Potápění je nádherné dobrodružství

Třebíč/Horní Cerekev - Již dvakrát jste se mohli s Horáckými novinami zanořit pod hladinu a vychutnávat si velebné ticho modravých hlubin. Jednou dokonce u jižních břehů Austrálie s třebíčským rodákem a vodním skautem Pavlem Mazourkem, podruhé „jenom“ s třebíčskými potápěči klubu Argus Poseidon ve vodách tuzemských. Vždy to ale bylo vyprávění zprostředkované. Tentokrát se Horácké noviny rozhodly vydat se pod vodní hladinu jaksi osobně a přinést vám zážitky z tohoto zdánlivě nepřátelského prostředí. Pochopitelně ne samy na vlastní pěst, ale za asistence našich dobrých a zkušených průvodců Petra Lukáška a Michala Tručky.

Jak nám při našem posledním povídání prozradili, jejich nejoblíbenějším místem k ponorům je Dalešická přehrada. Znají ji důvěrně, protože opravují technická zařízení na hrázi, ale za daleko zajímavější považují ponory ke starým mlýnům a usedlostem, které zůstaly na jezerním dnu. K lítosti potápěčů však byly povětšinou svědomitě rozbourány, takže to prostě není ono.

Voda v přehradě je však temná a kalná, potápění v ní je velmi náročné na orientaci, zkušenosti i psychiku. Takže nic pro zelenáče, jako je redaktor Horáckých novin. Proto nám vybrali koupáníčko jedna radost v bývalém lomu v Horní Cerekvi. Voda je překrásně průzračná, a když je hezké počasí, má i pěknou tyrkysovou barvu. Pelhřimovský potápěčský spolek Aquanauti navíc lom pro potápění skvěle zařídil. Nejdůležitější je asi přístup z prudkého srázu po dřevěných, 16 metrů dlouhých schodech o 42 stupních. Také dole u vody je zbudován jednoduchý přístřešek pro zkompletování výstroje a u hladiny je zbudována plošina, ze které lézt do vody je prostě radost.

Sraz s Michalem Tručkou máme ve čtyři hodiny odpoledne u základny třebíčských potápěčů v Poušově. Přijíždím čtyři minuty po. „Kdybys byl na dekompresní zastávce, tak jsi po smrti,“ šklebí se na mě Michal. Pak se ale usměje a podáváme si ruku. Za ním stojí Eda Elšík, nejstarší potápěč okresu a možná i dál. Je mu sedmdesát, ale kondici by mu mohli závidět leckteří čtyřicátníci. „Ty taky půjdeš pod vodu?“ ptám se poněkud nejapně. „A proč bych tam jinak jel?“

Sedáme do auta a vyrážíme. Za hodinu zastavujeme na malém parkovišti nad starým zatopeným lomem. Nádhera. Slunce osvětluje příkré kamenné svahy spoře porostlé borovicemi. Nejsme tu však sami. Stojí tu ještě několik aut, rovněž potápěčů a hlavně chatka aquanautů, kde sídlí služba. Ve dne v noci dozírá na to, aby se v lomu potápěli jen potápěči s oprávněním. Za ponor mu platím sto korun.

Musí to být rituál

Jako zelenáč tu nejsem sám. Pod vodu s přístrojem půjde dnes ještě maminka jednoho profesionálního potápěče z Jihlavy a synovec potápěče z Třebíče. Kocháme se okolím lomu a sledujeme zkušené borce, jak si vybalují a připravují nádobíčko. Čekáme, až na nás přijde řada. Jak nám vysvětluje Michal Tručka, z přípravy výstroje je třeba si udělat rituál. Jednotlivé kroky je dobré provádět vždy ve stejném pořadí a hlavně v klidu. Na nic se nesmí zapomenout.

Konečně přicházíme na řadu my. Vše je vybaleno, smontováno a pečlivě překontrolováno. Po dlouhých dřevěných schodech scházíme k vodě a dostává se nám tam poučení od Petra Lukáška, který je potápěčským instruktorem. Vysvětluje nám, co je to vyrovnávání tlaku a jak se provádí: „Chytněte se za nos a foukněte do uší, musí to v nich lupnout. Luplo?“ „Mně né!“ hlásí s provinilým výrazem maminka profíka. „Tak zatlačte.“ „Už!“

Jdeme do toho

Učíme se jednoduché potápěčské posuňky: OK, něco není v pořádku, jdeme dolů, jdeme nahoru, je mi zima, bolí mě uši, sleduj mě. Pak si vysvětlíme plánovanou trasu a profil ponoru a jde se na to.

Přednost má samozřejmě dáma. Obléká si neopren, na záda si věší aqualung a srdnatě kráčí k vodě. Ještě ploutve, masku a opatrně do vody. Kromě aqualungu je potápěč ještě vybaven takzvaným žaketem nebo křídlem. Žaket je nafukovací vesta, křídlo jakási jitrnice kolem láhve. Obojí slouží k tomu, k čemu rybě vzduchový měchýř. Když chce potápěč stoupat, přifoukne vzduch, když klesat, upustí vzduch. Geniální a jednoduché. Ale jen na první pohled. Potápění není úplně bez rizika a nelze se vynořovat jako zátka od šampusu. Proto nám bude inflátor, ventil na připouštění a upouštění vzduchu v žaketu, obsluhovat instruktor.

Konečně pod vodou

Konečně přichází řada na mě. Neopren, ploutve, závaží kolem pasu, aqualung, masku a hup do vody. Není to ale tak snadné, jak by se zdálo, když vidím skákat svoje průvodce ostřílené potápěče. V neoprenu je člověk trochu jako v kompletní dlaze a láhev na zádech má dobrých 15 kg. Navíc si musíte přidržovat dýchací ventil v puse a masku na obličeji. Ploutve na nohách taky nejsou pro skok daleký ideální pomůcka. Odrážím se a žbluňk, jsem tam. Nic mně neupadlo, všechno drží, kde má. Akorát brýle se mi zamlžují, tak je musím znovu sundat a vyplivat. Totiž opravdu do nich plivnout a sliny pořádně rozetřít po skle. Sliny jsou totiž dokonalý prostředek proti zamlžování.

Ležím na zádech jako nafouknutý žabák, opakujeme si ještě smluvené signály a ujasňujeme plán ponoru. Poslouchám Petra a přemýšlím, jak se dostanu pod vodu. Připadám si jako rybářský splávek. Dostat nohy pod sebe je pěkná hokna. Petr mi upouští vzduch z žaketu a hned je to lepší. Zakusujeme se do náustku plicní automatiky, kývneme na sebe a jdeme pod vodu.

Nádhera. Pod námi se otevírá svět ticha, ve kterém jsme bez přístroje jen rychlými hosty. Teď se situace mění. Pomalu plaveme a sestupujeme ke dnu. Aha, vyrovnávat! Chytám se za nos a fučím, seč můžu. Dobré je to. Před očima se mi objevuje Petrova ruka. Palec s ukazovákem spojené do kroužku. OK? Stejným způsobem odpovídám: OK! Sestupujeme dál a já už nos ani nepouštím. Je to lepší než čekat na nepříjemný pocit.

Viditelnost je přibližně 3 metry, teplota u hladiny 20 °C, tady dole 8 °C. Signál OK si s Petrem vyměňujeme snad každou minutu.

Prolézačky a jiné špumprnákle

Náhle se před námi vynořuje postava. Že by další potápěč, ale kdepak. Je to obyčejný vodník. Sedí si tady a čeká na svoji dušičku. Vzhledem k tomu, že je z plastu, moc velký respekt nevzbuzuje. Plaveme dál a níž. OK? OK! Před oči mi nastrkuje hloubkoměr: 8,8 metru. Kývám hlavou a ukazuji, že je to super, vlastně OK. Plaveme dál. Připlouváme k obrovskému dřevěnému děravému sudu, jakési potápěčské prolézačce, a jsem vypuštěn samostatně, jako šikovný psík z vodítka, abych si sud proplaval. Paráda! Kolem se motají ještě dva žabí muži a občas blýskne záblesk fotoaparátu. Že bych měl i snímeček?

Postupně sestupujeme do 12 metrů a obeplouváme stěny lomu. Kochám se jako malý kluk a vůbec mi nevadí, že na ruce je mi ukrutná zima. Před námi se vynořuje obrovská tmavá silueta. Sním, nebo bdím? To je žralok! Velký bílý žralok dlouhý dobrých pět metrů! Nebojácně, jako ti hrdinové ve filmu, se ho chytám za hřbetní ploutev. Tak kupředu, zubatá obludo! Ani se nehne. Je totiž jen ze dřeva.

Je pomalu čas k návratu na hladinu. Pod vodou jsme již 25 minut. Pomalinku stoupáme a já si naposled vychutnávám pobyt pod hladinou. Svědomitě vypouštím vzduch z plic. Tam dole se ho do nich vydá mnohem víc a při rychlém vynoření nebo jeho zadržování by se mohly poškodit. Světla nahoře přibývá a už jsme na hladině. Vyplivuji náustek a nadechuji se normálního vzduchu. Přece jenom jsem suchozemec. „Tak co?“ směje se Petr“ „Nádhera!“ směji se také. Prostě nádhera, která se dá těžko popsat. Tohle se fakt musí zkusit!

Ochutnejte potápění

Soutěž o ponor na zkoušku

Výherce se bezplatně zúčastní ponoru v reálném prostředí (otevřená voda) za dohledu instruktora potápění. Lokalita bude dohodnuta dodatečně s ohledem na možnosti výherce (lomy nebo jezera v Rakousku či ČR).

Výherce musí správně zodpovědět všech 7 otázek. V případě většího počtu finalistů bude vítěz vylosován a kontaktován přímo třebíčským potápěčským klubem.

Odpovědi mohou soutěžící zaslat v elektronické podobě na

e-mail: vycvik@argusposeidon.cz

Otázky:

1. Jak se jmenoval filmový festival potápěčských filmů, který v 70.

letech pořádali třebíčští potápěči?

2. Jaký je absolutní tlak v hloubce 25 metrů pod vodou?

3. Která vodní nádrž je v ČR nejhlubší a jakou má maximální hloubku?

4. Jak se jmenuje kurz (program), který si zvolíte, pokud se chcete

stát sportovním potápěčem s přístrojem?

5. Jak se jmenoval vynálezce prvního potápěčského dýchacího pří-

stroje s otevřeným oběhem vzduchu (aqualung)?

6. V jakém období se začala formovat třebíčská potápěčská komunita?

7. Kolik volných litrů vzduchu obsahuje potápěčská tlaková láhev

o objemu 15 litrů natlakovaná na 200 barů?

Poznámka: Podmínkou ponoru je, aby výherce měl dobrý zdravotní stav. Pokud nedosáhl věku 18 let, je nutný souhlas rodičů nebo zákonného zástupce.