Nejtěžší závod na planetě v přímém přenosu

Za tři týdny odstartuje v Argentině Rallye Dakar. Na trati bude i Zdeněk Voda z Třebíče

Třebíč - Prvního ledna odstartuje nejtěžší a nejextrémnější závod offroadů planety. Českou republiku bude zastupovat několik týmů a v jedné z nich bude i Třebíčák Zdeněk Voda. Ne jako pilot, ale člen podpůrného týmu. Což je pro nás možná dobře, protože tak bude mít více času na reportáže, které pro Horácké noviny slíbil psát. Přípravy jsou v plném proudu, závodní. Přesto si Zdeněk udělal čas, navštívil redakci Horáckých novin a chvíli si s námi povídal.

Závod mě doslova nadchl a uchvátil již na základní škole, ale tehdy se mě samozřejmě všichni vysmáli. Ani na střední škole nikdo nevěřil, že bych se na tento závod skutečně dostal. Já jsem to však myslel vážně, a tak jsem po střední škole odešel do Prahy, kde jsem na svém snu usilovně pracoval. Letos je mi čtyřiadvacet a na Dakar se vydám již podruhé.

Pozorně jsem sledoval vše, co se o závodě dalo sehnat. V Třebíči jsem absolvoval Střední průmyslovou školu technickou a ta mě pro můj záměr skvěle připravila. Hned po maturitě jsem odešel do Prahy, kde jsem v uskutečňování plánu pokračoval. Vedle dálkového studia na vysoké škole jsem začal budovat kontakty a mapovat možné sponzory. Abych se pořádně naučil marketing, začal jsem se profilovat v této oblasti a nastoupil jako marketing-manager Ústavu racionalizace stavebnictví Praha, a.s. Zvládnutí marketingu je jeden ze základních pilířů úspěchu. Tento závod spolyká hodně peněz a do značné míry na tom závisí i konečný výsledek.

Zmapoval jsem české týmy a vybral si jeden, který měl podle mého názoru v propagaci a marketingu mezery. Oslovil jsem ho a nabídl mu mnou zpracovanou strategii, jak situaci zlepšit. Domluvili jsme se a já se do toho dal. To byl zásadní zlom v mém životě. Bylo mi devatenáct let! Naše spolupráce trvala dva roky a situace se zlepšila, ale potom jsme se rozešli, protože já byl na jeho vkus příliš dravý a agresívní.

To už jsem měl ale mezi jednotlivými týmy svoje jméno a vzápětí byl osloven Markem Spáčilem. Ten za sebou měl pět nebo šest Dakarů, z toho ten poslední jako pilot kamionu ve svém vlastním týmu. Tehdy se jeho tým jmenoval MS-Rallyetruck. On mě kontaktoval s tím, že má v plánu udělat největší český tým, který by obsáhl všechny kategorie. Od kamionů po motorky. Na tvorbě tváře Czech Dakar teamu jsem tedy měl možnost pracovat od samého začátku a s nimi jsem byl předloni na i na své první Rallye Dakar.

Nebudovali jsme však jen značku a vzhled, ale také nový typ závodního trucku. V tomto bylo klíčové spojení s šéfkonstruktérem automobilky Tatra Ing. Radomírem Smolkou. Bez jeho schopností a zkušeností by naše závodní trucky nemohli vzniknout.

V týmech jakou jsou tyto, musí být všichni všestranní. Pracovat jako mechanik mě bavilo odjakživa. Ono to k tomu automobilovému jezdci patří. Takže naše nové speciály znám do posledního, nebo vlastně od prvního šroubku. Použili jsme holandské tlumiče Rieger, které do té doby v České republice nikdo nepoužil a jinak jsme rozložili váhu. Vše bylo skvělé, ale závod jsme nedokončili, protože použité motory se neosvědčily. Nyní jsme místo nich zastavěli motory značky Caterpillar. Které jsme otestovali v extrémních podmínkách na Sahaře, a zatím se osvědčily. Spolupráce s firmou Caterpillar je skvělá, těším se, jak se nový agregát projeví v extrémních podmínkách pouště Atacama, která je oproti Sahaře ve vysoké nadmořské výšce.

O víkendech a po večerech. Při stavbě závodních trucků jsme všichni trávili na dílnách i 20 hodin denně.

Samozřejmě že chci být pilotem, ale všechno nejde hned. Ke každému úspěchu se musí člověk dopracovat postupně. A tady to platí dvojnásob! Za volant desetitunového kamionu, usedají téměř výhradně zkušení piloti, kterým je přes třicet let. Chtěl bych to ale stihnout dřív. Snažím se, udělám pro to všechno, ale jak to dopadne, se uvidí.

Je to tak. To, co tam chlapy přivádí, je touha po dobrodružství. A co mě tam drží? Je to droga. To vám řekne každý, kdo tam byl. Přesto, že když jste tam, je vám vedro nebo příšerná zima, máte žízeň, téměř nespíte, musíte si zvyknout na všudypřítomný písek a prach? A pak, když se vrátíte domů, víte, že se budete chtít opět vrátit a že pro to uděláte všechno. Je v tom i poznání. Dostanete se do míst, kam se normální turista nedostane. Andy jsme přejížděli ve výšce 4.900 metrů, překonali poušť Atakama, kde několik tisíc let nepršelo. Je to prostě úžasné.

Hodně se to řeší a ekologii si velice pečlivě hlídají vlády států, po jejichž území projíždíte. Počítají se gumy před startem a po něm. Za každou chybějící jsou tvrdé postihy, které vedou i k diskvalifikaci. Přísně se dohlíží na výměnu olejů, měří se splodiny? A když projede pouští karavana kamionů, za pár dní to není poznat. Takže myslím, že to je pro přírodu únosné.

Je toho hodně. Dokonale si odpočinu od celoročních starostí a stresu, ale zároveň profesně rostu, protože neustále jednám s mnoha lidmi různých profesí a učím se umění improvizace, což se hodí v životě obecně.

Děkujeme za váš čas a celému vašemu týmu budeme držet palce a bedlivě vás sledovat.