Kostelíček halil dým ze střelného prachu

Třebíč - Dunění děl, rány z mušket, třesk zbraní, jásání vítězů i nářek poražených se po dvě odpoledne ozývaly z louky pod Strážnou horou.

Tomu říkám začátek prázdnin! Všichni, kdo uplynulou sobotu či neděli navštívili louku pod Strážnou horou, si užívali bohatého programu, který je zanesl do 17. století. Připravily ho třebíčská skupina historického šermu Společenstvo libertas a M. B. P. z Přibyslavic. Obě odpoledne pak vyvrcholila bitvou z konce třicetileté války. Účastnilo se jí na 150 válečníků vyzbrojených kordy, mušketami, šavlemi i píkami. Na své si tak přišli mladí i staří, pánové i dámy. Jak program sliboval, nechyběla historická tržnice, hudba, sokolnický výcvik dravých ptáků, ukázka moderních i starých bojových umění a výcvik pikenýrů a mušketýrů. Na své si přišly i děti, které mohly soutěžit v tanci či skotačit na skákacím hradu.

Snad díky dlouho panujícím úmorným vedrům, svátky prodlouženému víkendu či snad to bylo tím, že páni kluci odjeli na tábory, nebyla návštěvnost taková, jaká se očekávala. Je to škoda, protože akce byla připravena s tradiční poctivostí. Své třebíčské spolubojovníky přijely podpořit skupiny historického šermu prakticky z celé republiky.

Nahlédněme společně do scénáře bitvy pod Kostelíčkem, který zpracoval pan Bohuslav Strnad z Moravských Budějovic, emeritní plukovník Moravského podhoráckého pěšího pluku, a podívejme se, co se tam vlastně dělo.

Terasa nad loukou představovala opevněný a dobře zabezpečený tábor švédského pluku, který patřil k armádě generála Arvida Wittenberga. Po vyklizení nedaleké Jihlavy se však nestačil včas stáhnout a zůstal tu na ztracené vartě. Plukovník Werner, který mu velel, čekal na příležitost, kdy se bude moci stáhnout ke své armádě do Slezska, nebo se jeho ležení stane předmostím pro nový útok na Jihlavu nebo Znojmo.

Velmi pozorně však hlídal okolí, aby ho nečekaným vpádem nepřekvapil nějaký větší císařský oddíl. Vojáci v táboře žijí vcelku nudným životem a čas tráví hrou v kostky a kartami.

Na co všichni čekali, se také stalo. Na louku pod Wernerovým ležením se vřítila švédská hlídka pronásledovaná císařskou půlčetou. Plukovník Werner vysílá na ochranu své patroly před bránu okamžitě praporec mušketýrů. Okolím houkly první rány z mušket. Rakušané zastavili pronásledování a stáhli se z dostřelu. Vzápětí se však objevují první oddíly pravidelného císařského vojska.

Z tábora vypochodovaly další jednotky a řadí se proti sobě do bojových formací. Bude se vyjednávat, nebo bojovat? Plukovník Werner se rozhodl pro silové řešení konfliktu, protože je v početní převaze. Boj začal.

Švédi vytlačují císařské z pole a vypadá to, že Werner zvítězí. K bojišti však najednou dolehnou zvuky bubnů blížící se druhé části císařského vojska, o které Švédové neměli ani tušení. I z tábora vystupují další jednotky a zaujímají bojová postavení. Blíží se nová srážka, převahu nyní mají císařští.

Ze strany císařského vojska je signalizována žádost o rozmluvu velitelů. Dva plukovníci se setkávají uprostřed bitevního pole. Jan Lébl řečený Čert informuje Wernera, že vzhledem ke svým úkolům nemá zájem na boji se ztracenou švédskou vartou. Za polovinu střeliva a proviantu je ochoten zapomenout, že tu kdy nějaké Švédy spatřil, a potáhne dál. Švédský plukovník zuří a zásadně nesouhlasí. Císařští si budou muset cestu dál probojovat.

Následují tři výpady Švédů proti císařským. Marně. Boj se prodlužuje a sil ubývá. Ač nerad, odhodlal se plukovník Werner k dalšímu vyjednávání. Žádá dvouhodinové příměří. Protože i císařští mají dost, plukovník Lébl souhlasí. Ošetřují se ranění, do pole vbíhají markytánky?

Ve švédském vojsku je však oddíl složený z moravských emigrantů, sedláků a Valachů, vedený Pavlem Kaplířem. Ten na ukončení bitvy nemá zájem. Nenápadně se vyplížili k císařskému vojsku a katolíky nečekaně napadli. Povedlo se. Vyvolali zmatek, přerušili příměří a beze ztrát se vrátili zpět.

Plukovník Lébl okamžitě šikuje vojsko a napadá opevněný tábor. Po chvíli je však vržen zpět. Útok několikrát opakuje, avšak marně.

Vojska se proti sobě staví k poslední rozhodné bitvě. Nastává nesmyslné vzájemné vyvražďování, kdy salvy z mušket kosí řady vojáků na obou stranách. Během třetího střetnutí přichází dlouho očekávaná zpráva: „Všemu lidu Evropy! Po dlouhých jednáních ve vestfálských městech Münsteru a Osnabrücku byl dne 24. 10. 1648 uzavřen a podepsán mír. S okamžitou platností nechť jsou ukončeny všechny boje i jiná válečná činnost. Je mír!“

Zaznívá hlahol zvonů, vojáci odkládají zbraně a poklekají. Prapory se v úctě sklánějí k zemi.

Potlesk diváků odměňuje válečníky, jejichž udatnost je nefalšovaná. Po oba dny totiž panovala třicetistupňová vedra a svést v nich hodinovou bitvu navlečeni do mundůrů není žádná legrace. Na rozdíl od filmových triků se v tomto případě nejedná o kostýmy, kde je vše pouze na oko. Uniformy i brnění při těchto historických bitvách jsou přesné kopie těch opravdových a bojovníci do nich navlečení to mají stejně náročné jako před stovkami let. To už je ale jiné vyprávění.

Seznam účinkujících:

Alt Stahrenberg Olmütz

Altblau

Banderium ? SK

Corvus Arma ? SK

De Svenska adelsmannen

Gordonsregiment

Greenregiment

Le Souches

Modrý regiment

Moravský Podhorácký Pěší Pluk

Páni z Rukštajna

Piechota wybraniecka

Valdštejnové

Vyděděnci