Městský architekt nesmí být sólista

Třebíč - Útvar městského architekta není pro Třebíč nic nového. Je to útvar, který města mít mohou, ale také nemusí. Právě proto je to v Třebíči tak, že tento útvar je zřizován a rušen podle toho, kdo na radnici sedí. Přesněji řečeno, jak moc vedoucí garnituře záleží na tváři města. Městský architekt sice nemá v podstatě žádné pravomoci, ale je to někdo, kdo má vize a kdo si udržuje potřebný nadhled nad vývojem a rozvojem města a svými radami a doporučeními se snaží vytvářet jeho tvář.

Zásadní rozdíl je ten, že tenkrát jsme vstupovali do naprosto neznámého terénu. Teprve jsme zkoušeli, jak bude co fungovat. Bylo to porevoluční období, kdy vše vznikalo za pochodu. Tenkrát to vyústilo v to, že jsem dělal poradní orgán odboru výstavby. Znamenalo to, že pro všechna svá rozhodnutí potřeboval tento útvar moje razítko a podpis.

Druhou věcí, která se s postupem času ukázala jako ještě důležitější, bylo to, že občané se naučili útvar městského architekta navštěvovat a radit se zde se svými stavebními záměry. Útvar tak sloužil jako taková bezplatná poradna, která lidem vysvětlila, proč jejich záměr jde nebo nejde, a nasměrovala je tím správným směrem. Neutráceli tak zbytečné peníze za studie, které by stejně neměly šanci uspět. Když to shrnu, znamená to, že před tím, než je vůbec zahájeno nějaké územní a stavební řízení, mohu poradit těm lidem, zda pokračovat a jak. Šetří to peníze a čas lidem i úředníkům.

Další věc, která se nám podařila, bylo vypracování jakýchsi regulativů na akce, které se stále opakovaly a jejichž vytvoření významně šetřilo čas. Tenkrát frčely půdní vestavby, takže my jsme stanovili jednoduchá pravidla ? například velikost vikýřů, jejich vzdálenost od okrajů střech a podobně ? a jejich dodržení významně zrychlilo povolování jednotlivých akcí. Podobné to bylo s pravidly oprav a zvelebování Baťových domků v Borovině.

Práce to byla pestrá a hektická. Zajímavou prací, která mi spadla za krk, byla modernizace městského znaku a vytvoření vlajky. Jednak návrh samotný, jednak jednání s ministerstvem, Parlamentem a podobně.

V roce 1998 se objevila myšlenka, že bychom měli propagovat v zahraničí nejen Třebíč, ale i další města s židovskými památkami, a tak jsme dělali výstavu Kořeny židovského národa v Čechách a na Moravě.

Kromě toho, co jsem již vyjmenoval, je to fakt, že tehdy jsme na to s paní Fialovou byli dva a měli jsme na starost opravdu jen to. Nyní mi zůstalo vše, co jsem dělal doteď, a k tomu přibyl městský architekt. Je to veliká výzva. Počítám s tím, že život sám určí, jak a co se dá zvládnout a skloubit a jak bude třeba vše upravit. Zase vzniká něco jiného a za úplně jiných podmínek než tehdy.

Je to zásadní rozdíl mezi prací tvůrčí a rutinní, aniž bych si troufl říci, která je lepší nebo důležitější. Žádná, potřeba jsou obě. Rutinní je jasně kontrolovatelná a měřitelná. Dostaneš zadání a ty ho buď splníš, nebo nesplníš. To je práce běžných útvarů. Útvaru městského architekta dát takové zadání nemůžete. Je to o nápadech.

Jde o dvě základní věci. Mým cílem je totální odbyrokratizování této činnosti. Vůbec nemám na mysli to, co probíhá na úrovni správního či územního řízení. Tam je to nutné a hlavně ze zákona povinné. Jestliže ale můj útvar bude dávat nějaké odborné stanovisko, nebudeme už dublovat tyto údaje. A když bude věc bez problémů, bude stačit moje razítko, podpis a strohé prohlášení, souhlasím. Příslušný odbor tam všechna potřebná potvrzení dodá. Tímto by se měl výrazně ušetřit čas.

Druhou věcí je vytipovat věci nezbytné a zbytné. Zatím jsme si řekli, že nebudu pokračovat v masivním servisu pro odbor výstavby, protože to by opravdu časově nešlo zvládnout. Vstupovat budu pouze do věcí kontroverzních, jako je například bytový dům na Luční ulici. Rada mně již dala úkol, abych připravil podklady, proč je navržené řešení v rozporu se zájmy města. Z právního hlediska sice stačí zamítavé rozhodnutí rady, ale tato rada chce mít v ruce i racionální zdůvodnění proč.

Z nového stavebního zákona vyplývá, že do roku 2015 musí územní i regulační plány odpovídat nové legislativě. Teoreticky by stačilo, kdyby se přepracovaly v souladu s platnou legislativou. Zákonu bychom vyhověli. Byla by však hrozná škoda tuto možnost nevyužít a plány města neaktualizovat. Hodláme udělat řádnou analýzu, zamyslet se nad tím, co podržet, v čem pokračovat, co naopak vypustit nebo překreslit. Vše samozřejmě projednáme s příslušnými útvary. Když už se budeme s novým plánem dělat, tak aby to nebyla jen strohá úředničina, ale plán měl i patřičný myšlenkový potenciál odrážející aktuální potřeby města.

Zatím to vypadá velmi slibně. Výborně se mi spolupracuje s Dášou Molákovou z územního plánování. Já jsem schopen věc posoudit z odborného hlediska, děvčata z oddělení územního plánování jsou zase zběhlá v nutných vyhláškách a dovedou věc rychle zúřadovat. Za dobu, kdy jsem tyto věci nedělal, se legislativa změnila a na územním plánování zase chybí urbanista nebo architekt. Našla by se však řada dalších dobrých příkladů. Vyloženě negativní zkušenosti zatím ze spolupráce nemám. Ale i případný budoucí konflikt, pokud bude veden ve věcné a ne osobní rovině, může věci posunout správným směrem.

Městský architekt nesmí být sólista, ale týmový hráč. Jeho úlohou je nejen přinášet nové vize a představu o celkové tváři města, ale i koordinovat jednotlivé odbory. Měl by být takovým tmelem, který by jednotlivé odbornosti spojil v jeden smysluplný celek. Myslím to tak, že jednotlivé technické odbory ? komunál, výstavba, doprava a tak dále mají poměrně přesně vymezený okruh činností, které provádějí. Někdy se ale nepotkají. Jde o to, aby tam byl někdo, kdo není zatížený detaily - výběrovými řízeními a podobně a vidí problematiku v souvislostech. A ten někdo je schopen je dát dohromady a postarat se o to, aby věc proběhla hladce. Tohle by měla být také jedna z činností městského architekta, ať tu funkci vykonává kdokoli.