Peru máme na dohled, ale zdaleka ne všichni

Zdravím Vysočinu ze severního Chile, přesněji z Aricy. Nacházíme se v posledním bivaku na území Chile a zítra nás čeká přechod hranic do Peru. Letošní Dakar za sebou má 10 etap a čekají ho poslední 4 dny závodění, během kterých se zbylí účastníci posunou do peruánské metropole Limy. Při procházce bivakem je patrné, že se snižuje hluk elektrocentrál a celkový „šrumec“ a stále větší množství závodní techniky stojí potmě na podvalnících s přeškrtnutým startovním číslem. Jsou to ti méně šťastní, kteří do Limy dojedou mimo závod. Už jenom k nalodění na plavbu zpět do svého koutu světa.

Jízda na jistotu

Pro náš tým se zatím závod vyvíjí znamenitě. Zelená Tatrovka jede průběžně na osmém místě. Strategií je klidná jízda takříkajíc „na jistotu“, ale nenechte se zmást. V praxi to znamená interval nějakých 100 až 130 km/h, což u desetitunového kamionu není zrovna málo. Dakar je o vytrvalosti, úspěšný je pouze ten, kdo dojede do cíle. Vyhrát dvě, tři etapy a rozbít auto není úspěch. Právě umění rozfázovat si závod a rovnoměrně rozložit energii a opotřebení vozu do celých, téměř 10 tisíc km, dělá z mistrů mistry. To si zde uvědomujeme všichni a podle toho pracujeme. Ačkoli se to ne vždy úplně povede. Příkladem toho je náš pilot Martin Kolomý, který se občas nechá strhnout emocemi. A kluci v kabině mají co dělat, aby ho umravnili. Důkazem toho jsou i přiložené fotografie, které nám přinesl jeden kolega fotograf přibližně pět minut po té, co nám Martin tvrdil, jak jede v klidu na jistotu. Pro přiblížení, ten skok byl dlouhý přibližně 14 metrů a náš desetitunový „mazlík“ se v té době pohyboval rychlostí přes 120 km/h. To bylo v okružní etapě Copiapo ? Copiapo, před dnem volna. Nutno říci, že pilot vzniklou situaci zvládnul s přehledem.

Ve skvělé kondici

Během volného dne se naši mechanici pečlivě věnovali zelené Tatře. Došlo ke kompletní revizi všech součástí vozu. A k preventivní výměně těch komponent, které by nás mohly vypéct. Měnily se brzdy, měchy pružení a nasadila se nová sada gum. Samozřejmostí byla revize všech hadic a jejich spojů, které nás značně trápily v první polovině závodu. Jen pro zajímavost, krom kapalinových rozvodů (chlazení, oleje apod.) se na závodním voze nachází přes tisíc metrů vzduchových rozvodů. Tím, že má vozidlo systém dofukování a upouštění pneumatik za jízdy (přímo z kabiny pouhým otočením kohoutku) a možnost měnit světlou výšku vozu dofukováním měchů, metry hadic hodně přibývají. Naštěstí vše drží a Tatra je ve skvělé kondici, bez nutnosti složitějších a časově náročnějších servisních zásahů.

Na první pohled banalita?

Po dni volna následovala etapa do Antofagasty, zatím asi nejnáročnější kousek, který pro nás pořadatelé připravili. Na 477?km RZ dostaly zabrat hlavně pneumatiky, většina soutěžních posádek využila obě své rezervy, které povinně veze a ještě jim to nestačilo, aby se dostaly do cíle. Rychlá kamenitá pista si vzala svoji daň i u naší Tatry, když se oddělil běhoun pneumatiky od kordu a rozbil blatník, boční opláštění vozu. Ohnul konzolu podběhu. Na první pohled banalita, pouze defekt a trochu pošramocený estetický dojem z vozu, ovšem zdání klame. Přes ohnutou konzolu podběhu nešla nasadit nová guma, takže došlo i na elektrocentrálu, aby kluci mohli konzolu odříznout. Nakonec z toho byla hodinová ztráta. Ale vzhledem k tomu, že etapou se protrápila většina posádek, tak to v konečném důsledku nemělo velký vliv na celkové umístění. Pouze naši mechanici měli další bezesnou noc, aby zelené Tatře vrátili ztracený lesk. Po této etapě, jsme mohli vidět i optimističtěji naladěného Honzu Veselého, kterému se konečně vyhnuly problémy s nekvalitním palivem a etapu si vysloveně užíval. „Je to nádhera, když se motorka nedusí a jede celou RZ,“ říká s úsměvem na tváři jediný český zástupce kategorie moto na letošním Dakaru.

Polibek od medůzy

Následující den čekala závodníky letošní nejdelší etapa. Z Antofagasty do Iquique se jelo v ostrém závodním tempu 556?km. Na tento den dlouho nezapomenu já. Jak je mým zvykem, tak jsem opět vstoupil do vod Pacifiku, abych se osvěžil. A to i přes to, že pláž byla posetá desítkami vyvržených medus různých velikostí, od několika centimetrů až po kousky, jejichž klobouk měl úctyhodného půl metru. Během pár minut mi bylo vysvětleno, kdo je na této pláži pánem. Hned několik naráz mne žahlo od ramene až po dlaň. Ruku mám v jednom ohni ještě dnes. Ale i toto má své výhody, na několik dnů mi daly zapomenout na popáleniny od slunce. Na tuto etapu nebudou v dobrém vzpomínat ani čeští fanoušci. Na jednom z přejezdů vybočila nečekaně Tatra Aleše Lopraise z pisty a ve vysoké rychlosti skočila cca ze třímetrového náspu, kde se zapíchla přední nápravou do země a následně se převrátila. Auto zůstalo ležet na střeše, bez přední nápravy a posádka musela být letecky přepravena k ošetření. Dle prvních informací jsou bez vážnějších zranění. Nikdo neví, co se vlastně na rovném přehledném úseku, navíc mimo závod, stalo. Možností je celá řada od mikrospánku v důsledku velké únavy, která k Dakaru neodmyslitelně patří, až po technickou závadu. Pro náš tým byla tato etapa úspěšná. Kluci udělali pouze jeden defekt, který si vzal 15 minut času.

Kotrmelec na duně

To dnešní etapa z Iquique do Aricy nám připravila hodně krušné chvilky. Standardně jsme čekali u trati na průjezd naší Tatrovky. Když už projela špička startovního pole a naši pořád nikde, tak jsme začali mít obavy, které se s každým dalším projíždějícím vozem stupňovaly. Až kolem projel holandský Ginaf a jeho pilot nám signalizoval, že na naši Tatru nemáme čekat. V ten okamžik bylo jasné, že něco není v pořádku. Vzhledem k tomu, že jsme byli ve stínu GSM i satelitního signálu, vydali jsme se hledat lepší místo a snažili navázat spojení s našimi blízkými v ČR. Ti povětšinou sedí u počítačů a sledují tracking (internetový systém napojený na GPS, který na internetu umožňuje sledovat pohyb posádek v reálném čase). To už se nám začínali ozývat rodinní příslušníci členů posádky závodního vozu s informací, že kluci se dvě hodiny nehnuli z místa. Co se děje? Všichni dobře mají v paměti loňskou nehodu, při níž si Martin Kolomý a Jarda Lamač zlomili páteř. Proto sebemenší zdržení na trati spouští komunikační mechanismus, který má za úkol co nejdříve zjistit příčinu prostoje. Přibližně během půl hodiny jsme dostali informaci, že kluci se už zase pohybují a během další cca hodiny i důvod zastávky. Při průjezdu dunového pole byl za hranou jedné duny havarovaný osobní vůz. Duny se jezdí stylem, že se z pod duny rozjedete a pod plynem se musíte přehoupnout přes její vrchol. Jinak zapadnete. A právě při jednom takovém přehoupnutí se před naší Tatrou objevil havarovaný Nissan. Jediným řešením, aby nedošlo ke střetu, který by měl pro posádku Nissanu fatální následky, bylo strhnout řízení. Což při překonání duny způsobí vzpříčení kol a následuje neodvratitelný „kotrmelec“. Naštěstí v měkkém písku nedošlo k vážnému poškození vozu a kluci mohli ihned po vrácení na kola pokračovat v jízdě. Dokonce se podařilo udržet výbornou osmou příčku průběžného hodnocení. Nepříjemná je pouze ztráta vybudovaného dvouhodinového náskoku na devátého v pořadí. Ale i to k Dakaru patří a celý tým je připraven dovést tuto bitvu až do cíle v Limě.

S dalšími informacemi se Vám ozvu již z Peru, kdy by mělo být dobojováno. Tak nám držte palce, ať zelená Tatra CDT může v neděli slavnostně vyjet na cílovou rampu.