Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Jarda Svoboda.
(foto: Jan Uher)

Lano, co nás k Trabandu poutá

07.10.2010

Třebíč - První říjnovou sobotu přivítalo třebíčské Béčko po delší době pražskou skupinu Traband. Našlapaný a bouřící sál potvrdil oprávněnost titulku, který parafrázuje název jedné z nejkrásnějších písní hlavního trabandity Jardy Svobody, Lano, co k nebi nás poutá, písni „o námořníku Matoušovi, který byl povolán ke službě“. Návštěvníci, které ke kapele poutá lano sympatií, byli před sobotní půlnocí nepochybně připoutáni zase o něco pevněji.


CARMEN
Autor těchto řádků se nestydí, že patří k nim, a to od doby, kdy ještě málo známou skupinu uváděl v pražském Jonáš klubu. Měla tehdy čerstvě vydané album Kolotoč (Black Point 2000) a nikdo nemohl tušit, co všechno je před ní. Dnes to víme a třebíčský koncert to připomněl pěkně pozpátku.

Po prastaré Přijíždí posel ze zapomenuté první desky O čem mluví muži? (APAC 1997) šly jedna po druhé písničky z letošního alba Domasa (Indies Scope Records 2010). Krásnou, ale smutnou desku nahrál Jarda Svoboda (zpěv, kytara, klávesy) s Janou Kaplanovou-Modráčkovou (zpěv, trumpeta, klávesy), Robertem Škardou (tuba) a Václavem Pohlem (bicí) a ve stejné sestavě v Třebíči postupně zahráli Indiány ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Kalnou řeku, Kantorovy varhany, V oku dravce i kratičkou Bez tíže.

Pak Traband ujížděl časem zpátky a připomenul desku Přítel člověka (Indies Scope Records 2007), jež nahraná jen v triu Jarda ? Jana ? Václav je asi neosobnější zpovědí Jardy Svobody, chvíli českého Dylana, Springsteena, Lou Reeda (jeho variaci na Walk On The Wild Side jsem ten večer slyšel poprvé), chvíli zas žižkovské odpovědi na balkánské dechovky s ohlasy písní country and westernových. Snad proto z ní trabandité využili jen Adama a Lunu, Ve stejném okamžiku (vždycky mi připomene začátek filmu Amélie z Montmartru) a Tak to mám rád.

Než však mohlo být jednomu líto, že nedošlo na možná nejkrásnější písničky celé trabandí historie, jelo se dál k živé 10 let na cestě (Indies Records 2005), na níž jediné je zachycena vážná Na druhý břeh. Koncertním albem tehdy skončilo období velkého Trabandu s baskřídlovkou i punkovým banjem. Písně z té doby jsou však dodnes žádané, a tak současný úsporný Traband připomněl v úvodu jmenované Lano, co k nebi nás poutá z asi nejrozpálenější desky Hyjé! (Indies Records 2004), Viděl jsem člověka z Road Movie (Black Point 2002), A loď pluje z Kolotoče a dva kousky z prehistorické O čem mluví muži: Leží dáma na kolejích a především milostnou Sáro! Při ní se divákům v zadních řadách naskytl obraz dojemný až komický. Nad hlavami před nimi se kývalo několik rukou ? některé s obvyklými zapalovači, jiné s prsty roztaženými s asi dvacetiletým zpožděním do viktorky, další zcela současně s napřaženými mobily. Možná už je touto dobou krásně podaná třebíčská Sára na You Tube.

Koncert spěl k závěru a nemohly ho pokazit ani občasné problémy se zvukem, když část publika spílala zvukaři Fišimu, že neslyší zpěvačku. V okamžiku, kdy Janin hlas konečně zazněl do sálu, ozval se potlesk a z podia poděkování kapely. Pronásledovaný zvukař jen zvedl ruce a poznamenal: „Ani jsem na to nesáhl!“ Jsou věci mezi nebem a zemí a zvučení rockových kapel k nim patřilo odjakživa.

Každopádně silný závěr byl slyšet dobře. Po Černém pasažérovi přidali trabandité jako obvykle Mraky, při nichž bubeník Václav Pohl vyráží zpívat na kraj podia, aby se na úplný konec kapela ztišila v Krasojezdkyni (všechny tři z alba Hyjé!). Trabandí fanoušci sice žádali „ještě jednu“, ale trumpetistka se teď musí starat o miminko a vůbec ? v nejlepším se má přestat. Třeba příště dojde i na další písničky z Přítele člověka.

Autor: Milan Zeibert
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk