Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

O hříšném opatu a spotřebě dvaceti hereček

30.10.2017

TŘEBÍČ (aa) - Opat, tedy představený mužského kláštera, který smilnil s třebíčskou měštkou, dobré mnichy házel do hladomorny, rozmařile zpronevěřil dvacet tisíc zlatých a dokonce i zastavoval klášterní majetek! Něco takového se může zdát hodně přitažené za vlasy, ale historické listiny nám dokládají, že takové věci se opravdu děly v Třebíči začátkem 15. století.


Dramatizace je staletími osvědčeným způsobem, jak dávno zapomenuté děje a události zase vrátit do dnešního života, do povědomí současníků. A můžeme se tak jejím prostřednictvím i přesvědčit, že podstata člověka se vlastně nemění, jen historické okolnosti a dobové kulisy ano.

Proto měly letos v létě takový úspěch kostýmované prohlídky třebíčského zámku, místa oněch dávných událostí, které návštěvníky přenesly do vrcholného středověku. Tehdy zámek ještě býval klášterem, jemuž tvrdou rukou vládl hříšný opat Ignác. V příběhu o opatovi Ignácovi ale diváci potkali třeba i zakladatele kláštera, moravská přemyslovská knížata Oldřicha a Litolta. To všechno díky skupině muzejníků a amatérských herců, seskupených kolem scénáristy a režiséra Jaroslava Dejla.

Historka opomíjená

Jak se vlastně stalo, že tak shakespearovsky dramatický příběh není na Třebíčsku v povědomí? „Je pravda, že historik Rudolf Fišer asi prošel všechny prameny dostupné k Třebíči. Ale tohle není věc, která je obecně známá. My jsme na to téma narazili spíš náhodně. Kdysi při nějaké příležitosti mi pan doktor vyprávěl příhodu o opatovi zdejšího kláštera, který měl poměr s vdanou ženou z města. Bohužel právě ona na cizoložství doplatila, žárlivý manžel jí nejprve uříznul nos a potom utopil v řece Jihlavě. Na tuhle historku jsem si vzpomněla právě, když se hledalo téma pro nové kostýmované prohlídky. A protože jsem neznala její zdroj, obrátila jsem se na pana Fišera a ten mi velice ochotně předal latinský text, který je publikovaný v Monumenta Vaticana, což je edice latinských církevních pramenů pro České země, které se týkají středověku. Text listiny z července roku 1409 jsem přeložila a poskytla jako stěžejní téma k prohlídce. Ten příběh zaznamenaný v listině je ale poměrně stručný, takže se k němu muselo vymyslet něco okolo, což už je naší básnickou licencí, tak aby představení vydalo na tři čtvrtě hodiny,“ vysvětlila historička Eva Hladká, která si v dramatizaci příběhu zahrála postavu Anděla.

Dejl dramaturgem i nehodným opatem

Muzeum Vysočiny Třebíč samozřejmě nemá vlastního dramaturga, scénáristy, režiséra ani herce, proto oslovilo nestora třebíčských divadelníků Jaroslava Dejla, aby se dramatizace ujal a rozepsal námět do hry a dialogů. Podkladem mu tak byla vlastně listina, co šla z Itálie do Olomouce coby odpověď na stížnost mnichů, kteří si stěžovali na svého opata Ignáce. Opat totiž nechal některé své mnichy, kteří zřejmě neschvalovali jeho zacházení s klášterním majetkem, i zavřít a požadoval po jejich rodinách výkupné. „Oni tenkrát dostali odpověď z Pizzy, jak se ta záležitost má vyřešit a co se má stát. A já jsem byl osloven, abych napsal scénář, celé to režíroval a nakonec jsem spadl i do role opata,“ zavzpomínal Dejl. První své schůzky měli divadelníci v květnu a výsledek byl až čtvrtou variantou scénáře, protože Dejl si našel i jiné prameny. Do své dramatizace dosadil ještě i starší historii vzniku kláštera, na kterou navázal de facto příběh manželského trojúhelníku, i když onen opat páchal ještě další zrůdnosti.

Lidové divadlo

„V podstatě jsme použili princip lidového divadla, kdy se do příběhu dosadil anděl a čert, coby černé svědomí a svůdce opata ke hříchu. Musím říct, že to pro mě byl nádherný návrat ke spontánnímu divadlu, takže nechyběly ani vtípky o andělovi s mečem pomsty, čertovi zlikvidovaném svěcenou vodou a třeba i o salámu Vysočina. Tomu všemu krásně nahrávají i autentické prostory, jak rajský dvůr, tak i muzejní expozice v prostorách zámku,“ pochvaloval si Jaroslav Dejl, který se v textu neobvyklé hry musel držet dostupných faktů, i když třeba není jasné, zda opatem podváděný manžel byl opravdu řezník. „Zřejmě měl něco společného s noži, tak jsme si řekli, že by to mohl být řezník. Měli jsme třeba i problém, že se na scéně mají objevit další mniši, což by znamenalo nárůst dalších figur, tak jsme se rozhodli pro velice stylizované loutky. Použili jsme i loutky smilné ženy Doroty, protože jsme samozřejmě nemohli nakonec znetvořit herečku, která ji hrála, uříznout jí nos a nechat ji manželem utopit. Na to bychom při reprízách spotřebovali dvacet hereček!“ prozradil s úsměvem něco ze své dramaturgické kuchyně Jaroslav Dejl. „Nejlepší na tom všem je, že existují další listiny, které dokládají, že opat Ignác nakonec nebyl vyhnán z kláštera, dokonce ani nebyl omezen ve své funkci. Z toho vlastně vyplývá, že je to tu u nás v Česku všechno tak nějak pořád stejné. Jak říká náš čert – lidi kradli, kradou a krást budou,“ konstatoval Jaroslav Dejl, který tak má na pokračování svého lidového divadla z třebíčské historie dobře zaděláno.

Nezbývá než doufat, že se kostýmované prohlídky s úsměvným vhledem do historie třebíčského kláštera budou reprízovat i v příštím roce. „Muzeum bude v této hře pokračovat i příští sezónu, tedy pokud do toho půjdou opět všichni herci, a doufáme, že bude nadále trvat i zájem ze strany návštěvníků, to si přejeme nejvíc,“ dodala Eva Hladká.

Foto HoN: Arnošt Pacola

Autor: aa
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk