Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného
Že má město novou expozici, není žádná novinářská kachna. To si jen tahle rodinka nenechala ujít čtvrteční slavnostní zahájení.
(foto: Vendula Krausová)

Lavice jsou z Trnavy, arabská guma z Polanky

02.05.2016

TŘEBÍČ (kv) - Do poloviny minulého století provozoval svou živnost na Polance. Teď jsou předměty, které ke své práci den co den používal cukrář František Štefan a po něm i jeho dcera Františka součástí nové expozice Za řemesly minulosti. Slavnostně byla otevřena ve čtvrtek 28. dubna a najdete ji v jedné z budov třebíčského předzámčí.


Do sbírek Muzea Vysočiny Třebíč se cukrářská, respektive perníkářská, dílna dostala v roce 2012. Tehdy procházelo muzeum i přilehlé zámecké budovy rozsáhlou rekonstrukcí, měnily se i letité muzejní expozice a z iniciativy města a jeho kulturního střediska přibývaly nové v dosud nevyužívaných částech zámeckých budov.

Jedná se o projekt Cesty časem, který prezentuje mimo jiné i dobová řemesla. Obrací se ale víc do minulosti. I forma je jiná, než v právě zpřístupněné expozici. Podstatná část informací je návštěvníkům sdělována pomocí psaného textu. Nové expozice přibližuje spíš počátek 20. století a dobu první republiky. V ojedinělých případech dobu ještě o něco bližší současnosti. Její základ tvoří ucelené dílny jednotlivých řemesel nebo třeba třída obecné školy.

„Využili jsme celky, které jsme v depozitářích měli z pozůstalostí nebo spíš z darů příbuzných a potomků těch, kteří řemeslo skutečně provozovali. Jedná se o opravdu velké celky, kde je řemeslo zastoupené komplexně. Jedním z příkladů je perníkářská dílna, kde nechybí váha, vařečky, nádobí. Víme, kdo s nimi pracoval a kdy. Do muzea se dostala celá dílna od obrázků, kterými se perníky zdobily, až třeba po takové věci jako je arabská guma nebo želatina a osmdesát let starý škrob v krabičkách,“ říká kurátor nové expozice Jaroslav Bašta.

Kromě pekařské dílny je možné projít salonem modistky, dílnou, ve které vzniká nádherný modrotisk, prohlédnout si zařízení na výrobu perleťových knoflíků, dílnu sedláře, školní třídu nebo prádelnu, která má díky odhalené původní výmalbě a pověšenému prádlu, skrz které dopadají měkké sluneční paprsky, skoro kouzelnou atmosféru.

„Snažili jsme se do každé z částí umístit nějaké věci navíc. Někdy se to povedlo, jindy ne. Třeba v dílně, která představuje modrotisk, jsme se pokusili naznačit hladinu vodní lázně, ve které se barvilo. Nejde samozřejmě o žádnou tekutinu, ale o sklo, které imituje klidnou vodní hladinu. Podařilo se to tak věrohodně, že když přijdou děti, začnou do toho automaticky píchat prstíky a snaží se namočit. Opravdu to leckoho zmátlo. Jsme rádi, že se to podařilo,“ říká Jaroslav Bašta. A která z částí nové expozice je mu nejbližší? „Osobně mám nejradši asi školní třídu, kterou jsme vybavili tak, aby si mohl každý sednout do lavice a napsat si křídou něco na tabuli. Snahou bylo instalovat všechny předměty tak, aby ty choulostivější byly v zasklených vitrínách a ty, které běžné zacházení snesou, měli návštěvníci možnost prohlédnout si důkladněji a klidně i osahat.“

Historické školní škamny stály původně ve škole v Trnavě. „Spousta věcí ale pochází ze zaniklé školy v Herálci, která skončila asi před patnácti lety. Měli jsme možnost odvézt si odtud prakticky celý školní kabinet, ze kterého se nám podařilo postavit celou školní třídu,“ dodává Jaroslav Bašta.

Nová expozice je přístupná ve všední dny od 8 do 16 hodin a o víkendech od 10 do 17 hodin, vstupenky je možné zakoupit v turistickém informačním centru stejně jako do expozice Cesty časem. Spolupráce mezi muzeem a Městským kulturním střediskem by mohla v budoucnu pokračovat i v rámci provozu někdejšího památníku Bohumila Šmerala na Cyrilometodějské ulici. Plánuje se jeho rekonstrukce, po níž by zde mohlo vzniknout celokrajské centrum tradiční lidové kultury.

Autor: Vendula Krausová
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk