Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
?Fascinuje mě, že takové množství zvuků lze vytvářet jen pomocí dechu a dřevěného tubusu,? říká Ondřej Smeykal.
(foto: Jan Uher)

Koncert se změnil v mimořádnou událost

18.02.2011

Třebíč - A to doslova a do písmene. Když jsem seděl v restauraci U Dubu a se zavřenýma očima se nechal unášet rytmy bubnů a chřestidel Miloše Dvořáčka a duněním, bručením, troubením, bzučením a kdovíčím ještě Ondřeje Smeykala, který to vše vyluzuje na nástroj starých aboriginců z daleké Austrálie, přemýšlel jsem nad titulkem tohoto článku.


CARMEN
A pak ho Ondřej řekl. A sice z legrace, jako reakci na neustále upovídané hosty, kteří si kdesi vzadu v sále - průjezdu museli něco vypovědět. Ondřej poznamenal, že koncert by se mohl změnit v bitku a v Horáckých novinách pak budou psát: Koncert World music se změnil v mimořádnou událost. A bylo to.

Bitka doopravdy byla, pochopitelně však hudební. Právě toto k akcím tohoto druhu patří. Třebíčský koncert byl neplánovaný a na poslední chvíli nacpaný do mezery v dlouhé šňůře, kterou si tito dva performeři vymysleli. Byl domluven a uspořádán během několika chvil a byl skvělý. Dub nacvaknutý a kdyby si ještě několik náruživých kuřáků dokázalo alespoň na pár chvil svoji dýmající rozkoš odepřít, mohlo se Ondřejovi do didgeridoo trošku lépe fučet. Nic se však nedá naplánovat a každé jedno představení je experimentem, kdy si muzikanti ohmatávají posluchače a reagují na něho. Každý koncert je tak něčím zvláštním a originálním.

Bubny a didgeridoo, dva prastaré nástroje, které člověka provázejí již tisíce let. Jejich zvuk se k sobě dokonale hodí a není pochyb, že má i terapeutické účinky. Vibrace rozechvívaly celá naše těla a my jsme se na vlnách vznášeli ve vysněných vzdálených světech. Hlas vyhlodané větve eukalyptu přilákal dokonce i psa dinga, který se co chvíli prošel po lokálu. Cestou z Austrálie sice trošku zčernal, ale musel to být nutně on. Kde jinde by se tam vzal?

Až na skladbu s názvem Lov byl koncert jedna velká improvizace, kdy se muzikanti domlouvali jen pohledy očí. Nepoznal bych to, skladby byly dokonalé. „To, jaký koncert bude, si zařídíte vy sami,“ řekl na začátku Ondřej Smeykal.

Když jsme umělce vytleskávali z temnoty průjezdu, bylo zřejmé, že jsme si to zas tak špatně nezařídili, že se koncert líbil jak publiku, tak interpretům. Prostě mimořádná hudební událost.

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk