Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Mezi Červenými domky řádil červený kohout!

19.12.2011

Náměšť nad Oslavou - Naštěstí však jen jako. Požár není žádná legrace. To ví každý, kdo ho někdy zažil. Nejlepší je mu předcházet a maximální úsilí věnovat prevenci. Nikdy však nemůžeme zabránit jeho vzniku zcela. Proto je třeba mít vypracované podrobné evakuační plány a čas od času si zkusit „písknout poplach“.

CARMEN
Přesně to udělali právě uplynulý pátek v ubytovně u fotbalového hřiště, kde je provizorně poskytovaná sociální služba Domovu pro osoby se zdravotním postižením. A tak úderem 11. hodiny vypukl v kuchyňce oheň. Rychle se šířil. Službu konající pracovnice ohlásila požár telefonem a začala s neprodlenou evakuací klientů. Naštěstí tam zrovna nebyli všichni. I tak nebylo snadné vysvětlit každému z nich, co se děje a že je třeba neprodleně vyrazit. A pěkně opatrně za ruku, schod po schodu. Přesto, že se někteří měli touhu vracet a postávání před domem na větru je nebavilo, podařilo se do příjezdu hasičů dostat všechny ven.

Práce hasičů je koncert a nacvičená rutina. Jsou tu do deseti minut. Než se kdo nadá, mají zajištěny dveře proti samovolnému zaklapnutí, převlečeni do speciálních obleků, s dýchacím přístrojem a s hadicí vstupují do objektu. Postupně zajišťují další dveře, kontrolují objekt a likvidují imaginární požár v kuchyňce. Je po všem. Nikomu se nic nestalo a díky rychlému a šetrnému zásahu nevznikly ani velké škody. Klienti se s úlevou navracejí do svých pokojů a vyprávějí si zážitky.

Celý průběh akce sledoval od začátku až po její konec velitel hasičské záchranné stanice nadporučík Jaroslav Vecheta. Jeho jsme také jako prvního požádali o vyhodnocení zásahu.

„Zásah proběhl v pořádku, v dobrém čase a bez komplikací. I evakuace, které jsem přihlížel, byla vcelku bez problému, což je dobré. Klienti jsou totiž v podstatě jako malé děti a nikdy nevíte, jak se zachovají. Právě proto je třeba podobná cvičení provádět, aby v případě skutečného požáru spolupracovali a nebyli vyděšení. Výborné bylo, že jejich evakuaci stihl personál, protože s těmi se znají a důvěřují jim. Když to musí dělat hasiči, oblečeni do speciálních obleků a s dýchací maskou na obličeji, je to pro ně traumatizující a jde to pomalu. Nejhorší jsou případy, kdy budova opravdu hoří, přijede jeden záchranný vůz se třemi lidmi, jeden zůstává u auta a dva jdou dovnitř. Uvnitř máte lidi, někdy třeba ležáky, a velitel vozu se musí rozhodnout, zda vyvádět či vynášet lidi, nebo hasit. To jsou rozhodnutí velice těžká a máte na ně pár vteřin. Tohle cvičení bylo dobré, ale přejme si, abychom sem nemuseli jet naostro.“

Na pohled ze strany ohrožených jsme se zeptali vedoucí domova paní Michaely Höklové.

„Měli jsme to se vším všudy. Když „začalo hořet“, kolegyně, která měla službu, vypnula elektřinu i plyn, zavolala hasiče a vyvedla postupně všechny ven. Byla to fuška, ale zvládla to. My jsme jí nemohli pomáhat, to by nebylo fér. Všechno musí být jako doopravdy. Kolega fotil a já držela palce. Všechno dopadlo dobře. Klienti to díky klidnému přístupu zvládli bezvadně a těšili se na hasiče. I to je velice důležité. Pro obě strany. Naši klienti se nesmí bát a hasiči musí vědět, co se od nás dá čekat. Snad ale zůstaneme jen u cvičení.“

Doufejme! Je to i pěkné přání k nadcházejícím svátkům a do nového roku.

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk