Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Malíř života tvrdého, opravdovějšího

26.05.2016

Jihlava (red) - Soubor čtyř desítek obrazů Antonína Slavíčka (1870 - 1910) je hlavní letní výstavou v Oblastní galerii Vysočiny (OGV) v Jihlavě. Výstava „Mezi životem a uměním“, zahájená včera na Masarykově náměstí 24, prezentuje jednotlivá umělcova výtvarná období spojená s různými místy naší země, ale i s malířovými zahraničními cestami.


V loňském roce uplynulo již 145 let od narození a 105 let od úmrtí malíře pohnutého osudu. Krajinář Antonín Slavíček je zřejmě nejvýznamnější a pravděpodobně i nejznámější osobnost českého malířství přelomu 19. a 20. století a jedním ze zakladatelů českého moderního umění. Vybraná díla představují průřez Slavíčkovy krajinářské tvorby. K vidění jsou i některé z nejznámějších Slavíčkových prací, jako například Motiv z Kameniček.

Slavíček studoval letech 1887 až 1899 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Julia Mařáka. Svá studia několikrát přerušil, v roce 1888 patrně z nešťastné lásky odešel do benediktinského kláštera v Rajhradu na Moravě. Po ukončení studií na Akademii Slavíček opustil Mařákův realismus a hledal vlastní vyjádření a svůj styl. Záhy se stal mistrem ve zpodobnění krás české krajiny a proměnných nálad v přírodě. Barevnost jeho krajin souzněla s jeho snahou zachytit monumentalitu přírody pomocí barevných skvrn, které začal ve své tvorbě používat v roce 1898.

Slavíček maloval krajiny na venkově zpočátku v Hostišově na Táborsku (1900), později v Kameničkách u Hlinska (od roku 1903). V Kameničkách pak vytvořil přes sedmdesát obrazů, které jsou považovány za jeho vrcholnou tvorbu. Jeho touhou tehdy bylo s úctou zobrazit těžký a tvrdý život lidí, který mu připadal mnohem opravdovější než život ve městě. V roce 1905 Slavíček začal malovat zákoutí Prahy, která se stala jeho další inspirací a hlavním tématem jeho pláten. V roce 1907 Slavíček navštívil Paříž, která ho okouzlila nejen bohatostí svých uměleckých sbírek, ale také svou nevšední atmosférou a duchem. Na podzim se zúčastnil konkurzu na výzdobu pavilonu hlavního města Prahy na výstavě k šedesátiletému jubileu panování císaře Františka Jose- fa I. Namaloval tehdy dvě monumentální plátna s pohledy na Prahu od Ládví a z Letné, které ho stály mnoho energie. Po dokončení obrazů v roce 1908 odjel do Hostišova, kde opět maloval venkovské krajiny. Pro Slavíčka byl impresionismus sice zajímavým směrem, v podstatě však už minulým, se kterým cítil určitou blízkost v názorech na světlo, ale zároveň i rozpor v jeho pro něj příliš povrchním vnímání světa. Slavíček se zajímal více o podstatu jevů života a světa, jak to pro jeho povahu bylo typické.

Od podzimu 1908 začal Slavíček pracovat na obraze Svatovítské katedrály v Praze, který byl jeho dalším pokusem o rozšíření myšlenek impresionismu. Tyto obrazy však zůstaly nedokončeny, neboť Slavíčka postihla celá řada osobních potíží – nejdříve onemocněla jeho žena, a tak byl nucen přerušit práci a odjet s ní na léčení do Dubrovníku. Tam si na skalách zlomil ruku a po návratu do Prahy, když se mu ruka zahojila, odjel s rodinou na pozvání svého přítele na faru do Německé Rybné v Orlických horách. Tam ho však při koupání v říčce Zdobnici 10. srpna 1909 ranila mrtvice a ochrnul na pravou polovinu těla. I když se pomalu zotavoval a začal levou rukou malovat drobná zátiší, záhy dobrovolně výstřelem ukončil svůj život. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Slavíček byl ženatý s Bohumilou (Mílou) Brynychovou, kterou rovněž často maloval. Svou manželku poznal na dívčím gymnáziu Minerva. Aby si jako malíř mohl vzít tak bohatou nevěstu, musel se za něj zaručit sám slavný Julius Mařák a ujistit poručníky nevěsty, že je velmi dobrým malířem a že svou rodinu uživí. Slavíček měl se svou manželkou tři děti: Evu (1896 – 1953), Jiřího (1901 – 1957) a Jana (1900 – 1970), který byl rovněž známým malířem. Jeho zetěm byl legionářský spisovatel a básník Rudolf Medek (1890 – 1940), jehož syny byli malíř Mikuláš Medek (1926 – 1974) a politik Ivan Medek (nar. 1925). Po Slavíčkově smrti se jeho manželka provdala za malíře a Slavíčkova žáka Herberta Masaryka, syna první československého presidenta Tomáše Garrigue Masaryka, který však zemřel na tyfus v roce 1915 v uprchlickém táboře v Haliči.

Jihlavská výstava Slavíčkova díla potrvá do 21. srpna, návštěvníci se mohou blíže seznámit s umělcovými obrazy i během komentovaných prohlídek: 27. 5. (v rámci Galerijní noci), 9. 8. 2016, vždy v 17 hodin.

Autor: red
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk