Nezdráhejte se poskytnout první pomoc, možná to budete potřebovat taky

Nedávno se na jedné z televizních stanic objevila reportáž, která mnohé poněkud překvapila. Z úst pražských záchranářů jsme se dozvěděli, že leccos z toho, co nám bylo o laické první pomoci léta vtloukáno do hlav, neplatí. Kdo jiný by nám v tomhle směru mohl poskytnout lepší informace než primář třebíčské záchranky MUDr. Michal Kříž.

Určitě, lhostejnost a nezájem v tomto případě může buď zabíjet, nebo těžce poškodit postižené. Povinnost občana poskytovat první pomoc vychází jednak ze zákona o péči o zdraví lidu, který v § 9 odst. 4 pís. b) říká, že: „...každý je povinen poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví.“ Dále přímo z trestního zákoníku, který zakotvuje trestný čin neposkytnutí pomoci v § 150 a 151. Je nutné také připomenout, že z neposkytnutí první pomoci plyne i trestní odpovědnost v horních sazbách trestu odnětí svobody 2 - 5 let nepodmíněně, samozřejmě s ohledem na to, zda pomoc neposkytl svědek události, občan, který je z povahy svého povolání povinen takovou pomoc poskytovat, nebo řidič, který je účastníkem dopravní nehody.

Zde se bavíme o dvou polohách, z nichž každá má jiné místo při poskytování první pomoci. Stabilizovaná poloha na boku se užívala u pacientů v bezvědomí, u nichž bylo zachované dostatečné dýchání a krevní oběh zajišťovaný dostatečnou srdeční činností. Sloužila jako ochrana dýchacích cest například před vdechnutím zvratků. Pro nevhodnou polohu horní končetiny za zády byla mírně upravena. Užívá se nadále a nově se jmenuje poloha zotavovací. Poloha na zádech na tvrdé podložce je pak nutná zejména u postižených, kteří nedýchají a kde nastala zástava srdeční činnosti. Je polohou, při níž provádíme nepřímou srdeční masáž stlačováním hrudníku, které nahrazuje vlastní srdeční aktivitu postižené osoby a zabepečuje přívod kyslíku zejména do mozku.

Ano, jednoznačně. Postiženému, který nedostatečně dýchá, chrčí, musíme nejprve zkontrolovat dutinu ústní a eventuelně odstranit překážky, které se na dušnosti podílejí (protézy, zvratky). Pak jej uložíme na záda, zakloníme mu hlavu a zvedneme bradu, čímž dojde k otevření a zprůchodnění dýchacích cest. Tento postup je jediné správné opatření v této situaci. Bohužel se stále při našich zásazích u takto postižených osob setkáváme s tím, že laičtí zachránci chtějí „zapadený jazyk“ vytahovat prsty z dutiny ústní. S „vytahováním“ jazyka a jeho napíchnutím na spínací špendlík jsem se už naštěstí nesetkal.

Dalším nešvarem, se kterým se u laických zachránců setkáváme, je pak podkládání hlavy u pacientů s nedostatečným dýcháním a se zástavou dechu i oběhu. Lidé mají velmi často v této situaci pocit, že by zachraňovaný neměl ležet na zádech s hlavou například na betonové podlaze, a proto mu ji raději podloží například polštářem, dekou a podobně. Bohužel si ale neuvědomují, že tím se dostane hlava do předklonu a pacienta tím fakticky začnou dusit, protože dochází k uzávěru dýchacích cest.

Loni, 18.10. 2010 v 6.30 hod., byly na internetu uvedeny nové doporučené postupy Evropské rady pro resuscitaci (ERC) pro provádění oživovacích pokusů u pacientů se zástavou srdeční činnosti. Předchozími studiemi bylo jednoznačně potvrzeno a tyto nové postupy to reflektují, že pro přežití pacienta a obnovu spontánní srdeční činnosti je klíčová v prvních minutách po zástavě srdce hlavně nepřímá srdeční masáž prováděná rytmickým stlačováním hrudníku s frekvencí 100/min. s úplným uvolňováním tlaku na hrudník ve středu hrudní kosti do hloubky 5 až 6 cm. Dýchání v prvních minutách po zástavě tak důležité není, protože řada pacientů má jednak při zástavě srdce takzvané lapavé dechy (1 ? 2 dechy za minutu) a navíc samotné rytmické stlačování hrudníku při nepřímé masáži srdce může zabezpečit okysličování krve a přívod dostatečného množství kyslíku mozkovým buňkám po dobu 9 ? 14 minut, což je většinou dostatečný časový interval pro příjezd záchranné služby k postiženému. Proto se po nevyškolených laicích v prvních minutách po zástavě dýchání z úst do úst nepožaduje. Striktní trvání na provádění umělého dýchání z úst do úst v minulosti totiž způsobovalo, že hygienické zábrany, například přenos infekce, lidi odradily od jakéhokoliv poskytování první pomoci a mnohdy stejně špatně prováděné umělé dýchání přerušovalo kontinuální provádění nepřímé srdeční masáže, která je jednoznačně klíčová pro obnovu srdeční činnosti a přežití (hands only CPR).

Laici by měli provádět oživovací pokusy buď do příjezdu profesionálního týmu, vyčerpání zachránců, nebo do „probuzení“ postiženého - začne se hýbat, otevírá oči, začne dýchat.

Na závěr je zde nutné dodat, že při jakémkoliv poskytování první pomoci budou zachránci vždy podrobně instruováni operátorkou ZOS ZZS při volání na tísňovou linku 155.

Určitě. Praktická je nová resuscitační maska s výdechovou chlopní, zejména pro použití u vyškolených zachránců. Dále je velmi praktická nově zařazená termofólie, která zabraňuje ztrátě tělesného tepla zejména u postižených s vážnými úrazy a velkou krevní ztrátou mnohdy v nepříznivých klimatických podmínkách, širší škrticí obinadlo a kvalitnější nůžky, kterými lze stříhat i bezpečnostní pásy. Celkem názorný je i leták popisující úkony první pomoci při dopravní nehodě.

Tím, že nové postupy netrvají na poskytování umělého dýchání z úst do úst a je kladen důraz na precizní provádění stlačování hrudníku bez přerušování, se oživovací pokusy významně zjednodušily a přiblížily široké laické veřejnosti.

Nyní je důležité, aby lidé nebyli lhostejní k tomu, co se kolem nich děje. I pokud by došlo k omylu ? nepřímá srdeční masáž tepajícímu srdci neublíží. Musíme si uvědomit, že dnes jsme to my, kdo může pomoci někomu zachránit život, zítra může podobně někdo zachránit život nám nebo našim blízkým. Lidský mozek začíná být trvale a nezvratně poškozen již za 4 minuty po zástavě srdce. Jedině laici na místě události mohou ihned zasáhnout a pomoci překlenout časový interval do příjezdu záchranky.

Jste svědkem dopravní či jiné nehody. Co teď?

Zavolejte mobilem na bezplatnou linku 155 a srozumitelně odpovězte na otázky operátora:

1. Co se stalo - bezvědomí, křeče, úraz, dopravní nehoda...

2. Kolik je postižených ? a zda je třeba vyprošťovací technika.

3. Jaké jsou hlavní příznaky ? stav vědomí, dýchání, přidružené nemoci, případně jméno a věk postiženého.

4. Odkud voláte ? obec nebo místo (na dálnici místo i směr, tj. odkud kam), ulici, číslo domu, poschodí, významné orientační body.

5. Uveďte své jméno a nevypínejte telefon, ze kterého jste podali výzvu.

6. Poslouchejte rady dispečerky a před dokončením hovoru nepokládejte telefon.