Pod slamákem je Břetislav Rychlík

Třebíč - Na historické bitvě pod Kostelíčkem, kterou Horácké noviny podrobně sledovaly a která v Třebíči zahájila letní prázdniny, jsme narazili na malý televizní štáb vedený Břetislavem Rychlíkem. Tento herec, režisér, scénárista, ale hlavně správný chlap a skaut k tomu se v Třebíči objevil v krátké době již potřetí. Nedalo nám to a položili jsme mu několik otázek. A protože skaut je skautu bratrem, kteří si odedávna tykají, a my se konec konců neviděli poprvé, dovolili jsme si Břetislavu Rychlíkovi tykat.

V listopadu 2009 jsem byl pozván na besedu na základní školu v rámci měsíce bezpráví a jako nášup jsem absolvoval další besedu se zdejšími vodními skauty a velice se mi u nich líbilo. Totéž pak potkalo kamaráda Jirku Stránského a když jsme pak spolu hovořili o připravovaném poněkud obsáhlejším cyklu k výročí 100 let skautingu, oba jsme si na Třebíč vzpomněli. Ten dokument by měl mít několik částí a ta poslední je pochopitelně skautská současnost. A protože v Třebíči je skautů jako mravenců a jsou i tak činorodí, baví mě se sem vracet. Před měsícem jsme zde byli podívat se na akci, které říkají tak trochu zvláštně ? Jezování. A začali jsme sbírat skautský materiál, navíc jsem si vyhlídl jednoho skautíka do cyklu dětských dokumentů Tak to vidím já. Nyní jsme potřebovali dotočit ještě nějakou část ze skautského tábora. A když je tu taková velkolepá bitva? nenatočte to? Navíc se tam pohybuje právě ten jeden bojovník, který nás zajímá.

Takže skauting. Ty jsi taky skaut, vidět tě mohli všichni ve tvém retrospektivním dokumentu Skaut má holá kolena, kde jste vyrazili na tábor se skautským oddílem na tábořiště nedaleko odtud na řece Oslavě. Tam ti říkali Rychlonožko. Říká ti tak ještě někdo?

Neříká. Ono je to složité. Byla to opravdu skautská přezdívka a ta se navíc později změnila na Ryfli. A to podle džínů, které mi maminka koupila koncem šedesátých let v Bratislavě v Tuzexu za 22 bonů, tuším. Takže Rychlonožka se zkrátil na Ryfli. Ale tak mi řekne už jen pár kluků z oddílu.

Pro mě jsi poprvé zazářil v jednom představení z Divadla jednoho herce, které jsem viděl kdysi v Praze. Nevzpomínám si teď, jak se ta hra jmenovala. Hrál jsi tam nočního hlídače, který si na scénu vždycky donesl kastrůlky, noviny a směnu zahajoval slovy: vepřo, knedlo, zelo, lido, demo? a končil zápisem do knihy: Během mé služby se nic zvláštního nestalo?

Ta hra se jmenovala Dnes naposled. To už je dávno. Scénář jsme dělali společně s Přemyslem Rutem, ale ve své době rychle dosáhla víc než stovky beznadějně vyprodaných repríz.

Ty však už moc nehraješ. Nechybí ti to?

Ne, to nemůže chybět. I s tím hraním je to opět složité. Pokud to člověk dělá v nějakém mimořádném kontextu, tak je to něco mimořádného. Ať to byla malá autorská divadla, nebo divná doba, jakou byl komunismus? Divadlo, které dělali v HaDivadle, v sobě mělo obrovský étos. A pokud se divadelníkovi stane, že se stane součástí nějaké éry, tak je to nenahraditelné. Ale to se stane jednou za život. A abych byl nějaký takový stárnoucí herec čekající na svoji roli? já jsem rád strůjcem svého osudu. Pokud mám nápad, sílu, energii, tak si to radši stluču sám. Nehraji snad již 16 let.

Ale divadlu se věnuji. Teď zase začínám učit na JAMU, což je velmi namáhavé a odpovědné. Je to spousta lidí, za které neseš zodpovědnost, pro které je to, že se dostali na uměleckou školu, splněním životního snu. Ale jsou to herci, takže je to hrozný chaos. Co postava, to osobnost, tak či onak ambiciózní?

Teď jsem se účastnil výběrového řízení na výuku režie, které jsem vyhrál. Zrovna včera jsem dostal vyrozumění. Četl jsem si ho v hotelu v Třebíči na mailu. Tím pádem budu od září učit režii v týmu s dávnými přáteli z HaDivadla s Arnoštem Goldflamem a Josefem Kovalčukem. Na to se těším moc.

Rád sleduji Případy pro ombusmana. Jak si vybíráš příběhy, které pak sleduješ, a jakou to má sledovanost?

Děláme to ve spolupráci s úřadem ombusmana. Ale to vymyslela moje žena. Tomu já jenom tak sloužím. Smyslem tohoto publicistického pořadu je dodat naději lidem v nerovném boji s arogancí úřadů, nemožnými zákony atd. Odvyprávět příběhy, na kterých by se lidé naučili orientovat v zákonech. Teď již jde šestá řada a my se snažíme, abychom vždy přinesli něco nového, aby se na tom mohl člověk vždy nějak poučit.

A sledovanost? Mimořádná! Shodou okolností jsem si zrovna dnes četl, že Larry King, slavný americký komentátor, končí svoji noční tolk show, protože v USA se na to dívá sedm set tisíc lidí. To mě šokovalo, protože Krause s jeho Uvolněte se, prosím! sledovalo stále přes milion lidí.

Ombusman patří již několik let prokazatelně mezi pořady s nejvyšší sledovaností brněnské televize. Paradoxem je, že musíme každý rok žádat o to, aby to bylo. Přitom je to jasně veřejná služba?

A co tvoje dokumentární tvorba?

Shodou okolností právě letos vysílali tři mé velké dokumenty, ale to je fakt náhoda, protože takový velký autorský dokument dává člověk dohromady vždy několik let. Nedávno to byli Amerikáni, kde jsem pátral po jakýchsi Rychlících, které jsem objevil v Texasu a prostřednictvím testů DNA jsme zjistili, že jsme opravdu přímá rodina. Nevěděli jsme o sobě, oni v polovině 19. století odešli z Valašska. Tak to byla taková věc, která, myslím, vzbudila dost pozornosti.

Druhý se jmenoval Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde. Na tento dokument jsme rovněž sbírali materiál několik let.

Třetí byl Cirkus Havel, několikaleté sledování vzniku inscenace Vladimíra Morávka v Huse na provázku, překlopené do debaty václava Havla s generací narozenou v roce 1989.

Jak se ti Třebíč líbí jako město?

Líbí. Židovská čtvrť je velice působivá, má v sobě obrovský potenciál. Navštívili jsme Říční lázně na Polance ? nádhera. Takové koupaliště hned tak nějaké město nemá. Ještě kdyby tak vykáceli akáty na těch nádherných kamenných terasách tady. (Koukáme na vojenské ležení pod Kostelíčkem.) Mám s tím svoje zkušenosti. Takové kořeny kamenným taráskům stavěným na bláto hrozně škodí. A znovu to nikdo nepostaví. Ale jinak je Třebíč krásná. Líbí se mi tu.

Takových tarásků máme v Třebíči víc? Poslední otázka. Utrousil jsi, že odjíždíš na dovolenou. Kam jezdí Rychlík na dovolenou?

Hm. Jedu tam, kam jsem vždycky prohlašoval, že nikdy nepojedu. Do Chorvatska. Ale jedu tam na takovou aktivnější dovolenou. Kamarád mě pozval na loď. Budeme se na plachetnici toulat mezi ostrovy Kornati, koupat se a chytat ryby. V Třebíči jsem si koupil návnadu za pětikilo, tak doufám, že něco chytnu. A když vytáhnu nějakou rybu nebo chobotničku, tak si to připravíme, dáme si k tomu dobré červené víno, no prostě nádhera. Kromě toho si na lodi člověk trochu mákne, takže to snad nebude úplné leháro.

A aby to bylo dokonalé, tak právě nyní brázdí vlny přesně tam, kam se chystáme, třebíčský rodák, který hrál hlavní roli v mé inscenaci Revizora v Huse na provázku, herec a vodní skaut Jirka Brďa Vyorálek.

Tak šťastnou plavbu a dobrý lov, bratříčku.