Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Pár míst Anety Langerové

21.07.2014

JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU (pi) - Zpěvačka Aneta Langerová si projekt Pár míst vysnila. Svým způsobem shrnuje její dosavadní kariéru: připomíná známé a oblíbené písně v hudebně průzračné podobě - se smyčcovým triem. Je to projekt hodně osobní. S Anetou vystupují vynikající mladí muzikanti. Všichni dohromady tvoří organismus s jedním srdcem a společným dechem. Každý koncert turné s názvem Pár míst je velkým zážitkem a vy si jej nyní máte možnost vychutnat na festivalu Petra Dvorského (8. srpna - pozn. red.). Jak říká v následujícím rozhovoru sama Aneta: „Bude to plné života, emocí, melancholie a nadhledu.“


Pár míst Anety Langerové

Čím je pro vás turné Pár míst jiné?

Splnila jsem si jeden z velkých snů. Zpívám výběr písní ze všech tří desek v doprovodu smyčcového tria, piana, své kytary a zařadím i nějakou píseň novou. Občas vezmu do ruky i jiný nástroj, na který jsem ještě nikdy předtím nehrála, jako je třeba foukací harmonika nebo kalimba. Pár míst je výjimečných hlavně svojí atmosférou, která vyplývá z aranží písní. Všechny jsou plně přizpůsobené složení kapely, což je opravdu kolikrát velká změna. Tím, že jsem si vysnila hrát se smyčcovým triem, jsem musela najít ještě dva další muzikanty, kteří by ho tvořili. To se povedlo dle mých představ a na pódiu se se mnou objevuje Dorota Barová, úžasná violoncellistka a zpěvačka, která má své projekty typu Tara Fuki a další, a Vladan Malinjak, violista ze Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Kromě nich mám za zády část své kapely - Veroniku Vališovou, houslistku ze Symfonického orchestru Českého rozhlasu, a pianistu Jakuba Zitka. Všichni jsou to skvělí muzikanti a také fajn lidi. Je to pro mě další z povedených spoluprací. Koncerty v rámci tohoto turné jsou výjimečné také tím, že s bráchou pečlivě vybíráme jen opravdu „pár míst“, tedy měst a prostorů v nich, ve kterých jsem ještě nikdy nehrála a které se atmosférou k těmto koncertům hodí. Letos například zahrajeme v krásném brněnském Mahenově divadle, v Záluží u Plzně v Klášterním dvoře Gigant, v Hejnicích v bazilice, na zámku Valeč nedaleko Třebíče a do Prahy se už podruhé vrátíme na Letní scénu Vyšehrad.

Jak to vznikalo? Jak probíhaly přípravy, jak jste tvořili?

V půlce léta 2011 jsem si uvědomila, že pokud už čtyři roky přemýšlím nad tím, že bych chtěla hrát akustické koncerty se smyčci, není již na co čekat. Má představa byla čím dál jasnější, ale trápila jsem se tím, kdo mi pomůže rozepisovat party pro smyčce. V tom opravdu nejsem znalá a vůbec přemýšlení a skladba smyčcového tria tak, aby tvořilo krásnou harmonii, na které by celá píseň mohla stát, to bylo pro mě úplně nové. Nakonec jsem ale nemusela chodit daleko. S aranžemi mi pomohl právě Jakub Zitko, pianista z mé kapely. Řekla jsem mu svoji představu, co chci, aby jednotlivé písně vyjadřovaly. Společně jsme pak dumali nad tím, jak by mohly znít a už to jelo... Kuba se toho chopil opravdu skvěle, přicházel s nápady, které mě moc bavily. Tato spolupráce pro mě byla velmi důležitá, díky Kubovi jsem se hodně věcí na- učila. Začalo mě to strašně bavit vytvářet harmonie, nálady, vyjadřovat tímto způsobem atmosféru každého slova.

Znamená to, že vás láká klasika? Ostatně i váš koncert 8. srpna proběhne v rámci festivalu Petra Dvorského, který z klasické hudby vychází.

Klasická hudba je nesmírně inspirující. Před nějakým časem jsem se rozhodla, že dám dohromady smyčcové trio, které mě bude doprovázet spolu s klavírem a kytarou. Mé písně to zjemnilo, lépe vynikl výraz, obsah písní a také texty, které normálně zpívám za doprovodu celé kapely. Je to kombinace, která mi velmi vyhovuje a je důsledkem právě toho, že jsem začala poslouchat klasickou hudbu. Snažím se v klasice trochu zorientovat a nedávno jsem dostala desku Pavel Haas Quartet a jejich interpretaci Dvořáka, která je naprosto nádherná.

Změnilo se tímto turné něco pro vás ve zpívání nebo hraní na kytaru?

Změnilo se toho hodně, vždy jsem na kytaru hrávala jen tak zvaně „beglajt“, neboli doprovodnou kytaru. Složitější party hraje v mé kapele kytarista, ale tady hraju kromě jedné písně na kytaru pouze já, takže jsem to musela trochu začít pilovat. Hrát třeba složitější part pod zpěv, což znamená rozdělit hlavu na dvě části, bylo pro mě trochu komplikovanější. Ale už jsem to jednou zažila, když jsem hrála na koncertech v některých písních na basu. Vím, že to jde, tak jsem se k tomu odhodlala i tentokrát, ale na kytaru. A co se týče zpěvu, tak to je také docela změna. Ve své kapele mám housle, které můj zpěv podporují, do toho však mám za zády rytmiku, takže nemusím myslet na tempo písní, ale tady jsou to hned tři smyčcové nástroje, žádné bicí, takže se na jednu stranu cítím jako v ráji, ale zároveň je to pro všechny těžší technicky, protože musíme držet tempo a spoléhat se na svůj cit, abychom nikam neutíkali.

Soudě podle reakcí, přijali fanoušci vaši novou hudební polohu dobře…

Určitě. Navíc se objevili fanoušci úplně noví, což je pozitivní. Už dlouho jsme hledali novou podobu koncertů, třeba kde by diváci mohli sedět, zkrátka, aby to celé bylo klidnější. Po několika letech jsme tuhle myšlenku konečně zrealizovali a chodí na nás posluchači všech generací. Je to milé.

Na čem teď konkrétně pracujete, kde vás můžeme vidět a na co se můžeme těšit?

Pracuji na nové desce, píšu texty, hudbu, a to ve spolupráci s Jakubem Zitkem. Plánujeme také koncerty, jak s celou kapelou, tak se zmiňovaným smyčcovým triem a klavírem. Celé léto budeme hrát na různých festivalech, městských slavnostech a máme naplánováno i několik akustických koncertů v rámci projektu Pár míst. A letos v létě také pokračuje komorní muzikál Touha jménem Einodis s Martou Kubišovou na Letní scéně Divadla Ungelt v Praze.

Rozhovor byl použit s laskavým svolením agentury Art Shock, s.r.o.

Autor: pi
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk