Masopustní tradice v našem regionu žijí

Třebíčsko - Masopustní období je možné charakterizovat jako období ne - půstu či antipůstu, jeho název totiž vychází ze slov popustit masu, tj. dopřát si dostatek jídla, pití a zábavy. Je to období bálů, plesů, zábav, šibřinků a zabijaček (zejména na Tučný čtvrtek), dříve také svateb. Kořeny těchto oslav sahají do období antiky a souvisí s rituálním přechodem provázejícím konec zimy a začátek jara.

Na východní Moravě se dnes běžně pro toto období na začátku kalendářního roku používá termín fašank (podobně na Slovensku fašiang) vycházející z německého Fasching. Ve Slezsku se setkáme zase s označením kozelek podle typické masky kozla a v Čechách, ale místy i na Moravě také s pojmem voračky či končiny.

V našem regionu Podhorácka/moravského Horácka se můžeme setkat s pojmem masopust či maškary/maškarádi. Termínem ostatky/vostatky/ostatke se označují poslední tři dny tohoto období, tj. masopustní neděle, pondělí a úterý. Popeleční středou pak už začíná čtyřicetidenní velikonoční půst.

Doba mezi půsty

Masopustem je tedy míněno období mezi dvěma náboženskými půsty ? vánočním a velikonočním. Termínově vychází na měsíce leden, únor, někdy i březen. Toto období je kalendářně vymezené od 7. ledna, tj. po svátku Tří králů, a jeho délka je proměnlivá, protože je závislá na termínu Velikonoc. Ty jsou, jak je známo, pohyblivé a konají se vždy po prvním jarním úplňku (tj. nejdříve po 21. březnu).

Tradiční termíny konání těchto slavností (masopustní úterý) se pozměnily díky pravidelnému pracovnímu týdnu s volnou sobotou a nedělí, na které se masopusty přesunuly. Pouze v jediné obci v regionu v Rozsochách u Bystřice nad Pernštejnem se koná ostatková zábava spojená s pohřbíváním Masopusta tradičně o půlnoci z masopustního úterý na Popeleční středu.

Nejčastěji se v současnosti tyto akce odbývají v sobotu či neděli před Popeleční středou (letos vycházejí na sobotu 5. a neděli 6. března). Z různých organizačních důvodů, zejména kvůli nedostatku muzikantů, se ale v některých obcích koná masopust i v sobotu či neděli 14 dní před Popeleční středou, nebo pak i již v postním období ? týden či dva po ní (asi třetina obcí). Dá se tedy říct, že se masopusty v našem regionu odbývají zhruba v měsíčním rozptylu.

Společenská tradice

Tyto posuny dokládají vývoj masopustní tradice a to, že většina účastníků těchto akcí nevnímá tuto skutečnost jako překážku či problém. Na mnohých vesnicích je to poslední z tradic společenského charakteru, která se tam ještě udržela. Z celoplošného dotazníkového šetření, které jsme během roku 2008 v regionu provedli, vyplývá, že se masopustní tradice slaví zhruba v 60 % obcí okresu Třebíč, o něco méně v okresu Žďár nad Sázavou 48 %.

O organizaci těchto akcí se starají nejčastěji místní spolky, mládež a zapojují se i obce samotné. Nejčastěji se jedná o spolky dobrovolných hasičů, tělovýchovné jednoty, Sokol, sportovní a fotbalové kluby, Český svaz žen (Budišov, Dolní Vilémovice, Kozlany, Křižánky, Nové Syrovice, Studenec, Stařeč, Štěpánov nad Svratkou), Český červený kříž (Rozseč), okrašlovací spolek (Domamil), klub důchodců (M. Budějovice) či folklorní soubory (Telč ? okr. Jihlava, Martínkov), ve větších městech pak městská kulturní střediska (Moravské Budějovice, Dačice ? okr. Jindřichův Hradec), školky či základní školy (Písečné, Velká Bíteš).

Stihnou projítcelou obec

Masopustní průvod vychází nejčastěji z hostinců, sokoloven, obecních úřadů či požárních zbrojnic, kde se účastníci do masek strojí, někde přicházejí převlečeni již ze svých domovů. Někde dokonce některé masky mlčí, aby neprozradily svou pravou totožnost (Jakubov u Moravských Budějovic). Ve větších obcích začínají obchůzky ráno či dopoledne, aby se celá obec stihla obejít do tmy, v menších obcích se začíná až odpoledne. V některých obcích je trasa průvodu ustálená, někde se vyráží ob rok z opačného konce obce.

Například v Rokytnici nad Rokytnou se masky scházejí v sokolovně a samotné obchůzce předchází asi půlhodinový tradiční program na pódiu na sokolské zahradě, kde vystoupí masky se zveršovanými scénkami. Také v Římově jsou divákům masky nejdříve představeny a patřičně okomentovány, než se vydají do ulic.

Muzikanti musí být

Průvod maškar většinou doprovázejí muzikanti. Je štěstí, pokud se podaří dát dohromady hudební formaci ve své vlastní obci, jako se to podařilo např. v roce 2010 v Radošově. Ve Vladislavi se toho např. chopili členové místní rockové kapely Les-Barock, často v regionu ale potkáme seskupení muzikantů z více obcí, např. muzikantské rodiny Sedláčků z Trnavy (ostatky v Budišově, Hodově, Rudíkově, ve Výčapech atd.). V obci Pyšel vyšli dokonce muzikanti v roce 2010 z místního pohostinství sami a masky se přidávaly individuálně až cestou. Letos v Rokytnici nad Rokytnou se musely masky obejít dokonce bez muzikantů úplně a na cestu jim vyhrával místní rozhlas.

Co se týče složení a repertoáru, setkáme se nejčastěji se 2 - 9 muzikanty. Hudební nástroje jsou zastoupeny zejména dechovými (trubka, saxofon, lesní roh, klarinet, trombon), harmonikou, bubny, bicími (umístěnými na nápaditá vozítka, kočárky či kolečka), tamburínou či vozembouchem (Netín, Příložany, Čáslavice), výjimečně kytarami (Kadolec). Repertoár je obecný, objevují se ale i místní varianty písní, velmi výjimečně masopustní písně, které si pamatují už jen nejstarší muzikanti.

Masky tradiční i netradiční

Masek bývá v jednotlivých obcích různý počet, není to závislé na velikosti obce, ale spíše možnostech a ochotě účastníků obchůzky. Za masky chodí přestrojené děti (např. tvořily velkou část průvodu v roce 2010 v Lipníku u Hrotovic), muži i ženy různého stáří. Masky si často vyrábějí sami, občas si je půjčují v půjčovnách kostýmů v Moravských Budějovicích, Náměšti nad Oslavou, Jihlavě či Janáčkově divadle v Brně (Oslava, Dolní Heřmanice). Výjimečně si půjčují masky mezi sebou jednotlivé obce, v některých vsích jsou masky obecním majetkem (např. v Třebelovicích, Komárovicích).

Mezi tradiční masky patří medvěd, kůň (Komárovice, Jakubov u Moravských Budějovic, Martínkov), slon (Komárovice, Třebelovice, Lesonice), babky, cikánky, čarodějnice, kominíci, ženich s nevěstou atd.

Tradiční je i pohoštění

Masky doprovázejí organizátoři akce (často hasiči v uniformách), kteří vybírají do rozličných pokladniček peněžní příspěvky, ale také syrová vejce, tradiční pečivo či alkohol atd. Také aktivní masky, které provádějí určité úkony za úplatu (maséři, holiči, zubaři atd.), vyberou část peněz, které pak pokryjí náklady na muzikanty atd.

Aktéři masopustu jsou hoštěni chlebíčky, uzeným masem, řízky, párky, tlačenkou, toasty, ale také sladkým pečivem ? koláčky, buchtami, bábovkami, ale také tradičními koblihami/smažínkami, křehutinami/božími milostmi/křupanci, které mají v každé obci rozdílné tvary i pojmenování.

Muzika, pohřbívání basy...

Obchůzky masek bývají nejčastěji ukončeny posezením v místním pohostinství či hasičské zbrojnici, méně často se večer organizuje ostatková/maškarní zábava, na které často hraje jiné hudební seskupení. Obyčej pohřbívání basy, které má symbolizovat konec masopustního veselí, se v současnosti koná v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Hrotovicích, Kralicích nad Oslavou, Jinošově, Křižanově, pochovávání Masopusta (figuríny muzikanta) v Rozsochách a porážení masopustní kobyly tradičně v Komárovicích, Jakubově u Moravských Budějovic (doloženo je v minulosti ale i v Oponešicích či Radkovicích u Budče).

Tradice žije

Charakter masopustů je v jednotlivých obcích rozdílný, závisí na mnoha faktorech, jako je počasí, účast masek, muzikantů atd. Každý jednotlivý masopust je tedy výjimečný a neopakovatelný a patří mezi tradice, které jsou v regionu stále živé.