Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Poštolka z překližky a balzy stavěná

16.04.2017

Náměšť nad Oslavou (ap) - Téměř dojat jsem byl já, již poněkud letitý příznivec leteckého modelářství, při otevření dveří do dílny začínajících modelářů, umístěné pod střechou Domu dětí a mládeže ve Špirkově vile v Náměšti. Ano, znovu jsem ucítil tu nezapomenutelnou vůni, tvořenou směsí acetonového laku, balzového dřeva, smrkových a borovicových nosníků.


Kluci tam měli na pracovních stolech připíchnutý plánek kluzáku Poštolka, starý snad třicet let, a další modely, stavěné podle dávných plánků z časopisu Modelář nebo z produkce kdysi slavných a již zaniklých výrobních družstev Igra či Modela.

Leteckomodelářský kroužek v Náměšti funguje už od roku 1984. „Začínali jsme ještě pod Svazarmem v prostorech ve Špitálku a tam jsme byli do roku 2015. Prostory tady ve Špirkově vile jsou ale podstatně lepší. Za ty roky se v kroužku vystřídala spousta kluků. Do kroužku kdysi chodilo během školního roku kolem 15 až 18 dětí. Jejich počet se později snižoval vzhledem k menší kapacitě místnosti, kterou jsme měli k dispozici. Dnes nám sem chodí sedm dětí. Pokud by byl ale i dnes větší zájem, není problém kapacitu kroužku rozšířit, rozdělit ho na mladší a starší modeláře a schůzky dělat dvakrát týdně,“ vysvětlil vedoucí kroužku Kamil Culík.

V kroužku kluci staví modely lepené z nosníků, překližky a balzy s papírem potahovanými křídly. „Jde o to, aby to letadlo, až ho děcka zhotoví, létalo,“ zdůraznil Culík. Kluci začínají stavbou jednoduchého kluzáku z balzy, kterého je začínající modelář schopen během dvou kroužků vyrobit a létat s ním venku. Tato zkušenost bývá do značné míry rozhodující v tom, zda kluk u modelařiny zůstane, nebo dá přednost jiným nabídkám. Následuje složitější házedlo, vyžadující větší zručnost při stavbě. Pak už mohou stavět kluzák kategorie A1. Starší a zkušenější modeláři staví dokonce modely, dálkově řízené rádiem.

A tak jsme mohli v dílně pod střechou Špirkovy vily spatřit modely s křídly potaženými průsvitným vláknitým papírem, který nelze vypínat vodou. Ano, starou dobrou Mikelantou. „Záměrně tady používáme řekněme dnešní terminologií – retro modelářství – kde je nutná ta přesná a pečlivá práce při lepení modelu a jeho potahování papírem,“ vysvětlil Culík. Stará modelařina má zkrátka své kouzlo.

Mezi rozestavěnými modely jsem v dílně viděl i Vipana, hornoplošník navržený kdysi jako volně létající pro pohon malým spalovacím motorkem, který lze dnes nahradit třífázovým elektromotorem. „Je také finančně dostupnější, i když sklenička lepicího laku stála před lety 5 Kčs a dnes ta samá sklenička stojí 80 Kč. Hlavně, že dnes nemáme problém se sháněním speciálního lehkého balzového dřeva. Jaký model si kluk postaví, ten si také odnese domů. Někteří s nimi létají, někteří je mají jako ozdobu visící u stropu jejich dětského pokojíku,“ říká vedoucí. Zalétávat menší modely chodí modeláři v Náměšti do sportovního areálu za zimní stadion. „S většími modely naložíme děcka do auta a jedeme do Ocmanic. Tam je louka a jsme domluveni s jejím majitelem, že nás tam trpí. Dokonce nám louku i třikrát do roka poseče,“ prozradil Kamil Culík.

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk