Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Lesy mizí a po nich se ztrácí i voda

10.10.2019

HERALTICE - Časem postupující katastrofy by se dal nazvat slunečný pátek končícího září, kdy jsme se vypravili na obhlídku heraltického lesa, který je prameništěm pitné vody pro Třebíč a řadu dalších vesnic v jejím okolí. V důsledku sucha, přemnoženého kůrovce a kácení odumírajících stromů na některých místech spatříme už jen velké pařezité holiny. Pro někoho, kdo se do heraltických lesů vypravil po dvou letech třeba na houby, takový pohled může být docela šokující.


Unikátní prameniště

Zalesněná oblast heraltických lesů byla vybrána jako zdroj kvalitní vody pro Třebíč již v druhé polovině 20. let minulého století. Vydatnost prameniště ale za posledních několik let klesla o třetinu. Běžně dával tento zdroj nad šest set tisíc kubíků vody za rok a loni poprvé klesla jeho vydatnost pod čtyři sta tisíc. Situaci jistě nezlepší ani velké plošné kácení lesů kvůli suchu a kůrovcové kalamitě. Jedinečnost tohoto zdroje vody je přitom dána tím, že více než 90 procent jímacího území je chráněno hustým lesem. Ale i v něm už vznikají holiny.

Voda ze zářezů mizí

V Horáckých novinách průběžně sledujeme situaci v heraltickém prameništi, odkud teče od 40. let minulého století kvalitní voda samospádem do Třebíče. Prameniště tvoří průseky v lese dlouhé celkem asi deset kilometrů a pod nimi děrované kameninové potrubí a nádrže. Celkem je vybudováno 8,6 kilometru jímacích zářezů, 15 sběrných a revizních jímek a 32,5 kilometrů gravitačního potrubí. S nástupem suchých let po roce 2000 se však vydatnost prameniště snížila o třetinu a nelze předpokládat, že by se vrátila na původní hodnoty. Voda, jímaná zpod kořenů stromů z hloubky asi pěti metrů, v důsledku odumírání stromů a vykácení lesa mizí. Čekal snad někdo něco jiného? Člověk nemusí být hydrolog, klimatolog ani lesník, aby neviděl, že tam, kde je dnes místo stínu lesa holina s čerstvými pařezy, už asi dlouho voda téci nebude. Lesy ČR loni vytěžily sedmkrát víc dříví poškozeného suchem a dalšími vlivy než před 20 lety, bezmála 3,5 milionů metrů krychlových.

Cesta za vodou

V redakci Horáckých novin jsme přijali nabídku ředitele třebíčské divize Vodárenské akciové společnosti Jaroslava Hedbávného a v jeho doprovodu vyrážíme na reportáž do Heraltic. Přijíždíme pod Babí horu, což je jedna z oblastí prameniště, která měla v minulosti velmi dobrou vydatnost i kvalitu vody. „Dokonce zdejší pramen byl vytipován jako nouzový zdroj zásobování v případě nějakého ohrožení dodávek vody. Byla sem upravena i příjezdová cesta, aby se v případě potřeby dalo přijet až k jímce s vodou a tankovat cisterny. Ale bohužel, tento zdroj je dnes ohrožen, jeho vydatnost výrazně klesla,“ vysvětluje Jaroslav Hedbávný.

Stojíme nad poklopem jedné z pramenních jímek, kde se potkávají prameny označené 1C a 1D, pokračují průsekem lesa a napojují se na hlavní potrubí, které kopíruje cestu lesem téměř od Zašovic až k úpravně. Podle intenzity zvuku zurčení si lze představit, jak málo vody tam dnes už teče. „A přitom by tam měl být silný proud z celého povodí. „Tipuji, že tam dnes neteče ani vteřinový litr vody. Bývaly tady tři až pět litrů vody. Dnes je to tedy jen zlomek toho, co by zde mělo téci. Je to důkaz toho, jak vypadá okolní les v prostoru jednoho z našich nejlepších pramenů,“ vysvětluje Hedbávný.

Kráčíme vzhůru po cestě směrem k první pramenní jímce, kde vzniká pramen, který jsme slyšeli dole pod cestou. Nové žulové patníky značí trasu podzemního potrubí „VODOVODU SKUPINY TŘEBÍČSKÉ“ v terénu. „Tady bylo vždycky vlhko, mech a i na houby to byla vždycky jedna z nejnadějnějších heraltických cest,“ říká Hedbávný. Dnes zde vidíme suché rezavé spadané jehličí a voda nám pod botami nečvachtá. Pohled na asi dvouhektarovou holinu vlevo vedle cesty, na kterou praží slunce, je velmi smutný. „Takto tady může za chvilku vypadat většina lesa,“ říká sklesle Hedbávný a pokračuje: „Dopad na vodu z hlediska množství a její kvality bude velký. V těchto vyschlých planinách bude obrovský výpar vody. Prostě se vypaří a pravděpodobně spadne někde jinde. Změní se její koloběh, když zmizí tlumící a stínící funkce lesa.“ Míjíme vpravo také malý „kamenolom“ na kraji ještě stojícího rezavého smrkového lesa vedle cesty s patníky. „Na dně tohoto malého lomu vždycky byla voda. Bývala tady tma, teď sem svítí slunko. Dnes je tady vyschlý mech. To je jen další důkaz toho, jak hladina spodní vody stále klesá,“ konstatuje Hedbávný. Vracíme se k autu. Projíždíme východním směrem nešťastné heraltické lesy a pot- káváme čtyři tahače s přívěsy vrchovatě naložené dřívím.

Pomohou dva vrty

Minulé dny byly pro heraltické prameniště důležité. Konala se totiž schůzka se starosty dotčených obcí o tom, jak dál v zásobování vodou. Podobný problém je i u opatovského zdroje vody, který se sice nachází za rozvodím, ale je to vlastně povodí heraltických lesů. Při naší cestě lesem se proto s Jaroslavem Hedbávným zastavujeme i u pramene Opatovského potoka, kde začíná jímací území pro opatovský vodovod. „I tady jsme zjistili pokles vydatnosti. Býval to velmi vydatný pramen, dnes je to spíš močál. Les nad ním zmizel a toto je výsledek,“ ukazuje Hedbávný na místo, které se stalo bahništěm divočáků. A obce, napojené na tento zdroj, tedy Opatov, Předín a Štěměchy, mají problém. Ohrožené jsou jejich lesy a nemají náhradní zdroj vody. Kdyby došlo k poklesu vydatnosti pramene pod míru spotřeby vody, lidé by to pocítili. „Je potřeba, aby se i do finančního programu svazku obcí vodovody dostalo, že tam v nejbližší době bude zahájen hydrogeologický průzkum, abychom pokud možno našli nějakou hlubší vodu. Dnes se zde čerpá velmi mělká voda, i tady zmizel les a ohrožení dodávky vody může reálně nastat. Pravděpodobně bude muset dojít k vybudování nového vrtu,“ uvažuje Hedbávný.

Modernizace úpravny

Hotový už je také projekt pro stavební povolení modernizace úpravny vody v Heralticích a na propojení dvou nových vrtů v současném prameništi. „Zatím vrty nejsou využívány, ale kvůli doplnění vydatnosti heraltického prameniště ty vrty potřebujeme. Současně dojde k dobudování technologie, akumulací prací i čisté vody. Všechno bude koncipováno tak, abychom žádnou vodu nevypouštěli, aby se i technologická prací voda vracela do výroby a maximum zdejší vody jsme mohli využít. Budeme žádat o stavební povolení, aby intenzifikace heraltické úpravny a zdroje vody mohla proběhnout,“ vysvětluje Hedbávný.

Nové dva vrty v Heralticích, to bude vlastně „hluboká voda“, čerpaná z hloubky asi 60 metrů. Je naděje, že by měly mít dostatečnou vydatnost, i kdyby pokles „mělké vody“ z lesních jímacích zářezů pokračoval. „Podle dosavadních rozborů je kvalita vody z obou vrtů velmi podobná současné vodě z prameniště. Obsah dusičnanů v ní byl díky hloubce i o něco nižší,“ prozradil Hedbávný. Mizí tím sice určitá jedinečnost zdroje vody v heraltických lesích, na druhé straně hlubinné vrty představují větší jistotu v dodávkách vody v časech probíhající klimatické změny. „Já nicméně doufám, že se podaří tady ten les časem obnovit, i když to není záležitost na příštích pět nebo deset let,“ doufá Hedbávný.

Různé taktiky na nové lesy

Lesáci hodlají vykácené plochy lesů na Třebíčsku zalesňovat co nejdřív. Začít by se mělo v ochranných pásmech vodních zdrojů. Má to logiku, je potřeba co nejdříve obnovit les v blízkosti zdrojů vody. Probíhá odborná diskuse, jaký poměr jakých dřevin a kde vysazovat. „Postižená je celá Vysočina, to není jen oblast Heraltic. Vodárenská akciová společnost už nám dala svoje vyjádření, co chce sázet na ochranných pásmech I. a II. stupně,“ informoval lesní správce František Vala z Telče, pod kterou heraltické lesy patří.

„Chystáme projekt. Taktiky mohou být různé. Je také velký rozdíl mezi běžným lesem a I. ochranným pásmem zhruba 40 hektarů lesa, kde je potřeba vytvořit les ve prospěch vodohospodářské funkce. Odborný postup vytváříme ve spolupráci s brněnskou lesnickou fakultou a Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti,“ informoval Petr Bureš z krajského ředitelství Lesů České republiky v Jihlavě.

„My víme, že nejlepší vodohospodářskou funkci mají neopadavé jehličnany. Listnaté stromy na podzim opadají a půl roku by vlastně listnatý les pro naše účely nefungoval,“ vysvětlil Hedbávný. Uvažuje se prý dokonce o vytvoření bariér ze zbytků kůrovcového dříví, které by zabraňovaly vysušování planin větrem. Nejde tedy jen o počty sazenic nových stromků, ale i o vhodné podmínky pro jejich přežití. „Existují i teorie o vytvoření podmínek pro přirozenou obnovu lesa a dosazování nových sazenic. Sázet stromy do horkem sužované pláně nemá samozřejmě význam,“ říká Hedbávný.

A do holin praží slunce

Vracíme se zpět do Třebíče. Míjíme rekonstruovaný Vodárenský areál Heraltice, který byl slavnostně otevřen 8. srpna 2002. Jeho nová provozní budova coby prezentační centrum svazku obcí Vodovody a kanalizace tehdy stála na okraji „černého“ lesa. Dnes působí jako poněkud opuštěná chata pod pařezitými stráněmi, do kterých praží slunce. Jakže to řekl ředitel Hedbávný? Už si vzpomínám: „Pokud nebude les, nebude ani voda.“

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk