Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Filip Bulva má v životě jasno.
(foto: Jan Uher)

Obsluhoval jsem českého prezidenta

26.10.2010

Třebíč - Didacta je místem, kde se prezentují nejen jednotlivé výchovné instituce, ale svoji příležitost tu mají i jednotliví studenti, kteří mají možnost okouknout kolegy z jiných škol a ukázat svoji dovednost. Jedním z nich je Filip Bulva z Hotelové školy Třebíč, student třetího ročníku oboru kuchař číšník. Pochází z Nového Města na Moravě a zvolený obor mají v rodině. Volba hotelovky u něho proto nebyla věcí náhodného rozhodnutí, ale celkem jasné představy o tom, co chce v životě dělat a kam směřovat.

CARMEN
Filip je ideální typ studenta, který maximálně využívá všeho, co mu škola nabízí. Svými úspěchy ve studiu a soutěžích jí to také vrací. Jak nám prozradila paní ředitelka školy Libuše Kolářová, poštěstilo se mu letos něco opravdu výjimečného. Filipa jsme proto vyhledali a položili mu několik otázek.

Proč sis vybral právě školu v Třebíči?

Odpověď je jednoduchá. Zdála se mi po různých průzkumech, které jsme s rodiči dělali, jako nejlepší.

A splnila škola tvé očekávání?

Naprosto. Tato škola nabízí tolik možností růstu, že naprosto nelituji.

Jak na sobě tedy pracuješ?

Studuji tři jazyky, němčinu, angličtinu a španělštinu, účastním se nejrůznějších kurzů ? třeba vyřezávání z ovoce a zeleniny, jezdím na nejrůznější prezentace a soutěže našeho oboru. O prázdninách jsem byl měsíc na jihu Španělska v rybí restauraci, takže jsem se naučil připravovat speciality z mořských ryb tak, jak bych se to tady nikde nenaučil. Vše je v podstatě hlavně škola a získávání zkušeností.

Váš největší zážitek?

Při letošní návštěvě prezidenta Václava Klause na Vysočině se mi podařilo dostat do týmu, který ho v hotelu Ski u Nového Města na Moravě obsluhoval. Vykonávám tam totiž praxi a tak jsem mohl být u toho. Jednalo se o hostinu pro 34 lidí. Pana prezidenta, jeho choť a doprovod starostů a dalších významných osob, které ho na cestě po Vysočině doprovázely.

Byl jste jenom u toho?

Podílel jsem se na přípravě jídelní tabule a potom jsem byl vrchní nápojář, který pana prezidenta a nejblíže jemu sedící obsluhoval.

Jaký to byl pocit? Co nervozita?

Ze začátku mi to vůbec nepřišlo, říkal jsem si, je to člověk jako každý jiný? Potom se však i na mě přenesla nervozita a také jsem se začal trošku klepat. Vznikl tak velmi zvláštní pocit. Na jedné straně bylo všechno normální, pan prezident byl naprosto v pohodě. Na druhé straně jsem to vnímal jako velkou poctu, že právě já mohu obsluhovat hlavu státu. Nakonec ale vše proběhlo, jak náleží, a všichni byli spokojeni.

Jaká jsou bezpečnostní opatření?

Než to začalo, přijela hygiena a velice pečlivě prohlédla úplně všechno zařízení i suroviny, jestli je vše v náležitém pořádku. Jeden hygienik potom zůstal a byl přítomen po celou dobu přípravy pokrmů, kontroloval, zda jsou uzavřeny láhve, prostě všechno, aby nemohlo být jídlo třeba otráveno nebo znehodnoceno. Vše ale bylo samozřejmě bez vady. Dvě dámy z kraje nakonec všechno zkontrolovaly, s jejich pomocí jsme rozmístili jmenovky. Pak přijel vrchní ceremoniář pan Forejt, vše zkontroloval a za půl hodiny přijel pan prezident.

Jaké plány máte do budoucna?

Chtěl bych si udělat nástavbu s maturitou a dostat se do aerolinek jako stevard. Po nasbírání zkušeností a kontaktů bych rád zůstal pár let v zahraničí, abych se naučil, jak se to dělá jinde. A pak si vybudovat svoji vlastní cateringovou firmu.

U nás nebo za hranicemi?

Vůbec se nebráním tomu zůstat v zahraničí. To je ale daleko. Kdybych si mohl vybírat, tak bych volil Francii nebo Spojené státy.

Píle mu tedy nechybí. Nezbývá, než popřát hodně štěstí při plnění snů.

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk