Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného
Etnografka Eva Tomášová před Luňákovou kresbou, zachycující stavení v Leštině, což je osada mezi Číchovem a Červenou Lhotou. Stavba sice do dnešní doby stojí, ale štukově zdobená fasáda už zanikla
(foto: ap)

Luňák kreslil antiku, stroje, domy i kroje

21.02.2018

Třebíč - Hynek Luňák (1926 - 2014) byl úspěšným konstruktérem pletacích automatů a jeho zaměstnání se prolnulo i do vlastní amatérské malby, za niž získal řadu ocenění. Během svých služebních cest zvláště do Itálie a Řecka se setkal s antikou, která ovlivnila velkou část jeho tvorby. Kromě antiky měl Luňák také rád toulky přírodou, což zužitkoval i ve svých kresbách venkovských stavení Vysočiny a tradičních krojů. Právě s touto nejméně známou oblastí Luňákovy tvorby se můžeme seznámit na výstavě, probíhající v Galerii Tympanon třebíčského zámku. O rozhovor jsme požádali kurátorku výstavy, etnografku Muzea Vysočiny Třebíč Evu Tomášovou, toho času na mateřské dovolené.


Soubor Luňákových kreslířských prací z 50. let věnovaných folklóru. Bylo to pro vás osobně velké překvapení?

Přesně tak, já jsem loni na jaře navštívila retrospektivní výstavu Hynka Luňáka v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Znám především ty jeho antické kresby, kombinované s technickými záležitostmi, takže pro mě bylo velkým překvapením, že tam byly dvě vitríny věnované lidovému oděvu a lidové architektuře z Horácka. Zajásala jsem, a když jsem pak přišla do kontaktu s paní Luňákovou, tak jsme se domluvily, že jí pomohou pourčovat na kresbách hlavně lidový oděv.

Takže kresby přinesla k vám do muzea a…

..a já jsem začala zjišťovat, že jsou to vlastně unikátní věci z 50. let a poznala jsem na těch kresbách lidového oděvu oděvní součástky, které máme ve sbírkách a které se k nám dostaly od Vratislava Bělíka z Vladislavi v 80. letech. A protože jsme v kontaktu s Bělíkovou dcerou Dobromilou, která žije v Mikulově, tak jsem jí zavolala a zjistila jsem, že Hynka Luňáka znala, že v roce 1954 za nimi přijel do Vladislavi a projevil zájem malovat lidové kroje. Takže její otec Vratislav součásti oděvů, které měl ve své sbírce, na ni nastrojil a na většině těch kreseb a litografiích je tedy zachycena jeho dcera Dobromila, které v té době bylo třináct let.

To je docela pěkný příběh, který se vrátil do povědomí Luňákovou posmrtnou výstavou v Novém Městě na Moravě.

Takže se mi pospojovaly takové střípky, které jsme už dříve věděli.

Připomeňme jen, že Vratislav Bělík (1900 – 1988) byl národopisný spisovatel, rodák z Rouchovan, který se věnoval zejména Horácku a Podhorácku.

Kroj na našem území lidé odložili už koncem 19. století, takže Bělík sesbíral poslední relikty, co našel v terénu a vyzpovídal pamětníky. A na základě jejich výpovědí dával dohromady ideální podobu Horáckého kroje. Luňák zachytil na jedné ze svých kreseb chasníka ve svátečním kroji, což se stalo předlohou při pořizování krojů Třebíčanu. Tento folklorní soubor vznikl v roce 1955 a v roce 1965 si pořídil první krojované páry, takže vycházeli z Bělíkových znalostí. Pomáhaly jim v tom ještě i sestry Bočkovy z Ketkovic, ty se podílely hlavně na výšivkách ženských vest.

A lidová architektura v Luňákových kresbách?

Co se týče lidové architektury, k té se Luňák, na rozdíl od lidového oděvu, vrátil ještě v 70. letech. To je také unikátní soubor kreseb. Konzultovala jsem ho s kolegou Ivanem Minářem z Národního památkového ústavu v Praze, který se zabývá lidovou architekturou na Horácku, a ten také zajásal, protože jsou to práce ze začátku 50. let. Což je unikátní, protože zákon o státní památkové péči vyšel až v roce 1958 a systematicky dokumentovat se začalo až po tomto roce. Takže Luňákovy kresby jsou vzácné, zachytil stavby, které v dnešní době ve většině případů už nestojí, nebo jsou přestavěny tak, že byste je nepoznal.

Kde Luňák hlavně kreslil?

Věnoval se hlavně severní části Horácka, kde jsou typické dřevěné stavby, dřevěnice. Ale jezdil také kolem Třebíče a v nejbližším okolí zachytil zděné stavby často zdobené štukovou výzdobou na fasádách. Například z Leštiny u Číchova, z Budíkovic, Trnavy nebo Kracovic. Jsou to stavby, na kterých se zdobené fasády nedochovaly. Často jsou přestavěny tak, že je těžké je v některých případech i identifikovat.

Poslední chaloupku s doškovou střechou v Dukovanech jsem fotografoval někdy před patnácti lety.

Úplně poslední na okrese, památkově chráněná, je ve Stropešíně. Ta má také ještě doškovou střechu.

Řekněte mi něco více o výtvarných technikách, které kreslíř Luňák používal.

Nejstarší kresby, tam se jedná hlavně o kresbu tužkou, v některých případech je kolorovaná. U novějších věcí, třeba i kreseb ze 70. let, tam jde často o kresbu uhlem, hlavně pokud se jedná o architekturu. Výběr šesti motivů z 50. let pak vyšel i jako litografie zřejmě v 80. letech, ale také není datován. Tyto litografie máme ve sbírkách a ty jsou vlastně jako jediné veřejnosti známé.

Máte tedy nyní k dispozici etnograficky cenný soubor kreseb starý více než šedesát let. Co bude dál? Hodlá třebíčské muzeum odkoupit tento cyklus do svých sbírek?

Budeme jednat s paní Luňákovou. Myslím si, že by ten soubor do sbírek muzea určitě patřil. Je to cenná dokumentace, která je s naším regionem svázána. Takže uvidíme, bude samozřejmě záležet na přístupu paní Luňákové a na tom, jestli budeme mít finanční prostředky na nákup sbírek.

Myslíte si, že by mohla vzniknout i putovní výstava, která by se přenesla třeba do Náměště, Moravských Budějovic nebo Jaroměřic, aby se tam s ní lidé mohli seznámit?

Pokud by o to v těch městech měli zájem a měli tam možnosti cyklus vystavit, tak by se asi o tom uvažovat dalo. Ale v této chvíli jsou kresby v soukromé sbírce paní Luňákové, takže by se to muselo domlouvat s ní. Ale určitě by bylo vhodné „vytěžit“ tento kresebný soubor publikačně. Kolega Minář projevil zájem napsat článek o části souboru, věnované lidové architektuře. On je na tuto problematiku specialista, takže budeme jedině rádi, když to zpracuje.

A pokud jde o lidový oděv?

Máme v dlouhodobém plánu vytvořit monografii o lidovém oděvu na Horácku. Takže do této knihy by se daly Luňákovy kresby také jistě použít, byli bychom za tento pramen vděční.

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk