik zajištění dýchacích cest. Primář Kříž to kvituje s povděkem a dodává: „Pokud jde o výukové pomůcky, vždycky jsme měli poměrně dobré vybavení. Měli jsme resuscitační model dospělého, intubační model dospělého, resuscitační model novorozence a teď máme navíc ještě i intubační model dítěte (intubační model slouží k nácviku zajišťování dýchacích cest ? pozn. red.). Jsme v tomto ohledu vybaveni kompletně. A tyto pomůcky pravidelně využívají všechna výjezdová stanoviště.“

Kryštůfek záchranář

Všechny posádky v terénu dostaly podle informací z krajského úřadu od léta zajímavou posilu. Je to plyšový panáček Kryštůfek. Proč zrovna Kryštůfek? Svatý Kryštof je považován za ochránce poutníků a bývá zobrazován, jak nese dítě na rameni. Má malým pacientům pomoci během převozů do nemocnice odbourat stres a zároveň má usnadnit komunikaci záchranáře s dětským pacientem. „Každý rok ošetříme v kraji asi 33 tisíc pacientů, z toho zhruba 3000 dětí. Některé jsou vážně zraněné nebo nemocné a transportujeme je do krajských nemocnic nebo na mimokrajská specializovaná pracoviště. V sanitce či vrtulníku tak stráví desítky minut, někdy i bez rodičů. Děti mohou být vyděšené a prožívají stres. Kamarád v podobě hračky jim může pomoci se se situací lépe vyrovnat,“ uvedla k tomu Vladislava Filová, ředitelka Zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina.

„To je velice dobrá akce,“ přikyvuje primář Kříž, „protože děti jsou různé. Některé jsou velmi trpělivé, snášejí všechno velice dobře a snáz se s nimi spolupracuje. A z toho ošetřujeme děti, které jsou vystresované, bojí se a k žádné spolupráci je nepřimějete. Hračka může odpoutat pozornost od toho nepříjemného, čím někdy musí dítě při zásahu projít. Věříme, že Kryštůfek nám usnadní práci s malými dětmi, které na něm navíc mohou například ukázat místo, kde je něco bolí. A doufáme, že dětem zpříjemní pobyt v sanitě.“

A co třeba, když se ke Kryštůfkovi záchranáři dítě upne? „Jasně že mu ho necháme,“ usmívá se MUDr. Kříž.

Psychika je důležitá...

I dospělí by možná občas něco podobného ocenili, ať už si to přiznat chceme, či nechceme. „Zdravotnictví bylo po léta hodně odosobněné,“ přiznává primář Kříž.

Navíc se v něm často vytrácel celostní pohled na člověka ? pacienta. Každý obor měl tendenci vybrat si jen to své a komunikace s pacientem a empatie pokulhávala. „Lidé přece musí mít pocit, že nejsou jenom položka v seznamu ošetřených nebo zaléčených,“ pokračuje Michal Kříž, „navíc určité procento zdravotních problémů, ke kterým vyjíždíme, nemůžeme vzhledem k jejich charakteru ihned úplně vyřešit. A právě v těchto případech je na místě ona správná komunikace - uklidnění a povzbuzení. Jsem přesvědčen o tom, že se pacienti díky tomuto přístupu cítí lépe i v situaci, kdy jsme jejich potíž nemohli v přednemocniční fázi beze zbytku eliminovat. Jsem velice rád, že téměř všichni naši zaměstnanci absolvovali speciální kurzy vedené zkušenými psychology, zaměřené na komunikaci se všemi typy pacientů.“

...a nejen u pacientů

V péči záchranářů se občas ocitají i lidé, kteří ve skutečnosti nemají zdravotní potíže, ale mají nějaký problém sociální nebo osobní. Stává se, že tento svůj problém nejsou schopni sami řešit a pak se může v určité situaci jejich zloba obrátit proti tomu, kdo je nejblíž a kdo třeba přijel, aby pomohl. Reportážemi o agresi ze strany pacientů nebo jejich blízkých se v poslední době hemží zpravodajství snad všech televizních stanic. „Jak jsem již předeslal, naši zaměstnanci jsou připraveni tak, že umějí tuto situaci rozpoznat a projevům agrese předejít,“ říká Michal Kříž. „Jsou ale i situace, kdy ani psychologickým přístupem nic nezmůžeme, pak se musíme obrátit o pomoc k bezpečnostním složkám.“

Záchranné služby v naší republice už proto mívají i svého psychologa nebo zaměstnance vyškolené v určitých psychologických dovednostech, a to i pro péči o své zaměstnance. „Na Vysočině jsme se v tomto roce zařadili do tzv. SPIS, což je systém psychosociální intervenční služby působící v celé ČR. Máme několik vyškolených zaměstnanců, tzv. peerů, kteří jsou schopni rozpoznat zaměstnance s rozvíjejícím se psychickým problémem a nabídnout mu pomoc. Jejich práci zaštiťuje koordinátorka primářka MUDr. Jana Koubková z Pelhřimova,“ podotýká primář Kříž. „Kterémukoli z našich zaměstnanců, který by se dostal do závažné stresové situace, např. nějaký komplikovaný nebo stresující výjezd, jako je např. úmrtí dítěte, zásah u příbuzného nebo známého, nehoda s větším počtem zraněných nebo mrtvých, ale i třeba se závažným rodinným problémem, můžeme dnes nabídnout tuto službu, Myslím, že takovou službu každá firma nemá,“ říká s neskrývanou hrdostí.

Naše záchranka je úspěšná

Čím se tedy měří úspěšnost zdravotnické záchranné služby? „Jenom“ tím, kolik jejích pacinetů přežije, to patrně nebude.

Autor: Ivo Nechvátal
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk