Na mistrovství republiky veteránů získali zlato Petr Veleba, Arnošt Koreš a Pavel Kratochvíl

Třebíč - Zvláštní mistrovství republiky proběhlo na stadioně Spartaku Třebíč. Třebíčští atleti tu uspořádali už 44. mistrovství ČR veteránů. První republikové soupeření atletů nad 40 let proběhlo v roce 1967 a hned v následujícím roce se MČR (vlastně České socialistické republiky) konalo v Třebíči na stadioně pod Kostelíčkem.

V dresu nepoznáte, že ten urostlý sprintující chlapík má sedavé zaměstnání, takže teprve z hlášení rozhlasu či z výsledků pochopíte, že Jan Karas (1965) je třebíčským místostarostou. Jeho časy na stovku i dvoustovku jsou v pětačtyřiceti letech velice slušné, přepočítané dle bodovacích tabulek jen o něco málo zaostávají za těmi, které Jan Karas běhával v družstvu mužů Spartaku Třebíč v osmdesátých letech. Tehdy se ovšem měřilo „ručně“, tj, stopkami na desetiny vteřiny, takže je třeba na stovce odečíst 0,24, aby srovnání bylo spravedlivé. Při vyslovení jména Karas se sluší dodat, že podobně jako Jan zanechali v třebíčské atletice výraznou stopu i jeho mladší bratr Petr, úspěšný mílař, a sestry Pavla (překážkářka) a Marta (také mílařka).

S oním profláknutým věčným mládím se pojí historka z vyhlašování nejlepších sportovců Třebíčska, kdy měl být jako nejlepší veterán vyhodnocen vytrvalec Petr Motálek (1961). Informace hudbě, že má zahrát, až půjde na řadu první veterán, byla k ničemu, protože zpěvačka prostě v klukovsky vyhlížejícím Motálkovi veterána odmítla uznat. Konečně jeho současné časy stále stačí na druholigovou soutěž (loni mužům Spartaku pomohl při návratu do ligy první) a srovnáme li jeho přepočtenou osmistovku i míli s časy, jichž dosáhl nejprve v Pardubicích a potom po příchodu do Třebíče na začátku osmdesátých let, pak jsou shodné snad na desetiny. A to Petr jako běžec jistě neřekl poslední slovo.

Otřepaný slogan o někom, koho máme hledat v „početné skupině běžců“, se hodí pro kohokoli z motálkovské generace od Pavla Kratochvíla (1960) z Rudíkova, domácího Jaroslava Bohuslava (1959), okříšského Zdeňka Piláta (1958) či Karla Suchého (1956) z Náměště. Všichni závodili ve stejné době, všichni zůstali dráze či silničním a přespolním běhům (moderně „krosům“) věrni dodnes a téměř všichni prošli trenérskýma rukama Jana Nechvátala. Bez něj by třebíčská atletika vypadala jinak.

Aby byl výčet „štrekařů“ úplný, musíme přidat ještě Arnošta Koreše (1950). Ten však z mnoha důvodů zaslouží samostatnou kolonku. Už třeba proto, že kromě vlastního sportování neúnavně organizuje a zakládá stále nové běžecké závody a celé oddíly či kluby (ten současný se jmenuje Atletic Třebíč), ale taky proto, jak široký byl a je jeho sportovní záběr. Málokdo si už na Arnošta vzpomene jako na mistra republiky v letním biatlonu, vlastně v sokolovském závodě branné zdatnosti, jak se před lety jeho česká modifikace jmenovala. Své sportovní všeumělství předvedl i na závodech veteránů, když se kromě steeplu čili dlouhých překážek s vodním příkopem přihlásil i ke skoku dalekému. Upřímně, kolik znáte šedesátníků, kteří skočí čtyři a půl metru do dálky? Však taky jeho výkon v přepočtu vychází na kvalitních 664 cm.

Ze závodníků pořádajícího oddílu se nejlépe dařilo překážkáři Petru Velebovi (1971), který se na čtvrtku překážek systematicky chystal už od zimy. Po obnovené premiéře na krátkých překážkách v hale si dlouhé ploty zkusil dvakrát v krajském přeboru jako člen béčka Spartaku, přičemž při každém startu srazil z dosaženého času vteřinu. Na mistrovství to zopakoval potřetí, což znamenalo titul mistra republiky. Devětatřicetiletý Veleba má za sebou pestrou sportovní minulost. Jeho nejlepší léta jsou spojena s prvoligovou Olomoucí v dobách, kdy se Třebíč teprve prokousávala z divize do II. ligy. Podobně jako Koreš i on vyzkoušel leccos: od prvenství v recesistickém běhu do vrchu v Pucově přes orientační běh až k loni zaběhnutému maratonu. Všude známý Had

Chodecké, ale i jiné závody obchází legenda třebíčského chodce, jemuž se přezdívá Had a pozná se podle vyprávění nejrůznějších peprných historek. S touto zvláštní slávou asi třebíčští atleti už nic nenadělají, a tak jim nezbývá než se s popularitou Stanislava Marka (1942), jemuž ta přezdívka patří, smířit. Poslední z dávné chodecké líhně Miloše Morávka se dodnes uplatňuje i v soutěžích družstev. Loni ještě závodil v třebíčském dresu, letos dal přednost II. lize ve Znojmě.Prakticky nepoznáni

Prakticky nepoznán prošel mistrovstvím třiaosmdesátiletý Alois Krul, až do nástupu nejmladší generace překážkářů třebíčský okresní rekordman na 110 a 400 m překážek. Jeden z nejslavnějších atletů třebíčské historie žije dnes ve Vrchlabí a ve svém požehnaném věku dokáže zaběhnout stovku za 20,41 (přepočteno na 13,37). A to nejlepší nakonec: veteránská atletika není jen doménou mužů, na třebíčský stadion se s ní vrátila i někdejší členka prvoligového družstva našich žen Eva Blažková, která v dresu Sokola Žabovřesky vyhrála soutěž kladivářek výkonem 41,83 (přepočteno na výborných 54,40).Výkony domácích atletů při MČR veteránů v Třebíči: 100 m: 16. Karas (1965) 13,43 (přepočteno 12,39) Spartak Třebíč. 200 m: 14. Karas 27,96 (24,99). 800 m: 3. Motálek (1961) 2:13,90 (1:59,32) Spartak Třebíč. 1500 m: 1. Kratochvíl (1960) 4:36,92 (3:56,69) Sokol Rudíkov, 6. Motálek 4:42,09 (4:03,36). 10 000 m: 2. Bohuslav (1959) 35,40,61 (31:46,65) Spartak Třebíč, 9. Pilát (1958) 45:55,96 (40:34,62) Okříšky, 10. Suchý (1956) 51:27,37 (45:05,16) Náměšť. 2 000 m př: 1. Koreš (1950) 7:49,62 (přepočteno na 3 000 m př: 9:06,83) Atletic Třebíč. Chůze 5 000 m: 5. Marek (1942) 32:17 (24:06:36) Spartak Třebíč. 110 m př: 4. Veleba (1971) 17,11 (16,51) Spartak Třebíč. 400 m př: 1. Veleba 64,92 (60,44). Dálka: 6. Koreš 447 (644).