Od ledna se dvě základní umělecké školy smrsknou do jedné

Třebíč - Těsně před prázdninami jsme otiskli dva články o připravovaném spojení dvou základních uměleckých škol, které v Třebíči fungují. Ta větší sídlí ve Fóru, má stejné jméno a kapacitu 1600 dětí. Navštěvuje ji 1300 dětí. Ta menší, sídlící na Soukopově ulici, se jmenuje Resonance, má kapacitu 300 dětí a je zcela vytížena. Zřizovatelem obou škol je město Třebíč. Z uvedených dat je zřejmé, že děti z obou škol se do budovy Fóra na Masarykově náměstí vydají akorát.

Problém jsme nechali dva měsíce uležet. Kantoři se rozutekli a také školní tématika je v létě většině z nás vzdálená. Prázdniny jsou za námi, učitelé i děti se vrátili z cest, je tedy nejvyšší čas položit podobné otázky i ZUŠ Fórum. A komu jinému než řediteli Vlastislavu Malému.

Jak vy se díváte na záměr třebíčské radnice?

Naprosto realisticky a racionálně. Důvody, které k tomu radnici vedou, vysvětlili radní kolegyni Vlastě Procházkové a mně již o Velikonocích. Nebylo na nich nic osobního. Od té doby jsme společně hledali způsob, jak spojení provést co nejlépe a pokud možno bezbolestně. Myslím si, že jsme tu možnost našli. S kolegyní Procházkovou a zástupci radnice jsme se od Velikonoc sešli několikrát a vymysleli jsme, jak obě školy umístit pod jednu střechu. Bude to sice vyžadovat určité stavební úpravy, ale půjde to a bude to, myslím, velmi dobré.

O jaké úpravy by mělo jít?

Finančně nejnáročnější budou zvukové izolace. Některé učebny budou i v suterénu, ale neděste se, není to žádné temné sklepení. Už teď to tam vypadá velmi přívětivě, a co teprve po úpravách. Budou to učebny opravdu na úrovni. Taneční obor Resonance zůstane zatím zcela beze změny. Mají totiž pronajatou tělocvičnu v jedné základní škole a pro tu momentálně náhradu nemáme. Takže pro tyto děti se nebude měnit v podstatě nic.

Jak se na spojení dívají vaši kantoři, jejich žáci a rodiče? Bylo to podobné jako v Resonanci?

Pokud vím, pedagogický sbor to nijak negativně neprožívá. Je to logické, my se nikam stěhovat nemusíme. Ale ve skutečnosti se nás to dotýká velmi podobně. Příliv tolika nových žáků a jejich kantorů se dotkne úplně všech. Všichni se budeme muset přizpůsobit. Ale jak jsem už řekl, jsme přesvědčeni, že jsme našli dobré řešení, které nikomu neublíží a možná to v konečném důsledku bude pro uměleckou školu v Třebíči přínosné. Čtenáře mohu ubezpečit, že se na děti i jejich učitele z Resonance upřímně těšíme a budeme se snažit, aby se nám tu všem líbilo a děti sem chodily se stejným nadšením a zápalem. Vždycky platí, že nejdůležitější je vztah učitele a dítěte. A dětem jejich vyučující zůstanou.

Jak to bude s přístupem k žákům? Jedním z argumentů odpůrců bylo, že v Resonanci mají k žákům osobnější přístup, že jsou taková rodinná škola?

Já vůbec nevím, co je k tomuto přesvědčení vede. Snad jen to, že jsou opravdu malá škola, že žáci chodí do menší budovy. Jinak učební osnovy mají stejné jako my a musí děti naučit to, co my. Mají prostě strach, že jako velká škola je pohltíme. Ale způsob vyučování a vůbec všeho probíhá zcela jistě na obou školách velmi podobně. Jsou stejné učební plány i požadavky na znalosti žáků. Je to jen o tom, jak si spolu sednou učitel a žák. Ale to je stejné na všech školách.

Jak to bude s názvem Resonance? V hudebním světě si již vybudovali určité renomé a nyní mají obavy, aby o svoje jméno nepřišli.

Podle mého názoru by souborům měla jména zůstat. Sejně jako veškeré zvyklosti a trendy, které jsou pro každé takové hudební či taneční těleso charakteristické. Jsem přesvědčen, že nový ředitel, který vyjde z konkurzu, nenajde důvod, proč by do tohoto zasahoval. To by byl nesmysl.

Máte na závěr ještě něco, co byste chtěl čtenářům Horáckých novin vzkázat?

Mám skvělou zprávu. Spojení škol jako institucí proběhne opravdu k 1. lednu. Ale stěhování inventáře z budovy Resonance se odkládá až na příští letní prázdniny. To je skutečně dobrá zpráva pro všechny. Děti budou celý školní rok chodit do stejné školy, my stihneme ve větším klidu nachystat všechny učebny tak, aby to bylo perfektní, a stěhovat budeme v létě, což ocení především hudební nástroje.

Pevně věřím, že emoce z konce školního roku jsou ty tam a všichni budeme táhnout za jeden provaz tak, aby k nám děti chodily rády a jméno své školy vyslovovaly s hrdostí.