Lilie jsou beze sporu královnami našich zahrad

Lilie (lat. Lilium) patří mezi nejstarší pěstované rostliny na světě. Na zahradách působí mimořádně atraktivně, jsou velmi oblíbené a známé. Rod těchto cibulovin, vyznačujících se překrásnými květy, někdy i vůní, zahrnuje rozmanité rostliny.

Hybridy a původní druhy

Mezi nejvýznamnější skupiny patří asijské hybridy. Vyznačují se mimořádnou odolností. Kvetou obvykle již ve druhé polovině června. Vyžadují pravidelné hnojení, vhodný je např. cererit.

Další zajímavou skupinu představují orientální hybridy. Vznikly křížením japonských a čínských odrůd lilií.

Známé jsou i překrásné trubkovité hybridy. Přestože jsou mrazuvzdorné, na zimu je raději přikrýváme. Je to proto, že na jaře brzy vyrážejí, a pokud nejsou chráněné, snadno namrzají. Jsou náročné na výživnou půdu a dobré hnojení. Vzhledem k tomu, že nesnášejí vápno, je nesmíme přihnojovat cereritem. Nesnáší vlhko. Velikost rostliny se pohybuje od jednoho metru výše. Tato skupina, vyznačující se silnou vůní, mívá na rostlině obvykle i více než 10 květů.

Znát můžeme i výraznější longiflorum hybridy, martagon hybridy a candidum hybridy (botanické lilie). Samostatnou skupinu tvoří původní druhy lilií.

Jednotlivé skupiny se navíc kříží navzájem. Tak se můžeme setkat s mimořádně oblíbenou novou skupinou orientpety. Vznikly křížením asijských a orientálních hybridů. Zachovávají si odolnost těch asijských a zároveň tvar a barevnost orientálních. Vyznačují se vysokým vzrůstem (1,5 ? 2,5 m) a mimořádně velkými květy. Kvetou postupně od července do srpna. Jedna rostlina obvykle několik týdnů, protože na stonku může mít i 50 květů. Jejich cibule patří mezi dražší, protože jsou to novinky, tudíž cena kolem 400 Kč za cibuli není výjimkou.

Jak na to

Pěstování lilií není náročné, tyto cibuloviny jsou otužilé a dobře se přizpůsobují různým podmínkám. Dáváme si však pozor na místo, kde je vysázíme, vhodné je označit si je. Je to z toho důvodu, že na jaře liliím trvá déle, než se objeví, a snadno bychom je při okopávání poškodili. Cibule se liší od jiných květinových cibulí, skládají se totiž z pevných a masitých šupin. Pokud jich pěstujeme několik, hodí se do trvalkových záhonů. Jejich velkolepá krása více vynikne, když je nasázíme do skupinek. Krásně vypadají např. vedle růží. Pokud máme lilií větší množství, raději volíme samostatný záhon, kde je sázíme do řádků. Ozdobně působí už od jara, liší se i vzhledem vyrážejících stonků. Nízké asijské a orientální hybridy se hodí i do květináčů.

Při výsadbě volíme sušší místo, dokonce je vhodné cibuli obsypat pískem. Nevhodné jsou těžší půdy. Místo výsadby dobře připravíme, zryjeme, vyhnojíme proleženým kompostem nebo suchým kravským trusem (nikdy ne čerstvým chlévským hnojem). Vhodné období k výsadbě je jaro nebo podzim (tak, aby stačily do příchodu zimy dobře zakořenit). Kupujeme jen čerstvé cibule, neměly by být vysušené a svraštělé. Sázíme je do hloubky, která odpovídá trojnásobku průměru cibule. Bývá to 10 až 15 cm hluboko ? podle velikosti cibulí. Při sázení je vhodné dát naspod do jamky drenáž z droboučkého štěrku, pak trochu písku a nakonec cibulku. Tento postup je zvlášť důležitý u orientálních hybridů. O liliích se říká, že by měly mít nohy ve studenu, hlavu na slunci.

Pokud se stane, že jejich cibule dostaneme v době, kdy je zamrzlá zem, můžeme je uložit na zimu do bedničky s pískem do chladnější místnosti. Venkovní výsadbu provedeme až na jaře, tehdy už mohou cibule být narašené, proto s nimi pracujeme opatrně, abychom nepoškodili maličké kořínky.

Rok od rokukrásnější, ale?

Lilie necháváme na jednom stanovišti více let, když je budeme přihnojovat, květy budou rok od roku krásnější. Rozsazujeme je v případě, že jejich porost příliš zhoustne. Přesazování provádíme až po odkvětu a zatažení listů. Cibule pak rozdělíme a hned zasadíme. Množíme jen zdravé cibule. Některé druhy lilií vytvářejí tzv. stonkové pacibulky, které koncem léta dozrají a uvolňují se z paždí listů na stoncích lilií. V té době je můžeme jemně otrhat a použít k množení. Další možností je množení šupinami oddělenými z větších cibulí nebo semeny, to je však už zdlouhavá metoda. Stonky potřebují oporu jen výjimečně, aby se nelámaly pod tíhou květů.

Lilie nejsou příliš odolné proti houbovým chorobám a mšicím. Zvláště vlhčí počasí jim neprospívá a je vhodné je ošetřit vhodnými přípravky. Můžeme na nich objevit i malého, rumělkově červeného broučka. Přestože vypadá pěkně, jedná se o škůdce ? chřestovníčka liliového. Jeho larvy rády okusují tyto rostliny. Můžeme je pochytat, v případě většího výskytu i použít insekticid.